8 C 125/2021-70 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalobkyně se žalovanou dne 26. 8. 2016 smlouvu o úvěru reg. [číslo] na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 200.000 Kč (čerpání úvěru proběhlo bezhotovostně dne 26. 8. 2016). Úvěr se žalovaná zavázala splácet (spolu se smluveným úrokem 11,9 % ročně) počínaje 16. 11. 2016 ve sjednaných splátkách. Žalovaná však úvěr přes opakované upomínky žalobkyně řádně nesplácela (uhradila pouze 24 pravidelných splátek). Dopisem ze dne 20. 4. 2017 žalobkyně upozornila žalovanou na dlužnou částku s tím, že v případě jejího neuhrazení může žalobkyně žádat jednorázové splacení celého úvěru vč. příslušenství. Žalovaná však dluh neuhradila. Žalobkyně dluh k 16. 1. 2019 zesplatnila. Dluh žalované činil k 8. 6. 2021 částku 210.154,65 Kč a ta se sestávala z dlužné jistiny 143.626,29 Kč, dlužného poplatku z úvěru 9.600 Kč (143.626,29 Kč + 9.600 Kč = 153.226,29 Kč), kapitalizovaného úroku z úvěru 35.688,96 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 21.239,40 Kč. Žalobkyně následně zohlednila platby, které na dluh žalovaná uhradila. K datu podání žaloby činila dlužná částka 143.626,29 Kč na jistině, 9.600 Kč na poplatcích (cena za poskytnuté služby související s poskytnutým úvěrem), kapitalizovaný úrok z prodlení 21.239,40 Kč a kapitalizovaný úrok 35.688,96 Kč. Protože uvedené částky žalovaná neuhradila ani po předžalobní výzvě, žalobkyně se obrátila se svým požadavkem na soud. Žádala, aby uvedené částky uložil žalované zaplatit, to spolu s úrokem 11,9 % ročně a zákonným úrokem z prodlení, vždy z částky 143.626,29 Kč za dobu d 9. 6. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná namítla, že žalobkyně neprovedla zesplatnění úvěru v souladu s úvěrovou smlouvou, když žalovaná hradila splátky ještě i v letech 2018 a 2019. Současně doložila i konkrétní platby, které na úvěr hradila: šlo vždy o částku 3.333 Kč uhrazenou ve dnech 2. 1. 2019, 4. 2. 2019, 4. 3. 2019, 2. 4. 2019, 2. 5. 2019, 3. 6. 2019, 2. 7. 2019, 2. 8. 2019, 2. 9. 2019, 2. 10. 2019, 4. 11. 2019 a 2. 12. 2019. Dále pak o částku 10.000 Kč uhrazenou dne 11. 1. 2018, částku 25.000 Kč uhrazenou dne 10. 10. 2018 a částku 10.000 Kč uhrazenou dne 5. 12. 2018. 3. Žalobkyně zareagovala nejprve podáním ze dne 12. 8. 2021. Poukázala na to, že žalovaná měla úvěr splácet formou splátek ve výši 3.977 Kč splatných vždy k 16. dni v měsíci počínaje 16. 11. 2016. Do prodlení se splácením se žalovaná dostala již dne 16. 3. 2017, kdy pravidelnou splátku neuhradila (na což ji žalobkyně upozornila dne 20. 4. 2017). Již toto prodlení žalobkyni opravňovalo k zesplatnění úvěru. Následující splátky žalovaná hradila nahodile a v nedostatečné výši. Splátkami v celkové výši 45.000 Kč uskutečněnými žalovanou v období od 11. 1. 2018 až 5. 12. 2018 žalovaná uhradila přibližně 11 splátek, uvedená částka však nestačila ani ke krytí splátek, které se v uvedeném období staly splatnými, natož k úhradě splátek již dříve splatných. 4. V dalším podání ze dne 8. 12. 2021 žalobkyně označila platby provedené žalovanou a vysvětlila, jak tyto platby započítala. Dodala, že první dvě platby provedené žalovanou (ze dnů 11. 1. 2018 a 10. 10. 2018) započítala na předmětný dluh jen částečně, když žalobkyně za žalovanou evidovala ještě další pohledávku vyplývající ze Smlouvy o kreditní kartě, na kterou žalobkyně zbývající výši uhrazených částek započítala. Žalobkyně navíc oproti žalovanou označeným platbám evidovala a započítala žalované platbu 14.000 Kč ze dne 12. 3. 2018. K žalovanou provedeným platbám žalobkyně dodala, že úhrady rozdělovala rovnoměrně na hrazení jistiny dluhu a úroků z ní. V podrobnostech ohledně rozdělení žalovanou provedených plateb soud odkazuje na specifikaci žalobkyní provedenou v podání z 8. 12. 2021. 5. Z provedených důkazů soud po skutkové stránce učinil tato zjištění: - ze Standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru z 26. 8. 2016 a smlouvy o úvěru registrační [číslo] datované 26. 8. 2016 včetně Splátkového kalendáře, že žalobkyně měla poskytnout žalované spotřebitelský osobní úvěr ve výši 200.000 Kč na dobu trvání úvěru 72 měsíců se splatností do 16. 8. 2022, zápůjční úroková sazba 11,9 %, celková splatná částka 281.617 Kč, cena pojištění 200 Kč měsíčně, poplatky a ceny dle Sazebníku; žalovaná měla úvěr splácet počínaje 16. 11. 2016 v měsíčních splátkách po 3.977 Kč (dne 26. 8. 2016 došlo k čerpání úvěru, dne 16. 9. 2016 ve výši 1.322,22 Kč a 16. 10. 2016 ve výši 1.983,33 Kč byly provedeny splátky úroků); poslední splátka ve výši 3.898,70 Kč měla být uhrazena 16. 