14 C 140/2022-45 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 27.063,72 Kč s příslušenstvím a tvrdila, že uzavřela dne 18. 5. 2010 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na spotřebitelské zboží, na jejímž základě poskytla žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši nejméně 3.000 Kč, který žalovaná čerpala prostřednictvím karty obdržené od žalobkyně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši dle stanoveného sazebníku splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však přestala hradit pravidelné splátky a dostávala se do prodlení. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s 10 splátkami, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k ukončení smlouvy a zesplatnění všech závazků žalované. Žalovaná ke dni podání žaloby dluží celkovou částku 27.063, 72 s příslušenstvím. Žalovaná uznala dluh co důvodu a výše. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Provedenými důkazy soud zjistil: -) ze smlouvy o úvěru, že dne 18. 5. 2010 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši nejméně 3.000 Kč, splatný formou pravidelných měsíčních splátek splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce, -) z přehledu plateb pro smlouvu a z informace o zesplatnění úvěru, že žalovaná čerpala úvěr a je v prodlení s placením splátek, čímž došlo ke zesplatnění celého úvěru a dluží tak žalovanou částku, -) z dohody o úhradě a uznání dluhu, že žalovaná uznala dluh co do důvodu a výše, -) z předžalobní výzvy ze dne 26. 1. 2022 a poštovního podacího archu, že žalované byla ještě před podáním žaloby odeslána výzva k zaplacení dlužné částky. 4. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr na spotřebitelské zboží, který žalovaná vyčerpala, ale řádně a včas nevrátila a zůstala dlužna celkovou částku 27.063,72 Kč s příslušenstvím. Tuto částku žalovaná nijak nesporovala. Dluh dokonce písemně uznala co do důvodu a výše. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala nároků vyplývajících z uzavřené úvěrové smlouvy, tak byla podána důvodně a po právu a soud jí zcela vyhověl včetně nároku na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když přihlédl též k tomu, že žalovaná zůstala v průběhu řízení zcela pasivní a žalobě se nijak nebránila. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a žalobkyni, která měla ve věci úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ty tvoří zaplacený soudní poplatek 1.083 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. odměna za 3 úkony právní služby po 2.220 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/) a 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§13). Advokátu byla dále přiznána podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21 % DPH. Náklady řízení je třeba zaplatit advokátu (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 7. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 15 dnů. 8. Tato věc byla projednána podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.