6 C 43/2021-32 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 620 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného koncesionářského (televizního) poplatku ve výši 135 Kč měsíčně za období leden až prosinec 2020. V žalobě uvedla, že žalovaný v zákonné lhůtě nereagoval na písemnou výzvu žalobkyně ve smyslu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále též„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), pročež jej žalobkyně zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovanému tak vznikla povinnost platit televizní poplatek, kterou však nesplnil. Dále žalobkyně nárokovala po žalovaném zákonný úrok z prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku, který byl kapitalizován ke dni 27. 10. 2021 (190,49 Kč). 2. Žalovaný neuznal nárok uplatněný v žalobě ani zčásti. Namítal, že na adrese [anonymizována dvě slova] již 30 let není zavedena elektrická energie. Na adrese [obec a číslo] je odběratelem elektrické energie. Pokud je v žalobě uvedeno už od roku 2017, pak se žalobkyně měla přihlásit do insolvenčního řízení. Dále žalovaný zpochybňoval získání osobních údajů žalobkyní od [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] . 3. Z účastnického výslechu žalovaného (§ 131 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též „o. s. ř.“) soud zjistil, že na adrese [adresa žalovaného], na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný v roce 2020 televizní přijímač nevlastnil, dostal jej darem až v prosinci 2021. Letos se žalovaný chtěl přihlásit k televiznímu poplatku přes portál žalobkyně, ale bylo mu to zamítnuto s tím, že už je k poplatku registrován. Z dalších provedených důkazů (potvrzení o přihlášení poplatníka - výpis z evidence ČT, výzva k přihlášení poplatníka ČT ze dne 27. 5. 2019, výzva žalobkyně ze dne 28. 8. 2019, výzvy České pošty, s. p. ze dne 8. 3. 2021 a 18. 5. 2021) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k přihlášení k televiznímu poplatku s tím, že po uplynutí 30 dnů bude považován za poplatníka a zařazen do evidence osob s povinností platit televizní poplatky. Dále žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného, i prostřednictvím České pošty, s. p., k zaplacení televizního poplatku. 4. Podle § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle odst. 4 jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 5. Soud předně konstatuje, že v žalobě absentovalo tvrzení, na jaké adrese má být žalovaný odběratelem elektřiny. Toto tvrzení se pak jednoznačně nepodávalo ani z žalobkyní předložených důkazů. Ve výzvě ze dne 27. 5. 2019 (viz č.l. 13) je sice uvedeno, že se jedná o adresu [adresa žalovaného], ve výzvě ze dne 28. 8. 2019 (viz č.l. 7) se však žádná zmínka o adrese [adresa žalovaného] adresu [adresa žalovaného], že nehradí„ na dané adrese zákonem stanovené televizní poplatky“. Tvrzení, o jakou adresu se jedná, jestliže by mělo jít o jinou než žalobkyní v žalobě uvedenou adresu žalovaného ([anonymizována dvě slova]), by nadto dle závěru soudu mělo být obsaženo přímo v žalobě, což se však nestalo. Soud nemohl poučit žalobkyni a vyzvat ji k doplnění tvrzení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se k jednání nedostavila ani nepožádala o jeho odročení a věc byla projednána v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2528/2010). 6. Dále je třeba podotknout, že z žádného z důkazů předložených žalobkyní se nepodává, že by žalovaný na adrese [adresa], ani ve vztahu k adrese [obec a číslo] (zde však žalovaný připustil, že je odběratelem elektřiny). Důkazy předložené žalobkyní svědčí toliko o tom, že opakovaně neúspěšně vyzývala žalovaného k zaplacení televizního poplatku, nikoliv však o tom, že by žalovaný byl (a na jaké adrese) odběratelem elektřiny. 7. Pokud jde o adresu [obec a číslo], zde žalovaný je odběratelem elektřiny, dle svého tvrzení však v rozhodném období (rok 2020) nebyl vlastníkem televizního přijímače. Tato skutečnost byla ověřena jeho účastnickým výslechem ve smyslu § 131 o. s. ř. - soud si je vědom snížené důkazní hodnoty tohoto důkazu, přihlédl však ke skutečnosti, že negativní skutečnost (že žalovaný nevlastnil a nedržel v rozhodném období televizní přijímač) je v daném případě jen velmi obtížné prokázat a žalobkyni nebylo možné udělit poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. 8. Soud uzavřel, že z tvrzení žalobkyně nevyplývá, na jaké adrese měl být žalovaný odběratelem elektřiny. Pokud mělo jít o adresu [anonymizována dvě slova], žalovaný nebyl odběratelem elektřiny v rozhodném období. Pokud mělo jít o adresu [obec a číslo], žalovaný v rozhodném období měsíců ledna až prosince 2020 sice byl odběratelem elektřiny na této adrese, nebyl však vlastníkem ani držitelem televizního přijímače, pročež nebyl poplatníkem televizního poplatku ve smyslu § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. 9. Žalobu proto soud zamítl jako nedůvodnou. 10. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, náležela by mu proto náhrada nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný se však práva na náhradu nákladů řízení vzdal, pročež soud náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.