8. 2022; splátky měly být hrazeny k 16. dni kalendářního měsíce; nedílnou součástí smlouvy byly Sazebník, Oznámení o úrokových sazbách, Vzorový příklad a splátkový kalendář, Všeobecné obchodní podmínky banky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, Pravidla časového pořadí úhrad pohledávek, a dále Vzorový příklad a splátkový kalendář a pojistné podmínky; dle Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, konkrétně jejich čl.8) a čl.9) byla žalobkyně oprávněna v případě, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy požadovat po žalované okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru a příslušenství; - z Interního účetního dokladu žalobkyně, že částku 200.000 Kč žalované uhradila dne 26. 8. 2016; - z upomínky datované 20. 4. 2017, že žalobkyně upozorňovala žalovanou na dosud neuhrazenou splátku dle smlouvy o úvěru shora s tím, že celkový dluh žalované po splatnosti měl činit k datu upomínky 8.631,65 Kč; žalobkyně současně žalovanou upozornila na důsledky, pokud dlužná částka uhrazena nebude; jedním z nich bylo i okamžité zesplatnění jistiny a příslušenství dle smlouvy o úvěru; - z listiny datované 3. 1. 2019, že žalobkyně oznámila žalované, že v důsledku prodlení žalované s úhradou splatných závazků vůči žalobkyni je žalobkyně oprávněna požadovat po žalované okamžité splacení všech úvěrových pohledávek; žalobkyně tak vyzvala žalovanou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky dle smlouvy o úvěru shora do dne 16. 1. 2019 s tím, že pohledávka k 2. 1. 2019 činila částku 168.406,13 Kč; žalované byla listina doručena dne 7. 1. 2022; - předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně byla datována 28. 1. 2019. 6. Provedeným dokazováním (listinnými důkazy žalobkyní předloženými) vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 26. 8. 2016 uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). Žalovaná se zavázala úvěr (spolu se sjednanými úroky, poplatky za služby spojené s poskytováním úvěru) sjednaným způsobem splácet. Prokazatelně však tak nečinila. Již v dubnu 2017 dlužila žalobkyni evidentně minimálně dvě splátky (dle upomínky měl dluh k 20. 4. 2017 činit 8.631,65 Kč, splátky úvěru žalovanou měly činit měsíčně 3.977 Kč). Již v tomto okamžiku žalobkyni vzniklo právo na okamžité zesplatnění dlužné jistiny úvěru a příslušenství. Tak si to účastníci pro případ prodlení žalované s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu žalované vzniklého dle smlouvy o úvěru sjednali. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela ani později. Jak sama doložila, ani její platby prováděné v jednotlivých měsících roku 2019 nedosahovaly sjednané výše splátek (žalovaná hradila 3.333 Kč, měla hradit 3.977 Kč měsíčně). Žalobkyně vysvětlila, jak platby prováděné žalovanou započítala na dlužné části jistiny a úroků. Proti tomu žalovaná žádné připomínky nevznesla. Soud tak uzavřel, že žalobkyně dluh žalované z úvěrové smlouvy shora listinou z 3. 1. 2019 zesplatnila odůvodněně. Žalovaná je povinna žalobkyni uhradit zbývající dlužnou část jistiny, sjednaných poplatků, úroku (§ 2395 o.z.). Dále i úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 352/2013 Sb.). 7. Žalovaná navrhla, aby soud při úspěchu žalobkyně té postupem podle § 150 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) odepřel právo na náhradu nákladů řízení, event. náhradu nákladů řízení žalobkyni snížil. Poukazovala na to, že žalobkyní ve sporu je peněžní ústav (tedy silnější subjekt) disponující množstvím zaměstnanců a nebylo tak třeba právního zastoupení advokátem. Navíc měl soud přihlédnout i k pandemii Covid 19 a jejím důsledků. 8. Žalobkyně měla možnost se k návrhu žalované na uplatnění moderačního práva dle § 150 o.s.ř. vyjádřit (viz též nález Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 828/06). Žalobkyně jakoukoli úpravu náhrady nákladů řízení odmítla s tím, že žádné relevantní důkazy, které by soud měly k tomuto postupu vést, nebyly v řízení předloženy. 9. Je třeba přisvědčit v obecné rovině žalované, že soudy již v minulosti některým typům subjektů, které byly v řízení úspěšné, právo na náhradu nákladů řízení odepřely. Šlo ale o stát či jeho organizační složky nebo statutární města (viz Ústavní soud v rozhodnutí II.ÚS 376/12, I.ÚS 195/11 či II.ÚS 2396/09). Jinak však by mělo být nahlíženo na soukromou právnickou osobu, jež si své náklady hradí ze svého zisku (viz např. Nejvyšší soud v rozhodnutí pod sp.zn. 25 Cdo 644/2014). Zatímco v případě státu soud shledával, že účelné zastoupení advoká