117 C 1/2022-159 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 17.921,07 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem a žalovanou, jako klientem byla dne 2. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovanou byla dohodnuta ve výši 9.288 Kč a měla být žalovanou uhrazena v 72 splátkách ve výši 129 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, ve smlouvě byl dohodnut úrok ve výši 23% p.a. Dále si smluvní strany ujednaly doplňkovou službu [anonymizováno], za niž se žalovaná zavázala hradit měsíčně 87 Kč. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 10. 2021. Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovanou zaslala žalobkyně žalované první písemnou upomínku ze dne 20. 10. 2021, kde vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky a zároveň ji vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. 1 ve výši 300 Kč. Žalovaná však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradila, proto jí žalobkyně zaslala druhou písemnou upomínku ze dne 5. 11. 2021, kterou vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání upomínky č. 1 ve výši 300 Kč a zároveň ji vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. 2 ve výši 500 K. Ani přes zaslané upomínky nebyla dlužná splátka úvěru uhrazena, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 21. 11. 2021. Ke dni zesplatnění úvěru byla dlužná částka vyčíslena v celkové výši 17.947,72 Kč, a skládá se ze zbývající části jistiny 4.865,05 Kč, zbývající části úroků 3.908,49 Kč a zbývající části doplňkové služby [anonymizována dvě slova] – odklad 1.156 Kč (68 splátek po 17Kč); [anonymizováno] – nemoc 2.380 Kč (68 splátek po 35 Kč); [anonymizováno] – práce 2.380 Kč (68 splátek po 35 Kč)), nákladů na upomínkování 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 432,53 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z provedeného dokazování po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění: -) ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] že se 2. 6. 2021 žalobkyně a žalovaná dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši 5.000 Kč, s tím, že zápůjční úroková sazby činí 23 % p.a., žalovaná se zavázala úvěr vrátit v 72 měsíčních splátkách po 129 Kč, ve smlouvě bylo dále sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky ohledně níž, je žalovaná v prodlení; dále zde byly sjednány poplatky za zaslání upomínky, a to 300 Kč za první upomínku a 500 Kč za druhou; pro případ, že žalovaná neuhradí dlužnou částku ani po zaslání dvou upomínek zde bylo sjednáno právo žalobkyně prohlásit celý úvěr za splatný, s tím, že v takovém případě se úroky stávají součástí jistiny; dále byla ve smlouvě sjednána doplňková služba PODPORA; -) z přílohy č. 1 – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z výpisů z účtu žalobkyně a výpisů lustrací z jednotlivých systémů, že průměrný příjem žalované byl [číslo], její pravidelné náklady na bydlení byly 3.000 Kč a finanční závazky 403 Kč, že žalovaná poskytla poslední tři výpisy z účtu a že žalovaná byla prolustrována systémem [příjmení], AMLD A AML/CFT, insolvenčním rejstříkem, databází odcizených dokladů a interní databází žalobkyně; -) z přílohy č. 2 – Smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno], že si žalovaná u žalobkyně zřídila tuto službu za měsíční platbu 87 Kč, s tím, že tato smlouva se uzavírá na dobu určitou od 2. 6. 2021 do 15. 8. 2027, resp. na dobu platnosti smlouvy o úvěru ze dne 2. 6. 2021; -) z mailové korespondence, že dne 2. 6. 2021 byly žalované odeslány instrukce k uzavření smlouvy a následně instrukce k dokončení podpisu smlouvy; -) z detailu pohybu, že dne 3. 6. 2021 žalovaná poukázala žalobkyni částku 1 Kč; -) z dopisu ze dne 3. 6. 2021, že žalobkyně potvrdila žalované vyplacení úvěru; -) z detailu pohybu, že dne 3. 6. 2021 žalobkyně poukázala žalované částku 4.000 Kč; -) z upomínek č. 1 a č. 2, že dne 20. 10. 2021 a 5. 11. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky; -) z dopisu ze dne 21. 11. 2021, že byla žalovaná informována právním zástupcem žalobkyně o zesplatnění úvěru a vyzvána k úhradě částky 17.947,72 Kč s tím, že byla upozorněna na možnost soudního sporu. 4. Na základě takto provedených důkazů soud tedy zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena výše uvedená smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala k poskytnutí finančních prostředků žalované, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s dohodnutými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, což však nesplnila, a proto žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný. Dále byla ve smlouvě sjednána doplňková služba [anonymizováno], za niž se žalovaná zavázala hradit částku 87 Kč měsíčně, tato služba byla sjednána na dobu určitou, a to od 2. 6. 2021 do 15. 8. 2027, resp. na dobu platnosti smlouvy o úvěru. Soud ve věci sice provedl i další důkazy, ovšem ty se ve světle důkazů shora uvedených a s ohledem na právní hodnocení věci projevily jako nadbytečně provedené, a proto k nim soud dále nepřihlížel. 5. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhá nároků ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 6. 2021 - podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2021 (dále jen„ o.z.“). 6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé