17 C 81/2021-40 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 30. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 23.362 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaná uzavřela dne 26. 1. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce č. 6505288862, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem 63.199 Kč (40.000 Kč zápůjčka + 23.199 Kč poplatek, z toho 13.183 Kč jako součet kapitalizovaných úroků, 4.100 Kč jako odměna za zpracování a 5.916 Kč za administrativní činnost) formou 24 měsíčních splátek po 2.634 Kč. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas, když poslední splátka byla uhrazena dne 9. 10. 2019, ke dni 5. 2. 2020 činila dlužná jistina částku 17.678,26 Kč a dlužný poplatek 5.683,74 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená zápůjčka úrokem z prodlení v zákonné výši, a dále úrokem ve výši 29 % ročně, který žalobkyně požaduje od 1. 2. 2019 (tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky) do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni; změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem. Ke dni 18. 12. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 47.726,89 Kč. Ač byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky právním zástupcem žalobkyně a byla i upozorněna na možnost soudního vymáhání, neuhradila na svůj dluh ničeho. 2. Soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a poučil ji, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu soudu nereagovala a že žalobkyně souhlasila (již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání. 3. Z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 1. 2017 č. 650528862, že se společnost [právnická osoba] a žalovaná dohodly na tom, že společnost [právnická osoba] poskytne žalované zápůjčku ve výši 40.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 23.199 Kč vrátit v 24 měsíčních splátkách po 2.634 Kč, výše úroku v případě vrácení zápůjčky ve 24 splátkách byla sjednána ve výši 29 % p.a., -) z karty zákazníka, že žalovaná bydlí ve vlastním rodinném domě, má středoškolské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje jako administrativní pracovnice s čistým měsíčním příjmem 25.000 Kč, přičemž její běžné náklady jsou ve výši 4.500 Kč, jako dokumenty k ověření finanční situace byly použity výpisy z bankovního účtu, -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, a z přílohy k této smlouvě, že pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] postoupena žalobkyni, -) z dopisu ze dne 6. 1. 2021, že společnost [právnická osoba] oznámila žalované, že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce č. 650528862 byla postoupena žalobkyni, -) z dopisu ze dne 28. 6. 2021, že byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně vyzvána k plnění před podáním žaloby. 4. Na základě takto provedených důkazů soud tedy zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena výše uvedená smlouva o zápůjčce, přičemž žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku spolu s dohodnutými poplatky v pravidelných týdenních splátkách. 5. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá nároků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 1. 2017 - podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 27. 2. 2017 (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“). 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (srov. § 2392 odst. 1 věta první o.z.). 8. Podle § 1879 a 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2020, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 9. Podle § 86 odst. 1 s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 13. Soud vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce řídící se režimem § 2390 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že poměry žalované a její úvěruschopnost byly zjištěny dostatečně, byla tato smlouva uzavřena platně. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem (dle tvrzení žalobkyně, které však žalovaná nijak nepopírala a zůstala v řízení zcela nečinná) dostál, když žalované úvěr poskytl, žalovaná však úvěr řádně nesplácela. Soud tedy uznal žalobu důvodnou a podanou po právu. Proto jí v plném rozsahu vyho