3 C 117/2021-38 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Předmětem tohoto řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném vyklizení budovy [adresa], [obec] (dále též„ budova“), která se nachází na pozemku parc. č. st. [číslo] a st. [číslo], dále pozemku parc. [číslo] o výměře 193 m2, zahrada (dále též„ zahrada“), a pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 349 m2, zastavěná plocha a nádvoří (dále též„ pozemek parc. č. st. [číslo]“), vše v katastrálním území a obci [obec], a dále zaplacení částky 40 000 Kč jakožto bezdůvodného obohacení vzniklého z tvrzeného protiprávního užívání cizí věci. V žalobě tvrdila, že spoluvlastnický podíl na budově a zahradě ve výši ideální poloviny na základě smlouvy ze dne 11. 5. 2011 (právní účinky vkladu ke dni 7. 11. 2012) darovala žalovanému jako svému tehdejšímu manželovi, s nímž se v roce 2019 rozvedla. Jejich soužití bylo po celou dobu manželství problémové. Žalovaný ji dlouhodobě psychicky a fyzicky týral, dne 16. 5. 2012 ji udeřil kladivem do hlavy, za což byl odsouzen. Následně žalobkyně musela pravidelně čelit nadávkám, žárlivým scénám, výhrůžkám a napadání. Vícekrát byla nucena z domova utéci i s dětmi. Pro příklad žalobkyně uvedla vyjádření žalovaného jí vzkázaná prostřednictvím blízkých osob (pokud se pokusí připravit ho o nemovitosti, zabije nejdřív ji a pak sebe, už toho má dost, nebaví ho to a„ skončí to blbě“, ať„ myslí na [jméno], když bude vyvolávat rozbroje, takto s ní jinak špatně dopadne“). Z těchto důvodů se žalobkyně rozhodla odvolat svůj dar (spoluvlastnický podíl k budově a zahradě) pro nevděk žalovaného a současně ho požádala o vydání daru a vyklizení předmětných nemovitostí, a to dopisem ze dne 1. 12. 2020; v důsledku tohoto odvolání daru se obnovily původní právní poměry a vlastníkem budovy a zahrady se stala výlučně opět žalobkyně a žalovaný se stal nepoctivým držitelem. Žalovaný však nadále užívá budovu, zahradu a pozemek parc. č. st. [číslo] neoprávněně. Protiprávním užíváním cizí věci se pak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, proto nárokovala po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání pozemku parc. č. st. [číslo], budovy a zahrady za období od 9. 12. 2020 do 9. 5. 2021, a to celkem ve výši 40 000 Kč (5 měsíců x 8 000 Kč). 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v říjnu 2012 (po propuštění z vazby kvůli napadení žalobkyně a pobytu na ubytovně) se vrátil k žalobkyni a dětem. Žalobkyně mu v té době předložila k podpisu darovací smlouvu. V průběhu manželství se objevily problémy v komunikaci a hádky, žalovaný však popřel, že by žalobkyni fyzicky a psychicky týral. V roce 2017 žalobkyně iniciovala soudní řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem [jméno] a [jméno], neshody viděla v rozdílných názorech na společné soužití a výchovu dětí. V roce 2019 podala žalobkyně (úspěšný) návrh na rozvod manželství s tím, že došlo k úplnému odcizení. U jednání soudu výslovně uvedla, že žádný zásadní velký konflikt mezi nimi neproběhl. Žalobkyně mu nikdy nesdělila, kdy a jak jí konkrétně měl ublížit. K ublížení na zdraví došlo ještě před darováním – pro tento důvod proto nelze dar odvolat. Neexistují zákonné důvody pro odvolání daru. Neužívá ani polovinu budovy a z pozemku parc. č. st. [číslo] užívá pouze cestu do domu. Navrhl proto žalobu zamítnout. 3. Na základě provedených důkazů soud zjistil: - z darovací smlouvy datované dnem 11. 5. 2011, že žalobkyně bezúplatně převedla polovinu budovy a zahrady na žalovaného a žalovaný dar přijal, dle ověřovacích doložek byly podpisy smluvních stran úředně ověřeny dne 11. 5. 2011 a 7. 11. 2012, dle doložky katastrálního úřadu nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva dnem 7. 11. 2012, - z rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 4. 2013, č. j. 1 T 251/2012-468 (v právní moci od 4. 4. 2013), že žalovaný byl uznán vinným, že dne 16. 5. 2012 po požití alkoholu opakovaně slovně napadal žalobkyni, své slovní útoky vůči ní umocňoval, vyhrožoval jí a následně ji udeřil kladivem do temena hlavy a pokusil se ji udeřit znovu, tento druhý úder však žalobkyně již částečně vykryla, a tak ji udeřil do trapézového svalu nad levou lopatku, čímž spáchal zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu dle § 21 trestního zákoníku, a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří roků za současného vyslovení dohledu a k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to jednoho kusu kladiva, - z rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 8. 