8 C 316/2022-56 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalobkyně se žalovaným (poté, co řádně ověřila jeho úvěruschopnost) za použití prostředků elektronické komunikace (prostřednictvím webové stránky [webová adresa]) dne 13. 8. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 9.000 Kč s možností postupného čerpání (nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník s Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za volitelné služby, které si žalovaný objednal. Splatnost úvěru byla sjednána ke dni 13. 9. 2021. Žalovaný však na dluh nic nezaplatil. Dluží tak žalobkyni částku 14.330 Kč sestávající se z dlužné jistiny úvěru 9.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 2.160 Kč, poplatku za službu„ Klidné spaní“ 110 Kč, poplatku za službu„ Presto“ 165 Kč, poplatku za službu„ Informační SMS servis“ 29 Kč, účelně vynaložené náklady 2.065 Kč představující náklady na upomínání vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného (35 Kč denně sjednáno v čl.6 a čl.3 Sazebníku, 59 x paušální náhrada 35 Kč v období od 13. 9. 2021 do 26. 11. 2021, maximálně 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky, částka zahrnuje 28 SMS, 30 emailů a 11 telefonátů) a smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,1 % z jistiny denně dle čl.6 a čl.3 Sazebníku - žalobkyně žádala po žalovaném smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení za období od 13. 9. 2021 do 11. 12. 2021 v celkové výši 801 Kč. Protože žalovaný uvedené částky neuhradil ani po výzvě, obrátila se žalobkyně se svým požadavkem na soud. Vedle částek shora žádala po žalovaném i zákonný úrok z prodlení z částky 11.464 Kč (9.000 Kč + 110 Kč + 165 Kč + 29 Kč + 2.160 Kč) za dobu od 13. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný ponechal žalobu bez povšimnutí. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Z těch soud po skutkové stránce učinil tato zjištění: -) z výpisu z posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], že k osobě žalovaného bylo uvedeno, že v domácnosti žije sám, uvedl pravidelný čistý měsíční příjem 24.000 Kč, jeho ověřený pravidelný měsíční příjem činil 16.000 Kč, uvedl pravidelné měsíční výdaje 5.000 Kč, zjištěn disponibilní příjem 9.100 Kč měsíčně; -) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním datované 13. 8. 2021, že se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi spotřebitelský úvěr – úvěr jiný než na bydlení až do částky 9.000 Kč (čl.I.1., II.1.smlouvy); nedílnou součástí smlouvy byl Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník (čl.I.2.smlouvy); žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím uvedeným v čl.III. smlouvy (čl.II.4. smlouvy); žalovaný si v rámci volitelných služeb zvolil následující služby a zavázal se za ně zaplatit cenu dle čl.2 Sazebníku: služba„ Klidné spaní“ 110 Kč měsíčně, služba„ Presto“ 165 Kč a služba informační SMS servis 29 Kč měsíčně (čl.II.5. smlouvy); žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za sjednání úvěru dle čl.1 Sazebníku (čl.III.2. smlouvy); datum splatnosti úvěru 12. 9. 2021, celková výše poplatku za sjednání úvěru 2.160 Kč (čl.VIII. smlouvy); smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 1 roku od uzavření smlouvy a smlouva se automaticky prodlužovala vždy na dobu 1 roku v případě, že poslední den uvedeného předchozího roku nebyly závazky ze smlouvy splněny (čl.IX.1. smlouvy); -) z Všeobecných obchodních podmínek, že ocitl-li se dlužník v prodlení s úhradou dlužné splátky, vznikal věřiteli nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy však uplatněná smluvní pokuta nesměla přesáhnout limit 0,1 % z částky, ohledně níž byl dlužník v prodlení; -) z Databáze časových řad ARAD, že k 31. 8. 2021 činily úrokové sazby korunových úvěrů Domácnost na spotřebu se splatností do 1 roku sazbu 18,35 % ročně; -) předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně adresovaná žalovanému byla datována 25. 8. 2022; -) dle Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla částka 9.000 Kč uhrazena na účet uvedený jako účet žalovaného v úvěrové smlouvě shora dne 13. 8. 2021. 3. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zák.č.89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z.). 4. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané, že mezi účastníky (žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný) byla uzavřena smlouva o úvěru (s ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele řídící se též zák.č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), a to distančním způsobem za využití prostředků dálkové komunikace (§ 1820 a násl. obč.zák.). Na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 9.000 Kč a žalovaný jí měl tuto částku vrátit spolu s poplatkem 2.160 Kč do 12. 9. 2021. Žalobkyně tvrdila a listinnými důkazy prokázala, že jí žalovaný uvedenou jistinu úvěru se smluveným poplatkem dosud nevrátil. Ten to nijak nepopřel. Proto mu povinnost zaplatit dlužnou jistinu úvěru 9.000 Kč uložil soud. 5. V případě poplatku 2.160 Kč ten soud vyhodnotil jako úrok, neboť jde jednoznačně svou povahou a účelem o odměnu za poskytnutí úvěru. Nebylo možno přehlédnout, že žalobkyně byla v žalobou dotčeném smluvním vztahu v postavení podnikatele (§ 420 odst. 1 o.z.), žalovaný pak v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný tak požíval zákonné ochrany dle § 1810 a násl o.z. A z tohoto úhlu pohledu soud ujednání smlouvy ohledně výše úroků posoudil. Z konstantní judikatury soudů (viz Nejvyšší soud ČR v rozhodnutích pod sp.zn. 33 Odo 234/2005 nebo sp.zn. 26 Cdo 1587/2015) vyplývá, že nepřiměřeným (a tudíž neplatně sjednaným) úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši podstatně přesahující úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Tentýž soud konstatoval, že s ohledem na okolnosti konkrétní věci nemusí být shledán nepřiměřeným úrok ve výši dvojnásobku či trojnásobku úrokové sazby peněžních ústavů. Žádala-li žalobkyně za zápůjčku 9.000 Kč na dobu 1 měsíce úrok 2.160 Kč, šlo nepochybně o úrok mnohonásobě překračující obvyklou výši ročních úrokových sazeb v době poskytnutí úvěru. Soud jako obvyklou shledal roční úrokovou sazbu 37 % (průměrná roční úroková sazba dle ARAD k 31. 8. 2021 činila 18,34%, 2 x 18,34% = 37%), což v případě částky 9.000 Kč činilo 3.330 Kč ročně, tj. za 1 měsíc 278 Kč (3.330 Kč: 12 = 277,50 Kč). 6. Žalobkyni tak náleží 9.000 Kč + 278 Kč úrok + poplatky za sjednané služby 110 Kč + 29 Kč + 165 Kč + 10 x 35 Kč náhrada účelně vynaložených nákladů na upomínky (zaslání žalobkyní uváděného množství výzev formou emailů, SMS, telefonátů soud rozhodně neshledal účelně vynaloženými náklady). Dále žalobkyni náleží nárok na smluvní pokutu 801 Kč, kterou žalobkyně žádala ve výši odpovídající § 122 zák.č.257/2016 Sb., dále též § 2048 a násl. o.z. 7. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky 10.733 Kč. A v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Ve zbytku 3.597 Kč (= 14.330 Kč minus 10.733 Kč) byla žaloba zamítnuta. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán z částky 9.932 Kč (9.000 Kč + 110 Kč + 29 Kč + 165 Kč + 278 Kč + 350 Kč). Požadavek na úrok z prodlení ze zbývající částky 1.532 Kč byl zamítnut. Žalobkyni náleží úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti zápůjčky (§ 1970 o.z.), výše úroku z prodlení dle § 2 vl.nařízení č.351/2013 Sb. 8. Žalobkyně měla v řízení procesní úspěch co do 75%, její procesní neúspěch (a současně procesní úspěch žalovaného) pak činil 25%. Žalobkyni náleží (dle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.) právo na 50% nákladů řízení (75% minus 25%). Ty představovaly náklady soudního poplatku 800 Kč, a dále pak náklady právního zastoupení žalobkyně, jejichž výši soud stanovil dle vyhl.č.177/1996 Sb. takto: odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění) po 300 Kč (§ 14b odst. 1, § 11 odst. 1a,d cit. vyhlášky), 3 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§ 14b odst. 5 písm.a cit. vyhlášky). Žalobkyni tak náleží z uvedených nákladů 1.126 Kč (58% z 2.252 Kč). 9. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena v obvyklé délce (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), náklady řízení náleží k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).