19 C 71/2019-41 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 15 198 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazenou cenu dodávek elektřiny. Uvedla, že spolu dne 11. 2. 2016 uzavřeli smlouvu o dodávce elektřiny, jíž se žalobkyně zavázala dodávat ve prospěch žalované na odběrné místo [ulice a číslo], [obec] elektřinu a žalovaná se jí za to zavázala hradit vyúčtovanou cenu dodávky. Za fakturační období 17. 3. 2016 - 17. 3. 2017 žalobkyně vyfakturovala nedoplatek 14 097 Kč se splatností do 4. 4. 2017, žalovaná na něj však ničeho neuhradila. Za fakturační období 18. 3. 2017 - 16. 5. 2017 žalobkyně vyfakturovala nedoplatek 1 101 Kč se splatností do 12. 6. 2017, ani na tuto fakturu však žalovaná ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřila. 3. V průběhu tohoto řízení bylo vůči žalované zahájeno insolvenční řízení (věc vedena Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]), kdy byl zjištěn její úpadek a bylo povoleno jeho řešení oddlužením (usnesení daného soudu ze dne 1.7.2019, sp. zn. [insolvenční spisová značka]), kvůli čemuž došlo k přerušení tohoto řízení, následně však bylo toto oddlužení žalované zrušeno a insolvenční řízení bylo pravomocně zastaveno (usnesení téhož soudu ze dne 16.8.2021, sp. zn. sp. zn. [insolvenční spisová značka]). Zdejší soud tedy v řízení pokračoval v souladu s § 111 o.s.ř. 4. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, o odročení nepožádala. Předvolání k jednání jí bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující: 6. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny má soud za prokázané, že spolu žalobkyně v pozici obchodníka a žalovaná v pozici zákazníka uzavřeli dne 11. 2. 2016 smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala dodávat na odběrné místo [ulice a číslo], [obec] ve prospěch žalované elektřinu, a žalovaná se za to zavázala hradit žalobkyni sjednanou cenu těchto dodávek dle Ceníku. Za nedílnou součást této smlouvy byly označeny Všeobecné obchodní podmínky (dále VOP) a Ceník. Účinnosti měla přitom tato smlouva nabýt dnem zahájení dodávek. 7. Z faktury [číslo] vyplývá, že žalobkyně vystavila na jméno žalované fakturu za dodávku elektřiny 7,477 MWh za období 17. 3. 2016 – 17. 3. 2017 za cenu 26 516,88 Kč, přičemž žalovaná na zálohách uhradila 12 420 Kč, vznikl tak nedoplatek 14 097 Kč, jehož splatnost byla žalobkyní stanovena na 4. 4. 2017. 8. Dle faktury [číslo] žalobkyně vystavila na jméno žalované fakturu za dodávku elektřiny 0,221 MWh za období 18. 3. 2017 - 16. 5. 2017 v ceně 1 101 Kč, přičemž žalovaná na zálohách ničeho neuhradila, vznikl tak nedoplatek 1 101 Kč, jehož splatnost byla žalobkyní stanovena na 12. 6. 2017. 9. Z přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení a ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že do insolvenční řízení vedeného vůči žalované se přihlásila s pohledávkou plynoucí ze shora uvedených faktur i žalobkyně, žalovaná přitom tuto pohledávku nepopřela. 10. Podle předžalobní upomínky a poštovního podacího archu zaslala žalobkyně dne 26. 3. 2019 žalované výzvu k úhradě dluhu z titulu neuhrazení výše uvedených faktur. 11. Na základě daných skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 12. Účastníci řízení spolu dne 11. 2. 2016 uzavřeli smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala dodávat ve prospěch žalované na odběrné místo [ulice a číslo], [obec] elektřinu a žalovaná se jí zavázala hradit za tyto dodávky sjednanou cenu. Žalobkyně elektřinu žalované na dané místo dodávala a následně žalované vyfakturovala nedoplatek za dodávky elektřiny za období 17. 3. 2016 - 17. 3. 2017 ve výši 14 097 Kč při zohlednění úhrady ze strany žalované ve výši 12 420 Kč se splatností do 4. 4. 2017 a ve výši 1 101 Kč za období 18. 3. 2017 - 16. 5. 2017 se splatností do 12. 6. 2017, žalovaná na ně ale do dnešního dne ničeho neuhradila. 13. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále [příjmení]). 14. Ust. § 50 EZ uvádí, že se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Na základě těchto ustanovení a výše uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Strany mezi sebou platně a účinně uzavřely smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny. Žalobkyně svou smluvně stanovenou povinnost splnila, když elektřinu na sjednané odběrné místo řádně dodávala a umožnila žalované, aby ji odebírala, o čemž svědčí skutečnost, že žalovaná za dané dodávky uhradila žalobkyni sjednané zálohy i skutečnost, že danou pohledávku žalobkyně za svou osobou nepopřela v rámci insolvenčního řízení vedeného vůči své osobě, žalovaná však svou smluvní povinnost následně nesplnila, když žalobkyni neuhradila vyfakturované nedoplatky (celkem 15 198 Kč). Žalobkyně má proto právo na úhradu daných nedoplatků cen elektřiny spolu se zákonnými úroky z prodlení plynoucími od prvního dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení s jejich plněním (vždy den následující po splatnosti faktury, tj. 5. 4. 2017 a 13. 6. 2017) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I). 17. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka) dle §11 písm. a/, d/ a §14b odst. 1 bod 2/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21 % tedy o 252 Kč, když zástupce žalobce řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud tak žalobkyni přiznal náklady v celkové výši 2 252 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně. 18. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.