8 C 112/2022-66 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení žaloby podané dne 30. 12. 2021 byla žalovaná jako držitel televizního přijímače přihlášená od 1. 7. 2009 jako poplatník do příslušné evidence povinna platit televizní poplatky. Žalovaná této své povinnosti nedostála, když nezaplatila televizní poplatky 135 Kč měsíčně za níže uvedená období: za rok 2019 v měsících červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec, a dále za celý rok 2020 (12 měsíců). Celkem žalovaná žalobkyni dluží částku 2.430 Kč (18 měsíců po 135 Kč). Protože tu neuhradila ani na základě výzvy žalobkyně, obrátila se žalobkyně se svým požadavkem na soud, včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných poplatků počínaje prvním dnem prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne 27. 10. 2021 (datum vyhotovení žaloby) v celkové výši 348,03 Kč. 2. Žalovaná proti požadavku žalobkyně uplatnila rozsáhlou obranu. Namítala, že na adrese trvalého bydliště [anonymizováno] [číslo], [obec a číslo], již od června 2017 nebydlí a z této adresy si řádně odhlásila platby SIPO (tj. včetně plateb rozhlasových a televizních poplatků). Od května 2018 bydlí na adrese [adresa žalované], u rodičů manžela, kteří rozhlasové a televizní poplatky řádně hradí, a proto je od uvedené doby není povinna platit ona. Pokud by existoval případný dluh na televizních poplatcích z předcházející doby, měla žalobkyně možnost je přihlásit do jejího insolvenčního řízení (to probíhá od roku 2018, v červnu 2018 bylo žalované povoleno řešení úpadku oddlužením). Nakonec žalovaná namítla promlčení nároku žalobkyně. 3. Žalobkyně v reakci poukázala na zákonnou povinnost žalované oznámit žalobkyni jakékoli změny ve svých údajích coby poplatníka televizních poplatků a na její povinnost odhlásit se z příslušné evidence poplatníků za situace, kdy poplatníkem televizních poplatků být přestala (za situace, kdy přestala vlastnit, držet či užívat televizní přijímač). Žalovaná však žádné změny v údajích žalobkyni neoznámila ani se z evidence v rozhodném období, za které žalobkyně poplatky žádá, neodhlásila. Odhlášení SIPO na setrvání žalované v evidenci poplatníků televizních poplatků nemá vliv. 4. V průběhu řízení byla soudem povolena k návrhu žalobkyně změna žaloby – žalobní požadavek rozšířen o další částku 945 Kč představující dlužné televizní poplatky za období prosinec 2018 – červen 2019 (v podání ze dne 9. 12. 2021 žalobkyní uvedeno, že má jít o dluh za období prosinec 2018 – červen 2016, když rok 2016 je evidentní písařská chyba). Celkem se tak v konečném znění žalobního žádání žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3.375 Kč. 5. Z provedených důkazů pro věc rozhodných soud učinil následující skutková zjištění: - z Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, že žalovaná se jako poplatník přihlásila v červenci 2009; jako identifikační údaje uvedeny: [celé jméno žalované], [datum narození], adresa [adresa žalované]; potvrzení obsahuje i údaj o odhlášení v květnu 2021; - Česká pošta, s.p., oddělení DINO, se na žalovanou obrátila listinou ze dne 8. 3. 2021, adresováno žalované na adresu [adresa žalované]; žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužných televizních poplatků v celkové výši 4.590 Kč (za období od března 2018 do prosince 2020) + úrok z prodlení 626,22 Kč; - z Detailu insolvenčního řízení týkajícího se žalované, že insolvenční řízení je vedeno u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]; insolvenční návrh byl podán dne 14. 5. 2018; usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod čj. [spisová značka] byl zjištěn úpadek žalované a soud povolil řešení úpadku oddlužením; věřitelé, kteří do té doby své pohledávky nepřihlásili, byli vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku s tím, že k později uplatněným přihláškám insolvenční soud nebude přihlížet. 6. Televizní poplatky upravuje zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Poplatníkem televizního poplatku je mimo jiné fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač, nebo jestliže ho drží nebo z jiného právního důvodu užívá alespoň 1 měsíc (§ 3 odst. 2 cit. zákona) Měsíční výše televizního poplatku za žalobkyní specifikované období činila částku 135 Kč (§ 6 cit. zákona). Poplatník byl přitom povinen poplatek platit provozovateli vysílání nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 1,2 cit. zákona). Poplatník byl povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; v oznámení byl poplatník povinen mimo jiné uvést: jméno, příjmení, místo trvalého pobytu (§ 8 odst. 2,3a/ cit. zákona). Poplatník byl povinen písemně oznámil provozovateli vysílání ze zákona změny v těchto skutečnostech (§ 8 odst. 6 cit. zákona). Pokud poplatník přestal být poplatníkem, byl povinen se z evidence poplatníků televizních poplatků odhlásit do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení (§ 8 odst. 8a) cit. zákona). 