8 C 111/2021-74 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení v konečném znění uzavřela [právnická osoba], se žalovaným nejprve dne 9. 7. 2008 Smlouvu o sporožirovém účtu, pak Rámcovou smlouvu o finančních službách, a poté Smlouvu o kontokorentním úvěru (jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit 5.000 Kč. Žalovaný dne 12. 5. 2016 v souladu s VOP prostřednictvím služeb přímého bankovnictví navýšil kontokorentní limit na 30.000 Kč. Žalovaný dne 2. 7. 2019 překročil limit kontokorentního úvěru o 1.138,92 Kč (z účtu byla zaúčtovaná platba 87.303 Kč). K tíži účtu byly současně zaúčtovány poplatky 2.500 Kč (poplatky za služby – jejich přehled uveden v podání žalobkyně ze dne 29. 6. 2021), debetní úroky 1.921,50 Kč Celkem nepovolený debetní zůstatek na účtu žalovaného činil k 8. 11. 2019 (den převedení pohledávky na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků) částku 35.560,42 Kč (30.000 Kč + 1.138,92 Kč + 2.500 Kč + 1.921,50 Kč). Tu žalovaný dobrovolně neuhradil. S požadavkem na její zaplacení, to spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 4.175,10 Kč, kapitalizovaným úrokem 6.236,55 Kč, a zákonným úrokem z prodlení a úrokem 18,9 % ročně, vždy z částky 35.560,42 Kč za dobu od 2. 12. 2020 do zaplacení, se na soud obrátila žalobkyně jako subjekt, jemuž byla pohledávka za žalovaným bankou postoupena a postoupení žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný ponechal žalobu bez povšimnutí. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Z těch soud po skutkové stránce učinil tato zjištění: -) ze Smlouvy o sporožirovém účtu Osobní účet [obec] [anonymizováno] a o poskytování souvisejících produktů a služeb uzavřené mezi bankou [právnická osoba], a žalovaným ze dne 9. 7. 2008, že banka zřídila a vedla pro žalovaného sporožirový účet ode dne 9. 7. 2008, na který se zavázala přijímat vklady a platby a uskutečňovat z něj výplaty a platby; -) ze Smlouvy o kontokorentním úvěru, že se uvedená banka zavázala poskytovat žalovanému úvěr v celkové výši 5.000 Kč (šlo o kontokorentní úvěr – možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalovaného), který byl žalovaný povinen splatit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začal úvěr čerpat; úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně; žalovaný měl dále bance platit ceny za správu účtu dle ceníku, náklady na zasílání výpisu z účtu poštou, ceny spojené s jednotlivými způsoby čerpání dle ceníku a ceny za případné doplňkové služby; dle výpisu z účtu žalovaného za červen 2019 činila výše kontokorentu 30.000 Kč; dle výpisu z účtu žalovaného za červenec 2019 činil konečný zůstatek na účtu k 31. 7. 2021 částku minus 32.011,42 Kč; -) listinou ze dne 10. 11. 2019 oznamovala banka žalovanému, že ten přes upomínky nevyrovnal nepovolené přečerpání na účtu, a banka proto dne 9. 11. 2019 pohledávku z uvedeného účtu převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků; ke dni převodu činila celková dlužná částka 36.028,95 Kč a skládala se z nepovoleného přečerpání 35.560,42 Kč, řádných úroků a zákonných úroků z prodlení 468,53 Kč; žalovaný byl vyzván k okamžitému vyrovnání; -) listinou ze dne 28. 12. 2020 oznámila banka žalovanému, že pohledávku shora postoupila žalobkyni (celková dlužná částka 45.972,07 Kč); smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi bankou a žalobkyní byla datována 30. 11.2020; -) právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění předžalobní výzvou datovanou 3. 2. 2021. 3. Z provedených důkazů vyplynulo, že mezi bankou shora a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), dle které se banka zavázala zejména žalovanému poskytnout úvěr ve smluvené výši (resp. umožnit mu čerpání tzv. kontokorentu), který měl žalovaný dohodnutým způsobem uhradit. Žalovaný tuto povinnost porušil. Vyčerpané finanční prostředky pak přes výzvy banky nezaplatil. Pak je ale povinen dluh (čerpané finanční prostředky z kontokorentu) uhradit. To žalobkyni jako subjektu, kterému byla pohledávka ze smlouvy o úvěru shora původním věřitelem postoupena (§ 1879 a násl. o.z.), když postoupení pohledávky bylo přitom žalovanému oznámeno (minimálně doručením žaloby – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp.zn. 33 Odo 657/2005, publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR na adrese www.nsoud.cz). Vedle toho náleží žalobkyni i sjednaný úrok z úvěru (§ 2395 o.z.) a úrok z prodlení za prodlení se zaplacením dluhu (§ 1970 o. z., § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb.). 4. Vzhledem k plnému úspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Ty představovaly náklady soudního poplatku 1.423 Kč, a dále pak náklady právního zastoupení, jejichž výši soud stanovil dle vyhl. č. 177/1996 Sb. takto: odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění) po 500 Kč (§ 14b odst. 1, § 11 odst. 1a,d cit. vyhlášky) ,3 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§ 14b odst. 5 písm. a cit. vyhlášky) a částka 378 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst.3 o.s.ř.). 5. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. v obvyklé délce, náklady řízení náleží k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).