8 C 246/2021-38 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení uzavřela banka [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], se žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného částku 5.000 Kč dne 23. 11. 2018. Pohledávku za žalovaným pak banka postoupila smlouvou ze dne 20. 12. 2019 žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že smlouvu mezi bankou a žalovaným není schopna předložit. Žalovaný tak získal plnění bez právního důvodu, které je povinen vydat. Dosud uhradil částku 400 Kč, měl by tak zaplatit 4.600 Kč. Protože ty přes upomínku nezaplatil, obrátila se žalobkyně se svým požadavkem na soud. Žádala, aby uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 4.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 26. 12. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaný ponechal žalobu bez povšimnutí. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Z těch pro věc rozhodných soud po skutkové stránce učinil tato zjištění: - z výpisu [číslo] vystaveného 23. 11. 2018, že [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], uhradila na účet č. [bankovní účet] částku 5.000 Kč (výpis se měl týkat platby ve prospěch žalovaného); potvrzení o provedené platbě z účtu uvedené banky na účet shora vydala dne 23. 11. 2018 i [právnická osoba], [anonymizováno] (potvrdila odeslání částky z účtu uvedené banky vedeného u platební brány ThePay); - listinou datovanou 22. 1. 2020 měla banka oznámit žalovanému postoupení své pohledávky za žalovaným ve výši 7.150 Kč žalobkyni (mělo jít o pohledávku z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru); - žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení částky 7.150 Kč (zůstatek částky 5.000 Kč poskytnuté mu shora uvedenou bankou + sankce a náklady) do 3 dnů předžalobní výzvou ze dne 22. 1. 2020 podanou na poště k doručení žalovanému dne 22. 1. 2020 (viz podací lístek pošty). 3. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla shora uvedenou bankou poskytnuta (z bankovního účtu banky na bankovní účet žalovaného) částka 5.000 Kč. Žalobkyně nebyla schopna doložit, z jakého právního titulu se tak mělo stát. 4. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z.). 5. Za situace, kdy v řízení nebyl tvrzen ani prokázán žádný právní důvod, na základě kterého měla být žalovanému částka 5.000 Kč poskytnuta, je třeba uzavřít, že žalovanému byla částka 5.000 Kč vyplacena bez právního důvodu a ten je povinen ji vydat. Resp. za situace, kdy dle žalobkyně již uhradil 400 Kč, by měl vydat částku 4.600 Kč. Pokud tak neučinil dobrovolně, uložil mu tuto povinnost soud. 6. Vedle částky 4.600 Kč je žalovaný povinen zaplatit i úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši za dobu prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.). Počátek prodlení však soud odvodil od předžalobní výzvy k plnění. Ta datovaná 22. 1. 2020 byla téhož dne předána poště k doručení žalovanému. Pokud by byla nejpozději 24. 1. 2020 den doručena žalovanému a ten měl následující 3 dny k plnění (viz výzva), do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se mohl dostat nejdříve 28. 1. 2020. Že by byl žalovaný k vydání uvedené částky vyzván dříve, žalobkyně nedoložila. Ohledně úroku z prodlení za dobu od 26. 12. 2018 do 27. 1. 2020 byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. 7. Žalovaný je povinen plnit žalobkyni, které byla pohledávka banky jako subjektu, který žalovanému částku 5.000 Kč původně vyplatil, za žalovaným postoupena (dle § 1879 a násl. občanského zákoníku ve znění zák. č. 89/2012 Sb.), když postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (minimálně doručením žaloby – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005, publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR na adrese www.nsoud.cz). 8. Protože žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v nepatrné výši (část úroku z prodlení), soud jí přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Ty představovaly náklady vynaložené žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále pak náklady jejího právního zastoupení, jejichž výši soud vzhledem ke splnění podmínek stanovil dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb. takto: odměna advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1, § 11 odst. 1a, d cit. vyhlášky za převzetí zastoupení a dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění), 3 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§ 14b odst. 5 písm. a vyhlášky), a částka 189 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem žalobkyni na nákladech řízení náleží 1.489 Kč. 9. Žalovaný je povinen plnit ve lhůtě k plnění obvyklé (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), náklady řízení náleží k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).