7. Žalovaná tvrdila, že v žalobkyní vymezeném časovém období již povinnost platit televizní poplatky neměla. Se žalobkyní lze souhlasit v tom, že žalované svědčila povinnost písemně oznámit žalobkyni změny ve skutečnostech uvedených v § 8 odst. 3 – 5 zák. o rozhlasových a televizních poplatcích. Mezi ně patří, pokud jde o fyzickou osobu, zejména jméno, příjmení, místo trvalého pobytu. Současně je ale pravdou, že žádný z těchto údajů se na straně žalované nezměnil. I trvalé bydliště uvedené v její přihlášce do evidence poplatníků zůstalo stejné, byť se na této adrese již žalovaná nepochybně delší dobu nezdržuje – za takového stavu současně nelze vyčítat žalobkyni, že na tuto adresu trvalého pobytu zasílala žalované korespondenci, s jejímž obsahem se pak žalovaná nemohla seznámit, jestliže již bydlela jinde. 8. Žalované evidentně nesvědčil také žádný ze zákonných důvodů osvobození od televizního poplatku, tak jak jsou uvedeny v § 4 odst. 1 cit. zákona. 9. Aby žalovaná mohla být se svou obranou úspěšná, bylo především na ní, aby prokázala, že poplatníkem televizního poplatku přestala v rozhodném období (za které po ní žalobkyně televizní poplatky žádá) být. Tj. že v tomto období přestala televizní přijímač vlastnit, držet anebo po dobu delší 1 měsíce užívat (§ 3 odst. 2 cit. zákona). Žádný takový důkaz ale žalovaná soudu nepředložila. V závěru řízení sice soudu nabídla potvrzení [jméno] a [jméno] [příjmení], které však již soudem jako důkaz nemohlo být použito jako včasný důkaz ve sm. § 118b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) - žalovaná netvrdila, z jakých konkrétních důvodů tento důkaz neoznačila ve lhůtě soudem jí za účelem doplnění návrhů na důkazy stanovené právě dle § 118b odst. 1 o.s.ř. To, že žalovaná odhlásila na adrese trvalého bydliště platby SIPO (tedy i televizní poplatek) jí povinnosti platit televizní poplatky nezbavovalo – nešlo o odhlášení z evidence poplatníků televizních poplatků. 10. Nemohla obstát ani argumentace povinností žalobkyně coby věřitele žalované jako insolvenčního dlužníka přihlásit své pohledávky do insolvenčního řízení žalované. To je vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], když insolvenční návrh byl podán dne 14. 5. 2018 a úpadek žalované jako dlužníka byl zjištěn v usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [spisová značka] – [anonymizováno] – [anonymizováno] a současně byli věřitelé vyzváni, aby přihlásili své pohledávky do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Jestliže tak měli insolvenční věřitelé přihlásit své pohledávky do insolvenčního řízení nejpozději v červenci 2018, těžko vyčítat žalobkyni, že do insolvenčního řízení nepřihlásila své pohledávky, které jí vznikly teprve v prosinci 2018 a měsících následujících. 11. Naproti tomu částečně úspěšná byla žalovaná s námitkou promlčení. Za situace, kdy žalobkyně podala žalobu dne 30. 12. 2021, a s přihlédnutím ke splatnosti televizního poplatku za prosinec 2018 k 15. 12. 2018, je zřejmé, že požadavek na televizní poplatek za tento měsíc je promlčen, neboť uplynula 3letá promlčecí lhůta ve sm. § 629 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen o.z. 12. Ve zbytku soud shledal nárok žalobkyně důvodný a co do zbývající částky 3.240 Kč žalobě vyhověl (3.375 Kč minus 135 Kč). Dále bylo žalobě vyhověno i ohledně požadavku na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 1970 zák. č. 89/2012Sb. a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. 13. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, proto jí soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3, § 142a odst. 1 o.s.ř.). Ty představovaly náklady soudního poplatku 400 Kč, a dále pak náklady právního zastoupení žalobkyně, jejichž výši soud stanovil dle vyhl.č.177/1996 Sb. takto: odměna advokáta za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení, jedno písemné podání – žaloba) po 200 Kč (§ 14b odst. 1, § 11 odst. 1a,d cit. vyhlášky), 2 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§ 14b odst. 5 písm.a cit. vyhlášky), dále pak odměna advokáta za jeden úkon právní služby po 1.000 Kč (písemné podání z 22. 6. 2022 dle § 14b odst. 3, § 7 bod 3 vyhlášky), 1x 300