2019, č. j. 17 C 37/2019-13 (v právní moci od 20. 8. 2019), že manželství účastníků řízení, uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], bylo rozvedeno, - z výpisů z katastru nemovitostí ze dne 4. 8. 2017 a ze dne 7. 6. 2021, že jako vlastník pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] je zapsána žalobkyně a jako spoluvlastníci budovy a zahrady jsou zapsáni žalobkyně a žalovaný, každý se spoluvlastnickým podílem ½, - z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 12. 2020 adresovaného žalovanému, že žalobkyně uvedla, že jí žalovaný dlouhodobě úmyslně ubližuje takovým způsobem, že porušuje dobré mravy, stejně také porušuje dobré mravy vůči osobám, které jsou žalobkyni blízké, a toto chování mu žalobkyně nemůže a nechce prominout; konkrétně vyhrožuje žalobkyni ublížením na zdraví, což v souvislosti s jeho chováním po celou dobu soužití včetně napadání žalobkyně kladivem, za což byl žalovaný odsouzen, vzbuzuje důvodné obavy o její život, přičemž takové chování jednoznačně odporuje dobrým mravům, stejně takto, že své výhrůžky žalovaný sděluje prostřednictvím dětí a sestry žalobkyně; žalobkyně musela čelit v podstatě každý den hádkám, žárlivým scénám a napadání, často pak byla nucena z domu doslova utéci i se svými dětmi, které byly svědkem jeho jednání a před kterými se nezdráhal konzumovat alkohol; žalobkyně proto uvedla, že odstupuje od darovací smlouvy datované dnem 11. 5. 2011 a odvolává svůj dar vůči žalovanému pro nevděk, vyzvala žalovaného k vyklizení budovy, zahrady i pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] a k vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] za období od 21. 8. 2019 do 30. 11. 2020 v částce 18 000 Kč (15 x 1 200 Kč) a za neoprávněné užívání budovy a zahrady nad rámec spoluvlastnického podílu za období od 1. 1. 2020 do 30. 11. 2020 v částce 77 550 Kč (11 x 7 050 Kč), - z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 8. 2. 2021 adresovaného právní zástupkyni žalovaného, že žalobkyně žalovanému sdělila, že považuje výzvu ohledně odvolání daru za dostatečně určitou a platnou, dále že je bez pochybností, že vlastní chování žalovaného vůči žalobkyni je mu dobře známo, pro příklad uvedla vyjádření žalovaného učiněná v posledním roce a směřovaná žalobkyni („ Vyřiď jí, že jestli se mě pokusí připravit o barák, pořídím si 9 a zabiju nejdřív ji a pak sebe. Mně je to jedno. O barák se nenechám připravit.“,„ Já už toho začínám mít opravdu dost, myslím, že to nemůže dopadnout dobře, nerad tě obtěžuji, ale už mě to nebaví a skončí to blbě.“ nebo„ Ať máma myslí na [jméno], když bude vyvolávat rozbroje, takto s ní jinak špatně dopadne, nejsem tak hloupý, takže si za to do basy sednout nepůjdu.“), dále žalobkyně uvedla, že žalovanému je známo, že předmětné nemovitosti užíval a užívá, výše bezdůvodného obohacení pak odpovídá nájemnému obvyklému v daném místě a čase za užívání obdobné nemovitosti. 4. Na základě takto provedených důkazů soud zjistil, že účastníci řízení v roce 1995 uzavřeli manželství. Žalobkyně byla výlučným vlastníkem pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo], budovy a zahrady. Žalobkyně jako dárkyně a žalovaný jako obdarovaný uzavřeli darovací smlouvu, na jejímž základě žalovaný od žalobkyně do svého vlastnictví nabyl spoluvlastnický podíl id. ½ k budově a zahradě (právní účinky vkladu 7. 11. 2012). Manželství účastníků řízení v roce 2019 bylo rozvedeno. Žalobkyně odeslala žalovanému dopis ze dne 1. 12. 2020, v němž uvedla, že odvolává dar, neboť žalovaný jí dlouhodobě úmyslně ubližuje takovým způsobem, že porušuje dobré mravy, stejně také porušuje dobré mravy vůči osobám žalobkyni blízkým. V dopise ze dne 8. 2. 2021 žalobkyně uvedla, že odvolání daru ze dne 1. 12. 2020 bylo dostatečně určité a konkrétní, a pro příklad uvedla některá vyjádření žalovaného směřovaná žalobkyni. 5. Další důkazní návrhy (výslechy svědků [jméno] [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jednotlivými listinami ze spisů zdejšího soudu sp. zn. 0 Nc 6/2011, 17 C 37/2019 a 1 T 251/2012, dopisem žalobkyně ze dne 18. 5. 2021, dokumentací o rozsahu užívání nemovitostí žalovaným, inzeráty týkajícími se výše nájemného v regionu [obec], vyjádřeními realitních kanceláří) soud zamítl, neboť provedení těchto důkazů by bylo nadbytečné pro rozhodnutí ve věci. 6. Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 12