15 C 111/2023-25 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou došlou soudu dne 12. 5. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30.087 Kč s příslušenstvím. V žalobě vylíčila, že uzavřela s žalovaným dne 3. 2. 2020 Smlouvu o nájmu, na základě které žalovaný užíval byt na adrese [adresa žalobkyně]. Nájemné činilo 8.000 Kč měsíčně a zálohy na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu 2.500 Kč. Žalovaný přestal žalobkyni platit nájemné a zálohy za služby a opakovaně sliboval, že částky uhradí. Současně vznikl nedoplatek i na základě vyúčtování dodavatelů elektřiny. Žalobkyně dne 30. 4. 2022 uzavřela s žalovaným dohodu o uznání dluhu, na základě které žalovaný uznal co do důvodu i výše svůj dluh v celkové výši 30.087 Kč. Žalovaný se zavázal částku uhradit nejpozději do 30. 6. 2022. Z bytu se odstěhoval a do dnešního dne tuto částku ani z části neuhradil. Dne 20. 12. 2022 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s tímto postupem souhlasila a ani žalovaný neměl proti němu žádných námitek. 4. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění: Uznáním dluhu ze dne 30. 4. 2022 žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 30.087 Kč za nájemné a služby spojené s užíváním bytu na adrese [adresa žalobkyně], na základě smlouvy o nájmu uzavřené dne 3. 2. 2020 a zavázal se jej uhradit nejpozději do 30. 6. 2022. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 12. 2022 byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky a upozorněn na možný soudní spor. 5. Soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) ve spojení s § 3028 odst. 1 o. z., konkrétně dle § 2053 o. z., dle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj dluh co do důvodu a výše, čímž byla založena právní domněnka existence dluhu v době jeho uznání, a současně nevyšlo najevo, že by dluh žalovaného z titulu dlužného nájemného a úhrady za služby spojené s užíváním bytu neexistoval (žalovaný se tvrzením žalobkyně nebránil a zůstal v řízení zcela pasivní), soud žalobě vyhověl, včetně požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, který ve věci neměl úspěch (§ 142 odst. 1, § 142a o.s.ř.) Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.204 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé - § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu) po 2.340 Kč dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu, za 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění - § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu) za 1.170 Kč, dále 3 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4, celkem 7.954 Kč. 7. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) 8. Lhůty k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. v obvyklé délce tří dnů.