8 C 214/2021-22 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení byl žalobce zaměstnán u žalované jako dřevomodelář na základě pracovní smlouvy od 9. 8. 2004. Dne 5. 10. 2021 mu byla ze strany žalované předána listina nazvaná Výpověď z pracovního poměru, podle které měl pracovní poměr žalobce skončit k 5. 10. 2021. Žalobce s ukončením pracovního poměru nesouhlasil a považoval ho za neplatné. Žalovaná evidentně nerozlišovala mezi ukončením pracovního poměru výpovědí a okamžitým zrušením (viz text listiny, kde jsou oba způsoby skončení pracovního poměru uvedeny), v listině o ukončení pracovního poměru nebyl uveden žádný konkrétní důvod ukončení pracovního poměru. Žalobce uvedl, na základě jakých skutečností s ním zřejmě byl pracovní poměr ukončen, a tyto popíral (někdo na pracovišti měl nalít dalšímu zaměstnanci do sluchátek nějakou kapalinu a dle žalované to měl udělat žalobce). 2. Žalovaná ve vyjádření popsala atmosféru na pracovišti žalobce i chování, které žalobci vytýkala. Popsala také svou ochotu věc řešit smírně, pokud by se žalobce býval omluvil, což však ten odmítl. Žalovaná tak dospěla k závěru, že neměla jinou možnost, než se žalobcem ukončit pracovní poměr, aby byl zřejmý postoj žalované k chování, které žalobci připisovala. 3. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění: - z pracovní smlouvy datované 9. 8. 2004, že žalobce byl počínaje 9. 8. 2004 zaměstnán u žalované jako dřevomodelář, pracovní poměr byl uzavřen nejprve na dobu určitou, později byl změněn na pracovní poměr na dobu neurčitou (viz dodatek k pracovní smlouvě datovaný 31. 8. 2005); - z listiny datované 5. 10. 2021 nadepsané jako Výpověď z pracovního poměru, že žalovaná vyjádřila vůli ukončit pracovní poměr se žalobcem; text listiny je následující:„ Pracovní poměr jmenovaného skončí ke dni: 5. 10. 2021 z důvodu: § 52 odst. g. Okamžité zrušení zaměstnavatelem“; žalobce listinu 5. 10. 2021 převzal (viz podpis žalobce na listině); - z listiny datované 12. 10. 2021, že žalobce adresoval žalované nesouhlas s ukončením pracovního poměru s tím, že toto ukončení považuje za neplatné, žalobce trvá na dalším zaměstnání u žalované; na to reagovala žalovaná listinou ze dne 18. 10. 2021 - vyjádřila přesvědčení, že důvody pro skončení pracovního poměru z její strany byly dány a důvody jsou v listině o ukončení stručně a jasně napsané. 4. Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (§ 72 zákoníku práce). 5. Dle listiny z 5. 10. 2021 měl pracovní poměr účastníků skončit tento den. Žalobce podal u soudu žalobu dne 27. 10. 2021. Tedy včas. 6. Žalovaná při jednání 3. 2. 2022 uvedla prostřednictvím jednatele, že dle listiny o ukončení pracovního poměru se žalobcem ze dne 5. 10. 2021 měl pracovní poměr žalobce skončit tento den a žalobce již den následující neměl do zaměstnání nastoupit. 7. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná měla v úmyslu ukončit se žalobcem pracovní poměr okamžitým zrušením. 8. Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců, b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (§ 55 zákoníku práce). 9. V okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží (§ 60 zák. práce). 10. Jak vyplývá ze shora uvedeného, že v okamžitém zrušení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen jednoznačně skutkově identifikovat to jednání zaměstnance, které zaměstnavatel považuje za porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, tedy časově, věcně a místně je vymezit tak, aby bylo jednoznačné a nezaměnitelné (viz též Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 3648/2019). Tj. zjednodušeně řečeno, zaměstnavatel musí konkrétně takové chování zaměstnance (pro které s ním okamžitě ruší pracovní poměr) v listině o okamžitém zrušení pracovního poměru popsat. 11. Žalovaná však důvod okamžitého zrušení pracovního poměru se žalobcem v listině z 5. 10. 2021 vůbec skutkově nevymezila (není tak zřejmé, z jakých konkrétních důvodů pracovní poměr žalobce má skončit). Toto skutkové vymezení je přitom nezbytné již jen pro to, aby v soudním řízení o neplatnost skončení pracovního poměru mohly být důvody skončení pracovního poměru podrobeny soudnímu přezkumu. 12. Pokud okamžité zrušení pracovního poměru z 5. 10. 2021 uvedenou zákonnou náležitost neobsahovalo, nezbylo než uzavřít, že je neplatné a žaloba byla shledána důvodnou. 13. V řízení úspěšný žalobce má právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.). Ty představovaly náklady vynaložené žalobcem na úhradu soudního poplatku ve výši 2.000 Kč a dále pak náklady jeho právního zastoupení, jejichž výši soud stanovil dle vyhl. č. 177/1996 Sb. takto: odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 2.500 Kč (§ 9 odst. 3a, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a, d, g cit. vyhlášky za převzetí zastoupení, jedno písemné podání – žaloba, a účast u 1 jednání), 3 x 300 Kč náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky) a částka 1.764 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem žalobci na náhradě nákladů řízení náleží 12.164 Kč. Žalovaná je povinna tyto uhradit ve lhůtě k plnění obvyklé délky (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).