8 C 246/2020-56 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vydat jí následující movité věci: dámské kolečkové inline brusle černotyrkysové barvy, dámské jízdní kolo [anonymizována 2 slova] s identifikačním [číslo]“ [anonymizováno 6 slov]“ a dámské sjezdové lyže [anonymizováno] červenobílé barvy. To s tvrzením, že tyto věcí získala v době, kdy se žalovaným žila v partnerském poměru v domě žalovaného v [obec]. Ke způsobu nabytí jednotlivých movitých věcí žalobkyně uvedla, že dámské inline brusle jí žalovaný daroval dne 24. 12. 2016 k Vánocům, dámské jízdní kolo [anonymizována tři slova] jí žalovaný daroval dne 20. 7. 2018 k narozeninám. Lyže si pak žalobkyně zakoupila ze svých výlučných prostředků. K definitivnímu rozchodu účastníků došlo v červnu 2019. Žalobkyně v domě žalovaného shora uvedené movité věci po svém nuceném odchodu zanechala. Ten jí je přes opakované žádosti dosud nevydal (zřejmě z důvodů vzájemných sporů účastníků týkajících se jejich nezletilého syna i dalších nedořešených majetkových vztahů). Žalobkyni tak nezbylo, než se se svým nárokem obrátit na soud. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl pouze to, že nárok žalobkyně neuznává, neboť ten není po právu. Navrhl zamítnutí žaloby. 3. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů učinil následující zjištění: -) z fotodokumentace, že popis movitých věcí podaný žalobkyní odpovídá skutečnosti: inline brusle jsou černotyrkysové barvy, sjezdové lyže jsou červenobílé [anonymizována 2 slova]; všechny věci jsou evidentně dámské; -) ze záručního a servisního listu vydaného [jméno] [příjmení], opravy a prodej jízdních kol, [část obce], [obec], že listina je datována 24. 9. 2018, týká se kola [anonymizována dvě slova] černé barvy, výrobní číslo rámu [anonymizováno], podle štítku další identifikace kola [číslo]“ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“; -) z emailové komunikace právních zástupců ze srpna 2020 a října 2020, že zástupce žalobkyně opakovaně vyzval žalovaného k vydání movitých věcí shora žalobkyni s tím, že současně byla připomenutá předcházející výzva žalobkyně dopisem ze dne 24. 1. 2020; dále zástupce žalobkyně zmiňuje dluh, který má mít žalovaný u žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 471.005 Kč, na který měl žalovaný zatím uhradit 334.834 Kč a zbývajících 136.171 Kč nadále dlužit; současně zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k doplacení hodnoty movitých věcí pořízených žalobkyní jako vybavení domácnosti, kterou účastníci vedli, popř. šlo o věci určené synovi účastníků – žalovaným zbývá doplatit 55.754 Kč; zástupce žalovaného požadavky žalobkyně odmítl jako nedůvodné; -) ze zprávy na Facebooku u fotografie jízdního kola je uveden text: [celé jméno žalobkyně], 29. července 2018:„ Po navratu z dovolené na mne cekal doma darek k narozeninam od tatínka. [obec], to se bude jezdit. Dekuji.“ Následuje několik obrázků – (- cítí se milovaně) s uživatelem [celé jméno žalovaného]; -) z výpisu z účtu žalobkyně za období od 1. 1. 2018 do 31. 1. 2018, že s datem 8. 1. 2018 je uvedena transakce platební kartou – částka 1.000 Kč; -) z komunikace účastníků v aplikaci Messenger k jménu [celé jméno žalovaného]: 9. 1. 2018 14:43„ Bereme??? Jsou za litr??“; 9. 1. 2018 14:43„ Jsou za litr...“; 13. 8. 2018 10:03„ Tys neměla ani kulatý. Ale chtěl jsem ti udat radost.. aby sis nepřipadala n Že jezdíš na starým vraku a chlapy na nových koléch..“; 13. 8. 2018 10:05„ Koupil jsem ho i když jsem na něj neměl.. protože jsem chtěl abys věděla že bych Ti dal vždycky všechno.. a že to vždycky nějak udělam..“; -) z účastnické výpovědi žalobkyně, že její vztah s žalovaným trval asi 4 – 5 let; ve společné domácnosti účastníci žili do 27. 6. 