8 C 106/2021-37 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel se žalovaným smlouvu o úvěru (prostřednictvím webových stránek [webová adresa]), na jejímž základě poskytla žalovanému dne 22. 11. 2017 úvěr ve výši 10.000 Kč. Ten měl žalovaný splatit nejpozději 22. 1. 2018. Žalovaný tak neučinil. S požadavkem na zaplacení částky 10.000 Kč (dlužná jistina) se na soud obrátila žalobkyně jako subjekt, kterému byla pohledávka za žalovaným výše smlouvou ze dne 1. 1. 2021 postoupena. Vedle částky 10.000 Kč žádala žalobkyně po žalovaném i zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od 23. 1. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaný ponechal žalobu bez povšimnutí. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Z těch soud po skutkové stránce učinil tato zjištění: -) ze smlouvy o podnikatelském úvěru, že se úvěrující [právnická osoba], [IČO], zavázala, že žalovanému jako klientovi poskytne krátkodobý peněžitý bezhotovostní nezajištěný úvěr pro účely podnikatelské činnosti žalovaného, a žalovaný se zavázal úvěr v termínu splatnosti spolu s příslušným úrokem úvěrujícímu vrátit; výše úvěru 10.000 Kč, datum poskytnutí úvěru 22. 11. 2017, datum splatnosti celkové částky 22. 1. 2018; z dokladu o platbě, že na účet uvedený v úvěrové smlouvě jako bankovní účet klienta byla dne 22. 11. 2017 poukázána částka 10.000 Kč; -) listinou ze dne 2. 2. 2021 oznámila původní úvěrující žalovanému, že pohledávku za ním dle smlouvy shora postoupila žalobkyni; -) předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně adresovaná žalovanému byla datována 2. 2. 2021. 3. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen o.z.). 4. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané, že mezi shora uvedeným původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, a to distančním způsobem za využití prostředků dálkové komunikace (§ 1820 a násl. o.z.). V řízení žalovaný nečinil sporným tvrzení žalobkyně podpořené listinnými důkazy, že poskytnutý úvěr věřiteli ve sjednané době nevrátil. Pak bylo na místě, aby mu tuto povinnost uložil soud svým rozhodnutím. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jako subjektu, kterému byla pohledávka ze smlouvy o úvěru shora původním věřitelem postoupena (§ 1879 a násl. občanského zákoníku ve znění zák.č. 89/2012 Sb.), když postoupení pohledávky bylo přitom žalovanému oznámeno (minimálně doručením žaloby – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp.zn. 33 Odo 657/2005, publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR na adrese www.nsoud.cz). To spolu s úrokem z prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti úvěru (§ 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 352/2013 Sb.). 5. Vzhledem k plnému úspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Ty představovaly náklady soudního poplatku 400 Kč, a dále pak náklady právního zastoupení žalobkyně, jejichž výši soud stanovil vzhledem ke splnění podmínek dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb. takto: odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění) po 200 Kč (§ 14b odst. 1, § 11 odst. 1a,d cit.vyhlášky), 3 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§ 14b odst. 5 písm. a cit. vyhlášky) a částka 189 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst.3 o.s.ř.). 6. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil obecně dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když náklady řízení žalobkyně náleží k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).