8 C 231/2021-42 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalobkyně se žalovaným dne 3. 12. 2018 pracovní smlouvu, na základě které žalovaný pracoval u žalobkyně jako řidič silničních motorových vozidel. Pracovní poměr účastníků byl ukončen dohodou ze dne 15. 3. 2021. K výkonu pracovní činnosti poskytla žalobkyně žalovanému výstrojní součást v podobě oděvů – jeden kus kalhot, jeden kus mikiny a jeden kus trika. V případě skončení pracovního poměru si měl zaměstnanec poskytnuté stejnokrojové součásti, které od zaměstnavatele obdržel, ponechat a zaměstnavateli uhradit podle délky vynášecí doby adekvátní část nákladů vynaložených zaměstnavatelem na jejich zakoupení (viz čl.VI .3.3 pracovní smlouvy). Takto měl žalovaný uhradit žalobkyni částku 1.185 Kč vyfakturovanou mu žalobkyní fakturou [číslo]. Neučinil tak, to ani po výzvě ze dne 11. 6. 2021 uložené dne 15. 6. 2021 na poště pro nezastižení žalovaného. Dále byl žalovanému žalobkyní na základě dohody o užívání mobilního telefonu ze dne 6. 11. 2018 k výkonu pracovní činnosti svěřen do užívání mobilní telefon Samsung Galaxy. Ten měl žalovaný vrátit i bez výzvy žalobkyni nejpozději v pracovní den následující po dni ukončení dohody (čl. 8 dohody). Dohoda končila mimo jiné i okamžikem skončení pracovního poměru žalovaného u žalobkyně (čl. 10 dohody). Dle čl. 9 dohody pak žalovaný v případě nevrácení telefonu vyjádřil vůli koupit mobilní telefon nejpozději do deseti pracovních dnů od termínu stanoveného pro vrácení telefonu, to za kupní cenu stanovenou ve výši aktuální zůstatkové ceny telefonu ke dni jeho prodeje žalovanému. Žalovaný po ukončení dohody ze dne 6. 11. 2019 žalobkyni mobilní telefon nevrátil. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení kupní ceny jako zůstatkové ceny telefonu, kterou ve výši 2.277 Kč vyfakturovala žalobkyně žalovanému fakturou [číslo]. Žalovaný uvedenou částku neuhradil ani po výzvě ze dne 11. 6. 2021 uložené dne 15. 6. 2021 na poště pro nezastižení žalovaného. S ohledem na výše uvedené se žalobkyně obrátila se svým požadavkem na soud. Žádala, aby ten uložil žalovanému zaplatit částku 3.462 Kč (1.185 Kč + 2.277 Kč), to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 6. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný ponechal žalobu bez povšimnutí. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Z těch soud po skutkové stránce učinil tato zjištění: -) z Pracovní smlouvy uzavřené dne 3. 12. 2018 mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem, že žalovaný nastoupil k žalobkyni do pracovního poměru jako řidič silničních motorových vozidel se dnem nástupu do zaměstnání 3. 12. 2018; pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou; dle čl.VI .3.3 pracovní smlouvy v případě skončení pracovního poměru zaměstnanec nevracel osobní ochranné pomůcky a stejnokrojové součásti, které obdržel od zaměstnavatele; výstrojní součásti si zaměstnanec ponechal a podle délky vynášecí doby měl uhradit adekvátní část nákladů vynaložených na jejich zakoupení; úhrada této adekvátní části byla splatná ke dni skončení pracovního poměru; -) z Vyúčtování ochranných pomůcek a výstrojních součástí, že žalovaný měl k datu 14. 12. 2020 vydány kalhoty jeans se zůstatkovou cenou 722 Kč, mikinu fleece se zůstatkovou cenou 312 Kč a tričko se zůstatkovou cenou 94 Kč; -) z faktury [číslo] že žalobkyně vyfakturovala žalovanému za oděvní součásti dle přílohy celkem částku 1.185 Kč; -) z Dohody o užívání mobilního telefonu datované 6. 11. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, že žalobkyně jako zaměstnavatel přenechala žalovanému jako zaměstnanci pro dobu trvání jeho pracovního poměru do užívání mobilní telefon včetně SIM karty (čl. 1 dohody); žalovaný se zavázal mobilní telefon vrátit žalobkyni i bez výzvy nejpozději v pracovní den následující po dni ukončení této dohody - dále termín vrácení (čl. 8 dohody); žalovaný prohlašoval, že nevrátí-li žalobkyni telefon ani do 10 pracovních dnů ode dne termínu vrácení, vyjadřoval tímto nevrácením vůli koupit telefon od zaměstnavatele a činil tím 12. pracovním dnem po dni termínu vrácení návrh na uzavření kupní smlouvy o koupi a prodeji telefonu; žalobkyně prohlásila, že neodmítla-li návrh žalovaného dle předchozí věty ve lhůtě 10 pracovních dnů běžící od 12. pracovního dne po dni termínu vrácení, vyjádřila okamžikem uplynutí této lhůty souhlas s návrhem žalovaného jako zaměstnance na uzavření kupní smlouvy a koupi a prodeji telefonu, čímž došlo k uzavření kupní smlouvy o koupi a prodeji telefonu (kupní smlouva se netýkala SIM karty) (čl. 9 dohody); výše kupní ceny byla specifikována v čl. 9 dohody; dohoda o užívání mobilního telefonu končila mimo jiné i okamžikem skončení pracovního poměru žalovaného u žalobkyně (čl. 10 dohody); -) z Dohody o rozvázání pracovního poměru datované 15. 3. 2021, že účastníci se dohodli na skončení pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 3. 12. 2018 tak, že pracovní poměr končí ke dni 15. 3. 2021; -) z faktury [číslo] že žalobkyně vyfakturovala žalovanému za odkup mobilního telefonu Samsung Galaxy inventární číslo 140797 částku 2.277 Kč; -) z Předžalobní výzvy datované 11. 6. 2021, že se žalobkyně obracela na žalovaného s výzvou k zaplacení obou částek výše – zásilka s výzvou uložena pro nezastižení žalovaného na poště a uložení oznámeno 15. 6. 2021; -) z emailové komunikace účastníků, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení obou částek i emailem, ten reagoval dne 23. 6. 2021 tak, že částky uhradí následující měsíc. 3. Z provedených důkazů vyplynulo, že mezi účastníky existoval v době od 3. 12. 2018 do 15. 3. 2021 pracovní poměr (§ 33 zákoníku práce). 4. Žalovanému jako zaměstnanci předala žalobkyně k výkonu pracovní činnosti oděvní součásti – 1 ks kalhot, 1 ks mikiny a 1 ks trika. Současně bylo mezi účastníky dohodnuto, že při skončení pracovního poměru žalovaný nebude tyto oděvní součásti žalobkyni vracet, ale uhradí jí adekvátní část nákladů na jejich pořízení. Takto měl žalobkyni zaplatit částku 1.185 Kč. 5. Dále bylo prokázáno, že žalovaný převzal k výkonu pracovní činnosti od žalobkyně mobilní telefon. Ten měl v souvislosti s ukončením pracovního poměru u žalobkyně vrátit. Protože tak do 10 pracovních dnů ode dne sjednaného termínu vrácení neučinil, nastoupil pro tento případ účastníky sjednaný režim: za situace, kdy uvedené žalobkyně neodmítla, má se za to, že účastníci uzavřeli ohledně tohoto mobilního telefonu kupní smlouvu, kterou žalobkyně mobilní telefon žalovanému prodala, to za sjednanou kupní cenu (§ 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). V řízení dále bylo prokázáno, že žalovaný tuto kupní cenu dosud neuhradil. 6. Za popsaného stavu soud uložil žalovanému, aby adekvátní část nákladů na pořízení oděvních součástí shora v celkové výši 1.185 Kč a kupní cenu za mobilní telefon ve výši 2.277 Kč žalobkyni zaplatil, to spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne, kdy mu předžalobní výzva k úhradě byla uložena na poště (sjednané lhůty k zaplacení obou částek již uplynuly – splatnost ke dni skončení pracovního poměru dle čl.VI .3.3 pracovní smlouvy a čl. 8, 9 dohody o užívání mobilního telefonu) - § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., výše úroku z prodlení dle § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb. 7. V řízení úspěšná žalobkyně má právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Ty představovaly náklady vynaložené žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč, a dále pak náhrada nákladů v paušální výši za žalobkyní účtované dva úkony (předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 300 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 1, 3a), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.). 8. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena v obvyklé délce (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).