17 C 41/2022-27 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 600 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným jako podnikající fyzickou osobou uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000Kč, který se zavázal splatit v celé výši do [datum]. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. V rámci webového rozhraní mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný po zadání uživatelského jména a kódu, akceptoval. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] bezhotovostně na účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 10.000. Podle smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru ode dne jeho poskytnutí do jeho úplného splacení; v daném případě se jedná o 100 Kč denně. Žalobkyně kromě dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč uplatnila i nárok na úhradu sankce ve výši 500 Kč, která byla sjednána pro případ prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky (žalovaný v prodlení s úhradou 5 splátek, sankce činí 2.500 Kč = 5 x 500 Kč). V neposlední řadě žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení i zákonného úroku za dobu od [datum] do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ač byl ze strany zástupce žalobkyně vyzýván k jeho dobrovolné úhradě. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který se však nepodařilo soudu řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl dle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) zrušen. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 115a o.s.ř., kdy žalobkyně již s podanou žalobou s tímto postupem souhlasila a ani žalovaný neměl proti němu žádných námitek. 3. Soud provedl dokazování a učinil následující skutková zjištění: -) smlouvou o podnikatelském úvěru ze dne [datum] uzavřené prostředky komunikace na dálku se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako podnikateli úvěr na financování podnikatelských potřeb ve výši 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit do 70 dnů ode dne jeho čerpání (do [datum]) a zaplatit poplatek ve výši 1 % za každý den ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, resp. do dne konečné splatnosti úvěru, -) potvrzeními společnosti [právnická osoba], že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla dne [datum] poukázána částka 10.000 Kč, -) předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k plnění s upozorněním na možnost případného soudního sporu; výzva byla zaslána jako doporučený dopis. 4. Soud posoudil nárok žalobkyně z hlediska hmotného práva dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zákon pro smlouvu o úvěru nevyžaduje písemnou formu. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] prostředky komunikace na dálku (§ 1820 o. z.), na základě které plnila žalobkyně, která poskytla žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný však nedostál svému závazku úvěr v dohodnuté lhůtě vrátit a zaplatit úroky (označené jako poplatek). Proto nároku žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení jistiny, úroků, úroků z prodlení (§ 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) bylo vyhověno. Soud přihlédl k tomu, že žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, žalobním tvrzením se nebránil, nesporoval existenci ani výši dluhu. 5. Ke smluvnímu ujednání úroku soud dodává, že ho posoudil optikou kritérií ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23ICdo 56/2019. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že korektiv dobrých mravů se uplatní i ve vztazích mezi podnikateli, jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Závěr o takové neplatnosti však má být dle Nejvyššího soudu zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Žádné takové okolnosti v projednávané věci však nevyšly najevo. Soud současně posuzoval, zda na právní poměry stran nedopadala jiná ustanovení poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany, avšak soudu nebyla nabídnuta žádná tvrzení, která by vedla k závěru, že by žalovanému měla náležet ochrana jako tzv. slabší straně. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, který ve věci neměl úspěch (§ 142 odst. 1, § 142a o.s.ř.) Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění se základním a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé - § 11) po 300 Kč dle § 14b odst. 1, dále 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a), navýšená o DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad dle § 137 o.s.ř., celkem 2.252Kč. 7. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval ust. § 14b výše zmíněné vyhlášky, neboť z jeho úřední databáze vyplývá, že návrh, jehož doručením soudu bylo zahájeno i toto řízení, je po skutkové i právní stránce obdobný jako návrhy, jež byly nadepsanému soudu doručeny již dříve. Příkladmo řízení vedená pod sp. zn. 15 C 165/2021, 8 C 180/2021, 15 C 110/2021, 8 C 145/2022 a další. 8. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce tří dnů.