8 C 145/2022-27 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení byla mezi účastníky uzavřena dne 7. 9. 2021 smlouva o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, který měl žalovaný splatit do 15. 11. 2021. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky, na které se žalovaný nejprve zaregistroval, požádal o poskytnutí úvěru a s následně žalobkyní zaslaným návrhem úvěrové smlouvy vyjádřil souhlas svým úkonem pro zadání uživatelského jména a kódu poslaného mu za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 7. 9. 2021. Žalovaný úvěr v termínu splatnosti nevrátil. Neúspěšné byly i upomínky žalobkyně včetně upomínky předžalobní. Žalobkyně se proto obrátila se svým nárokem na soud. Žádala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí dlužnou jistinu úvěru 30.000 Kč, dlužný poplatek za sjednání úvěru 21.000 Kč, a dále pak smluvenou sankci za prodlení s jednotlivými splátkami celkem 2.500 Kč (prodlení 5 splátek). Kromě částky 53.500 Kč žádala po žalovaném i zákonný úrok z prodlení z této částky od 16. 11. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný ponechal žalobu bez povšimnutí. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Z těch soud po skutkové stránce učinil tato zjištění: - ze Smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] datované 7. 9. 2021, že se žalobkyně jako poskytovatel nebankovních podnikatelských úvěrů zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi (podnikateli – fyzické osobě) úvěr ve výši 30.000 Kč; úvěr byl poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru (čl.2 smlouvy); doba trvání úvěru sjednána 70 dní ode dne čerpání úvěru, úvěr měl být splacen v 5 splátkách po 10.200 Kč s termínem poslední 5. splátky 15. 11. 2021; poplatek za poskytnutí úvěru sjednán ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru (ode dne poskytnutí do jeho úplného splacení); v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 500 Kč (čl.VIII .8.1 smlouvy); - z Potvrzení o přijaté platbě vystaveného 10. 6. 2021, že na účet žalobkyně byla přijata platba 1 Kč z účtu odesílatele - stejný účet jako účet uvedený v údajích žalovaného v záhlaví smlouvy; - z Potvrzení o provedené platbě vystaveného 7. 9. 2021, že z účtu žalobkyně byla dne 7. 9. 2021 poskytnuta na účet žalovaného částka 30.000 Kč; - předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně byla datována 28. 11. 2021. 3. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen o.z.). 4. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva. V řízení žalovaný nečinil sporným tvrzení žalobkyně (doložená důkazy shora), že poskytnutý úvěr, spolu se smluveným poplatkem za poskytnutí úvěru, tj. úrokem, žalobkyni ve sjednané době nevrátil. Pak bylo na místě, aby mu tuto povinnost uložil soud svým rozhodnutím. Žalovaný je povinen zaplatit částku 30.000 Kč odpovídající dlužnému zůstatku úvěru, to spolu se smluveným poplatkem = úrokem z úvěru 21.000 Kč a smluvní pokutou sjednanou při prodlení s každou jednotlivou splátkou 500 Kč, tj. 5 splátek x 500 Kč (§ 2048 a násl. o.z.) Vedle toho pak je žalovaný povinen zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). 5. K ustanovení o úroku 21.000 Kč soud dodává, že ho posoudil optikou kritérií ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23ICdo 56/2019. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že korektiv dobrých mravů se uplatní i ve vztazích mezi podnikateli, jsou-li prvním jednáním porušeny principy dobrých mravů. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Závěr o takové neplatnosti však má být dle Nejvyššího soudu zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Žádné takové okolnosti v projednávané věci však nevyšly najevo. Soud současně posuzoval, zda na právní poměry stran nedopadala jiná ustanovení poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany. V projednávané věci také nebylo zjištěno, že by shora uvedená úvěrová smlouvy byla smlouvou spotřebitelskou ve sm. zák. o ochraně spotřebitele (což by byl případ, kdy by žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvou mimo rámec své podnikatelské činnosti). A soudu nebyla nabídnuta ani žádná tvrzení, která by ho vedla k závěru, že by žalovanému měla náležet ochrana jako tzv. slabší straně. 6. V řízení úspěšná žalobkyně má právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Ty představovaly náklady vynaložené žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši 2.140 Kč, a dále pak náklady jejího právního zastoupení, jejichž výši soud stanovil dle vyhl.č.177/1996 Sb. takto: odměna advokáta za dva úkony právní služby po 3.260 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1a,d cit. vyhlášky za převzetí zastoupení, písemné podání – žalobu), odměna za 1 úkon právní služby po 1.630 Kč (50 % odměny za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm.h vyhlášky), 3 x 300 Kč náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky), náklady jízdného 2.429 Kč (813 Kč náhrada pohonných hmot + 1.616 Kč základní náhrada; § 13 odst. 4 vyhlášky, § 157 a násl. zák. práce, vyhl. č. 511/2021 Sb.) a částka 1.901 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). 7. Žalovaný je povinen plnit v obvyklé lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).