11 C 214/2021-40 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím, jak shora ve výrokové části vypsáno. Vylíčila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 se společností [právnická osoba], (dále jen původní věřitel). Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytl dne 29. 3. 2019 úvěr ve výši 10.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 29. 5. 2019. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10.000 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 29. 3. 2019. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo], což je rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 16. 5. 2021. 2. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a poučil ho, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu soudu nereagoval a že žalobkyně souhlasila (již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud mohl ve věci rozhodnout, aniž nařídil jednání. 3. Z listinných důkazů, které žalobkyně předložila k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z výpisu z bankovního účtu, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému dne 29. 3. 2019 úvěr ve výši 10.000 Kč s tím, že tato částka byla žalovanému poukázána na jeho účet [číslo] [bankovní účet] a identifikována uvedením variabilního symbolu [číslo], což je rodné číslo žalovaného. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené žalobkyní dne 1. 1. 2021 se společností [právnická osoba], že na jejím základě přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni, přičemž tato změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 16. 5. 2021. 6. Z dopisu ze dne 16. 5. 2021, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k plnění před podáním žaloby. 7. Soud z hlediska práva hmotného posoudil nárok žalobkyně ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), neboť smlouva o úvěru byla uzavřena dne 29. 3. 2019. Nárok žalobkyně na vrácení úvěru byl tedy soudem posouzen dle § 2395 o. z., podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V daném případě bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně řádně plnil ze smlouvy o úvěru poskytnutím sjednané částky úvěru, nikoliv však žalovaný, který předmět úvěru v dohodnuté době nevrátil. Soud ho proto k plnění zavázal, neboť shledal na základě provedeného dokazování žalobu jako důvodnou. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, tvrzení žalobkyně nečinil sporná. Dle § 1970 o. z. soud žalobkyni dále přiznal právo na zaplacení úroků z prodlení. Žalovaný je povinen plnit žalobkyni, neboť smlouvou o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla dle § 1879 o. z. postoupena žalobkyni, která je v tomto řízení aktivně legitimována, což žalovanému bylo oznámeno. Z výše uvedených důvodů soud žalobě zcela vyhověl. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty představovaly náklady vynaložené žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále pak náklady jejího právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), tj. odměna za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu za převzetí zastoupení a dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění; soud ve věci aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (obsahují skutkově obdobná tvrzení jako v jiných věcech vedených zdejším soudem a nevybočují z mezí ustáleného vzoru), kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč) a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Advokátovi byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč Náklady řízení v celkové výši 1.489 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů. 10. Tento rozsudek je odůvodněn v rozsahu dle § 157 odst. 4 o. s. ř.