17 C 80/2021-55 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně (resp. její právní předchůdce) se podanou žalobou dne 6. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 96.000 Kč s příslušenstvím, které v žalobě vyčíslila. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že se jedná se o neuhrazený zůstatek z částky 196.000 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně dne 10. 8. 2018 vyplatil na účet žalovaného č.ú. [bankovní účet] na základě smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] ze dne 8. 8. 2018 v domnění, že smlouvu uzavřel s žalovaným. Dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 4. 4. 2019, však smlouvu s právním předchůdcem žalobkyně jménem žalovaného uzavřel odsouzený [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], který za tímto účelem neoprávněně použil doklady totožnosti žalovaného - občanský a řidičský průkaz a výpis z jeho bankovního účtu č. [bankovní účet]. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným tak nebyla žádná smlouva uzavřena a částku 196.000 Kč tedy právní předchůdce žalobkyně žalovanému na jeho účet vyplatil bez právního důvodu. Žalovaný se tak na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil a částku do dnešního dne nevydal právnímu předchůdci žalobkyně zpět. Do dne podání žaloby byla právnímu předchůdci žalobkyně uhrazena pouze částka 100.000 Kč, k doplacení tedy zbývá částka 96.000 Kč. 2. Podáním ze dne 1. 3. 2022 vzala žalobkyně ve vztahu k požadavku na zaplacení částky 26.000 Kč s příslušenstvím žalobu zpět, neboť po podání žaloby byla tato částka uhrazena. Proto soud postupem dle § 96 odst. 2 v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil (výrok II). 3. Ač byl žalovaný k jednání řádně předvolán, přesto se k němu bez řádné omluvy nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o úvěru, že 8. 8. 2018 byla uzavřena smlouva, jíž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout úvěr ve výši 200.000 Kč s roční úrokovou sazbou 5,99 % a splatností 25. 8. 2023, jako úvěrovaný je označen žalovaný s bankovním spojením [bankovní účet]; -) z potvrzení o vyplacení úvěru [číslo] že dne 10. 3. 2018 právní předchůdce žalobkyně poukázal na účet [číslo] [bankovní účet] částku 196.000 Kč; -) z výpisů splácení úvěru, že k 5. 8. 2021 zbývalo doplatit 128.968,83 Kč; -) z výpisů z účtu č. [bankovní účet], že je veden na žalovaného; -) z dopisu ze dne 30. 6. 2021, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 96.000 Kč, s tím, že byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání dlužné částky; -) z rozsudku ze dne 4. 4. 2019 sp.zn. 58 T 16/2019, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2019, že [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], byl uznán vinným mimo jiné tím, že dne 5. 8. 2018 v době od 18:45 hod. do [číslo] hod z přesně nezjištěného místa prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] patřící [právnická osoba], s.r.o., požádal o úvěr ve výši 200.000 Kč, přičemž neoprávněně použil doklady svého otce [celé jméno žalovaného], [datum narození], konktrétně jeho [číslo obč. průkazu], [číslo řidič. oprávnění] a dále výpis z jeho bankovního účtu č. [bankovní účet], za jmenovaného se i vydával, přičemž ze strany poškozeného mu byla zaslána na účet částka 196.000 Kč, tento úvěr však nesplácel. 5. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], použil doklady žalovaného, jeho výpisy z účtu a jménem žalovaného požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 200.000 Kč, právní předchůdce žalobkyně posléze na účet [číslo] [bankovní účet] patřící žalovanému poukázal částku 196.000 Kč, kterou však žalovaný dosud celou nevrátil. Soud ve věci sice provedl i další důkazy, ovšem ty se ve světle důkazů shora uvedených a s ohledem na právní hodnocení věci projevily jako nadbytečně provedené, a proto k nim soud dále nepřihlížel. Soud nedoplňoval dokazování o dotaz na [právnická osoba] ke zjištění majitele účtu č. [bankovní účet], zjištění všech osob, které ode dne 10. 8. 2018 do budoucna byly oprávněny disponovat s prostředky na tomto účtu (měly k účtu dispoziční oprávnění či byly držiteli platebních karet, kterými mohly finanční prostředky z účtu využívat) a vyžádání výpisu z tohoto účtu dobu od 10. 8. 2018 do 10. 11. 2018, neboť tyto důkazy považoval za nadbytečné. 6. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení, k němuž mělo dojít dne 10. 8. 2018 - podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 11. 2018 (dále jen„ o.z“). 7. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (srov. ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z.) 8. Podle ustanovení § 2995 o.z. vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. 9. V daném případě bylo listinnými důkazy prokázáno, že na účet žalovaného byla bez právního důvodu právním předchůdcem žalobkyně poukázána částka 196.000 Kč, a žalovaný dosud celou částku žalobkyni nevrátil, přičemž k úhradě zbývá částka 70.000 Kč, žalovaný se tak na úkor žalobkyně v tomto rozsahu bezdůvodně obohatil. Soud proto žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost žalobkyni částku 70.000 Kč zaplatit, a to spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o.z., ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť žalovaný byl v prodlení s plněním peněžitého závazku. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně a po právu, a proto jí bylo vyhověno, přičemž přihlédl i k tomu, že žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a žalobním tvrzením se nijak nebránil a po podání žaloby prováděl částečné úhrady. 10. O nákladech řízení soud rozhodl § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty představovaly náklady vynaložené na úhradu soudního poplatku ve výši 3.800 Kč, a dále pak náhrada nákladů v paušální výši za žalobkyní účtované tři úkony (předžalobní výzva k plnění, žaloba a účast u jednání) po 300 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 1, 3a), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.). Dále žalobkyni náleží náhrada cestovních výdajů ve výši 1.262,93 Kč, když osobním automobilem se spotřebou 3,8 l /100 km bylo ujeto 208 km (účast na jednání), a to při ceně nafty dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve výši 36,10 Kč, náhrada za použití silničního motorového vozidla činí 4,70 Kč za každý 1 km jízdy (srov. § 1 vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad). Celkem tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 5.962,93 Kč 11. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů. 12. O vrácení části soudního poplatku žalobkyni soud rozhodl dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.