19 C 72/2021-23 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 3 510 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené televizní poplatky. Tvrdila, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, což také dne 30.4.2017 učinil. Přihlášením mu vznikla povinnost platit televizní poplatek, žalovaný však řádně a včas neuhradil poplatky za období červenec 2018 až srpen 2020, čímž mu vznikl vůči žalobkyni dluh v celkové výši 3 510 Kč. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas, resp. se na výzvu soudu nevyjádřili, přičemž byli upozorněni, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný má od dubna r. 2017 přihlášen televizní přijímač (Potvrzení České pošty s.p. o přihlášení poplatníka televizních poplatků), za období od července 2018 do srpna 2020 však řádně a včas neuhradil televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, čímž mu u žalobkyně vznikl dluh v celkové výši 3 510 Kč (výpis detailu dluhu). Žalovaný byl o úhradu tohoto dluhu několikrát upomenut, ničeho však neuhradil, proto mu žalobkyně zaslala 3.2.2021 předžalobní upomínku (výzvy k úhradě s dodejkou, předžalobní upomínka a příslušná dodejka). Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále ZRTP) a o.z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný přihlásil televizní přijímač do příslušné evidence v souladu s § 3, § 4, a § 6 ZRTP, a stal se tak poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně. Svoji povinnost platit poplatek dle § 7 odst. 2 téhož zákona v období od 11.7.2018 do 31.8.2020 však řádně neplnil, žalobkyně má tak právo na úhradu dlužných poplatků v celkové výši 3 510 Kč. Vzhledem k tomu, že poté žalovaný neuhradil dané poplatky včas, má žalobkyně nárok v souladu s § 1970 o.z. rovněž na zákonné úroky z prodlení, žalobkyně je přitom kapitalizovala od data splatnosti jednotlivých plateb do data vyhotovení žaloby. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I). Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, soud jí proto přiznal dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 400 Kč za 2 úkony (převzetí věci, žaloba) dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 a §14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 2 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 200 Kč (§14b odst. 5 písm. a vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 126 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud tak žalobkyni přiznal náklady v celkové výši 1 126 Kč. V souladu s § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně (výrok II). Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.