5 C 76/2021-50 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení uzavřela [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], jako původní věřitel se žalovaným smlouvu o úvěru (prostřednictvím webových stránek [webová adresa]), na jejímž základě poskytla žalovanému dne 20. 5. 2019 úvěr ve výši 8.000 Kč. Ten měl žalovaný původnímu věřiteli splatit nejpozději dne 20. 6. 2019. Žalovaný tak však přes výzvu neučinil. S požadavkem na zaplacení částky 8.000 Kč se na soud obrátila žalobkyně jako subjekt, kterému byla pohledávka za žalovaným výše smlouvou ze dne 3. 12. 2020 postoupena. Vedle částky 8.000 Kč žádala žalobkyně po žalovaném i zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od 21. 6. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný ponechal žalobu bez povšimnutí. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Z těch soud po skutkové stránce učinil tato zjištění: -) ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 5. 2019 č. smlouvy 401186, že se úvěrující [právnická osoba], [IČO], zavázala, že žalovanému jako klientovi poskytne na jeho požádání peněžní prostředky do určité částky – spotřebitelský úvěr ve výši 8.000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit (do 30 dnů) a zaplatit poplatky za poskytnutí úvěru a úroky; dle výpisu z běžného účtu, že s datem 20. 5. 2019 je zde uvedena platba 8.000 Kč na jméno žalovaného; smlouvě o úvěru pak předcházela týmiž smluvními stranami uzavřená rámcová smlouva č. 203930 upravující postup smluvních stran ohledně v budoucnu uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru s tím, že jednotlivé smlouvy o úvěru se měly uzavírat písemně distančně prostřednictvím elektronických prostředků, a to prostřednictvím textových zpráv nebo formuláře pro uzavření jednotlivé smlouvy o úvěru umístěného v rámci uživatelského účtu; -) listinou ze dne 2. 2. 2021 oznámila původní úvěrující žalovanému, že pohledávku za ním dle smlouvy shora v celkové výši 6.093 Kč postoupila žalobkyni; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020, že společnost [právnická osoba] jako postupitel postoupila žalobkyni jako postupníkovi pohledávky blíže specifikované v čl. II smlouvy a žalobkyně tyto pohledávky přijala a zavázala se za ně zaplatit dohodnutou úplatu; postupované pohledávky byly uvedeny v Příloze č. 1 tvořící nedílnou součást smlouvy – v této příloze je pohledávka za žalovaným označena pod č. CZ 401186 – pohledávka ve výši 6.093 Kč; -) předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně adresovaná žalovanému byla datována 2. 2. 2021. 3. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen o.z.). 4. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané (smlouva o úvěru, výpis z účtu), že mezi shora uvedeným původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, a to distančním způsobem za využití prostředků dálkové komunikace (§ 1820 a násl. o.z.). V řízení žalovaný nečinil sporným tvrzení žalobkyně podpořené listinnými důkazy (upomínka), že poskytnutý úvěr věřiteli ve sjednané době nevrátil. Pak bylo na místě, aby mu tuto povinnost uložil soud svým rozhodnutím. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jako subjektu, kterému byla pohledávka ze smlouvy o úvěru shora původním věřitelem postoupena (§ 1879 a násl. občanského zákoníku ve znění zák. č. 89/2012 Sb.), když postoupení pohledávky bylo přitom žalovanému oznámeno (minimálně doručením žaloby – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp.zn. 33 Odo 657/2005, publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR na adrese www.nsoud.cz). Žalobě ale mohlo být vyhověno jen v rozsahu postoupené pohledávky, tj. co do částky 6.093 Kč, to spolu s úrokem z prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti úvěru (§ 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 352/2013 Sb.). Ve zbytku (tj. co do částky 1.907 Kč s příslušenstvím) musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 5. Žalobkyně měla v řízení procesní úspěch co do 76 %, její procesní neúspěch (a současně procesní úspěch žalovaného) pak činil 24 %. Žalobkyni náleží (dle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.) právo na 52 % nákladů řízení (76 % minus 24 %). Ty představovaly náklady soudního poplatku 400 Kč, a dále pak náklady právního zastoupení žalobkyně, jejichž výši soud stanovil dle vyhl. č. 177/1996 Sb. takto: odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění) po 200 Kč (§ 14b odst. 1, § 11 odst. 1a,d cit. vyhlášky), 3 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§ 14b odst. 5 písm. a cit. vyhlášky) a částka 189 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Žalobkyni tak náleží z uvedených nákladů 774 Kč jako 52 % z částky 1.489 Kč. 6. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil obecně dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když náklady řízení žalobkyně náleží k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).