2019, kdy věci uvedené v žalobě v bydlišti žalovaného nechala; účastníci mají spolu syna, který je svěřen soudním rozhodnutím do její péče; nyní probíhá řízení o úpravu styku syna se žalovaným, byl vyhotoven znalecký posudek; žalovaný jí půjčil auto, a ještě v době, na kdy ho měla půjčené, ji oznámil pro krádež auta na policii; věci chtěla po žalovaném vrátit, řekl jí, že ona ani její rodiče do domu nesmějí vstoupit, vyměnil zámky, dal tam fotopasti; po žalovaném chtěla vydat i jiné movité věci, šlo o vybavení domácnosti; o ně se zatím nesoudí; také po žalovaném chtěla zaplatit bezdůvodné obohacení, něco jí zaplatil, ale ne vše; ani o to se zatím nesoudí; inline brusle dostala od žalovaného k vánocům – dárek rozbalila u svých rodičů, kde vánoce slavila; pokud jde o jízdní kolo, to na ni čekalo v domě v [obec], když se vrátili se žalovaným z dovolené, byl to dárek k jejím narozeninám; lyže nabízel známý žalovaného, od něj jsou některé fotografie předložené v řízení; žalobkyně na ně vybrala 1.000 Kč. 4. Podle § 1040 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 5. Podle § 1041 odst. 1 o.z. kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu. 6. Není sporu o tom, že žalobkyní označené movité věci existovaly, nacházely se v době společného soužití účastníků v jejich společném bydlišti (v domě žalovaného v [obec]). Že by následně došlo k jejich zániku či se dostaly z dispoziční sféry žalovaného ten netvrdil. Soud tak uzavřel, že uvedené věci se nadále nacházejí v držení žalovaného. 7. Sporným mezi účastníky ale bylo, kdo byl a je vlastníkem těchto věcí. Verze účastníků se v tomto směru diametrálně lišily. Žalobkyně tvrdila, že jízdní kolo a inline brusle získala od žalovaného darem (brusle k vánocům, kolo k narozeninám). Lyže si pak měla koupit sama ze svých peněz. 8. Žalovaný fakticky žádná konkrétní tvrzení o vlastnictví věcí soudu nenabídl. Omezil se na popírání tvrzení žalobkyně o daru s tím, že lyže pak měly být pořízeny ze společných prostředků účastníků, což dovozoval z toho, že byly získány v době, kdy účastníci sdíleli společnou domácnost. Teprve v závěru řízení žalovaný naznačil, že snad mělo jít o věci, které si pořídil on s tím, že je měl žalované, která s ním tehdy žila, umožnit užívat. 9. Žalovaný má pravdu v tom, že každého účastníka stíhá v občanském soudním řízení povinnost tvrzení a povinnost důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a, b) občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř., § 120 odst. 1 o.s.ř.). Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 729/2013 se důkazním břemenem rozumí procesní odpovědnost účastníka za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (shodně též NS ČR i v rozhodnutí sp.zn. 22 Cdo 1900/2005 publikované v Právních rozhledech č. 4/2007 sp. zn. 2 Cdon 257/97 publikované v Právních rozhledech 7/1998 pod sp. zn. 25 Cdo 1823/2005). 10. Pokud tedy žalobkyně tvrdila, že věci, jejichž vydání se po žalovaném domáhá, jsou jejím vlastnictvím, bylo na ní, aby toto tvrzení prokázala. A to se jí dle soudu podařilo. Že by šlo o věci, které pořídil žalovaný a jejich užívání žalobkyni jen umožnil, se soudu v kontextu důkazů jevilo nevěrohodným - viz komunikace žalobkyně na sociálních sítích. Ta je naopak dle soudu věrohodná, pro její úpravu tvrzenou žalovaným nic nenasvědčovalo (jak po technické stránce, tak i po stránce důvodnosti takového jednání ze strany žalobkyně). 11. Byla to žalobkyně, kdo disponoval doklady týkajícími se věcí – záruční list, ohledně lyží jejich nákup korespondoval s výběrem finančních prostředků z účtu žalobkyně. Že na záručním listu týkajícím se jízdního kola nebylo výslovně uvedeno jméno žalobkyně, není nic neobvyklého. 12. Argumentace žalobkyně byla zcela věrohodná, korespondovala s výsledky dokazování. Soud tak uzavřel, že žalovaný drží bez právního důvodu shora uvedené movité věci, které vlastnicky náleží žalobkyni. Proto soud žalovanému uložil povinnost věci žalobkyni vydat. 13. V řízení úspěšné žalobkyni náleží právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) představovaných náklady soudního poplatku 6.000 Kč a náklady jejího právního zastoupení – odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 1.500 Kč (převzetí zastoupení, 1 x písemné podání – žaloba, účast u 1 jednání soudu - § 11 odst. 1 písm. a,d,g, § 9 odst. 1, § 7 bod 4. vyhl. č. 177/1996 Sb.), odměna advokáta za 1 úkon právní služby v rozsahu 50 % odměny, tj. 1 x 750 Kč (za jednoduchou předžalobní výzvu - § 11 odst. 2 písm. h cit. vyhlášky), 4 x 300 Kč náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a částka 1.355 Kč odpovídající 20% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Žalobkyni na nákladech řízení náleží 13.805 Kč. 14. Lhůta k plnění byla žalovanému stanoven dle §160 odst.1 o.s.ř., náklady řízení náleží k rukám zástupce žalobkyně (§149 odst.1 o.s.ř.).