10 C 83/2024-43 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 582,15 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla poté, co žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, dne 17. 7. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru se sjednaným úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, výše jednotlivé splátky byla stanovena na 4 % dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem 40 654 Kč, uhradil celkem 31 036 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 10. 1. 2024 a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny, nákladů na vymáhání a smluvních pokut.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) jednal v jejich nepřítomnosti.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním č. , hodnota, ze dne 17. 7. 2020 a úvěrových podmínek soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi účastníky, jejím předmětem je poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru žalovanému. Úvěrový rámec byl sjednán ve výši 20 000 Kč, roční úroková sazba ve výši 26,28 %, měsíční úroková sazba ve výši 2,19 %, výše měsíční splátky 4 % z dlužné částky. Ve smlouvě byly uvedeny i údaje o žalovaném, a to osobní údaje, kontaktní údaje, zdroj příjmu – zaměstnanec, měsíční příjem ve výši 22 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 80 000 Kč. První čerpání ve výši 14 578 Kč bylo provedeno ve prospěch osoby prodávající zboží.6. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný uzavřel v roce 2018 smlouvu o kontokorentním úvěru a na jeho jméno je vystavena kreditní karta.7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 15. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřovala bonitu, zjišťovala údaje z dostupných databází, zjistila, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, má jednu vyživovací povinnost, jeho příjem ze zaměstnání činí 22 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 80 000 Kč a výdaje činí 30 000 Kč.8. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně postupuje při posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr.9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal celkem 40 654 Kč a uhradil celkem 31 036 Kč.10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 10. 1. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 1. 2. 2024 a podacího archu ze dne 2. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, navrhla možnost jednání o uzavření smíru a úhradu dlužné částky ve splátkách a upozornila na možnost soudního sporu.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, proto soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru a dále se zabýval tím, zda byla smlouva o úvěru uzavřena platně.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neposuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr řádně, resp. žalobkyně neprokázala, že by řádně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Z listin předložených žalobkyní plyne, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru příjem ze zaměstnání ve výši 22 000 Kč (byť není zřejmé, z čeho tak žalobkyně usuzovala a zda tento údaj ověřovala), výdaje žalovaného byly ve výši 30 000 Kč, tedy vyšší než jeho příjmy. Žalobkyně uvádí další příjmy ostatních členů domácnosti, nicméně tyto příjmy nijak nekonkretizovala a neoznačila důkazy k prokázání takového tvrzení. Žalobkyně tak v této otázce (povinnost poskytovatele úvěru prověřovat úvěruschopnost spotřebitele) neunesla břemeno důkazní. Svou neúčastí na jednání (omluvila se, nepožádala však o odročení) se žalobkyně dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl vyzván k plnění výzvou ze dne 1. 11. 2023, ve které byla stanovena splatnost 16. 11. 2023.20. Soud tak na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem 40 654 Kč, žalovaný zaplatil celkem 31 036 Kč. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 9 618 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, která mu byla poskytnuta, a částkou, kterou celkem zaplatil, spolu se zákonnými úroky z prodlení (částečně kapitalizovanými) v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po uplynutí tří dnů po odeslání výzvy (§ 573 o. z.).21. Ve zbývající části soud žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl.22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 21 582,15 Kč s příslušenstvím, úspěšná byla co do částky 9 618 Kč s příslušenstvím. Právo na náhradu nákladů řízení (v poměrné části) by tak měl žalovaný. Ten však byl v průběhu řízení pasivní a žádné náklady řízení mu nevznikly.