8 C 254/2021-51 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel se žalovaným smlouvu (prostřednictvím webových stránek [webová adresa]), na jejímž základě poskytla žalovanému dne 22. 1. 2016 finanční prostředky ve výši 3.500 Kč. Ty jí měl žalovaný vrátit nejpozději do 7. 2. 2016, spolu s poplatkem 708 Kč. Žalovaný tak neučinil. S požadavkem na zaplacení částky 4.208 Kč (dlužná jistina 3.500 Kč + dlužný poplatek 708 Kč) se na soud obrátila žalobkyně jako subjekt, kterému byla pohledávka za žalovaným výše smlouvou ze dne 1. 1. 2021 postoupena. Vedle částky 4.208 Kč žádala žalobkyně po žalovaném i zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od 8. 2. 2016 do zaplacení. 2. Žalovaný ponechal žalobu bez povšimnutí. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Z těch soud po skutkové stránce učinil tato zjištění: - ze smlouvy o zápůjčce, že se zapůjčitel [právnická osoba], [IČO] zavázala, že žalovanému jako klientovi poskytne zápůjčku ve výši 3.500 Kč; žalovaný se zavázal jí zápůjčku spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 708 Kč, splatit do 7. 2. 2016; - listinou ze dne 2. 2. 2021 oznámil původní zapůjčitel žalovanému, že pohledávku za ním dle smlouvy shora postoupila žalobkyni; - předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně adresovaná žalovanému byla datována 2. 2. 2021. 3. Z provedených důkazů vyplynulo, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), na základě které uvedená společnost poskytla žalovanému finanční prostředky jako zápůjčku. Ze smlouvy pak vyplývalo, jakým způsobem měl žalovaný zápůjčku původnímu věřiteli vrátit a zaplatit mu sjednaný poplatek. Žalobkyně tvrdila a listinnými důkazy shora prokázala, že žalovaný uvedenou povinnost porušil, když zápůjčku ani poplatek nesplatil. To žalovaný ani nepopřel. Pokud žalovaný nadále dluží jistinu a sjednaný poplatek, bylo namístě mu uložit dlužné částky zaplatit, spolu s úrokem z prodlení (§ 1970 o. z. a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). To žalobkyni jako subjektu, kterému byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce shora původním věřitelem postoupena (§ 1879 o.z.), když postoupení pohledávky bylo přitom žalovanému oznámeno (minimálně doručením žaloby – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005, publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR na adrese www.nsoud.cz). 4. Vzhledem k plnému úspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Ty představovaly náklady soudního poplatku 400 Kč, a dále pak náklady právního zastoupení žalobkyně, jejichž výši soud stanovil vzhledem ke splnění podmínek dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb. takto: odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění) po 200 Kč (§ 14b odst. 1, § 11 odst. 1a,d cit.vyhlášky), 3 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§ 14b odst. 5 písm.a cit.vyhlášky) a částka 189 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst.3 o.s.ř.). 5. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil obecně dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když náklady řízení žalobkyně náleží k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).