10 C 88/2024-72 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 104,69 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou byla dne 21. 10. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí schopnost žalované splácet zápůjčku. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 52 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou zápůjčku a poplatek ve výši 65 168 Kč uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, dostala se do prodlení. Pohledávka pak byla postoupena na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně se omluvila, souhlasila s projednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav:- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 21. 10. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovanou, jejím předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 52 000 Kč; žalovaná se zavázala za úvěr zaplatit poplatek ve výši 62 459 Kč zahrnující úrok, částku za zpracování spotřebitelského úvěru a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení; úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %; žalovaná se zavázala jistinu a poplatek zaplatit formou 21 splátek,- ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná při sjednávání smlouvy uvedla své osobní údaje, zaměstnavatele, příjem ze zaměstnání ve výši 25 325 Kč, interní splátky ve výši 2 865 Kč a měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč,- z výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu a upozornila na možnost soudního sporu,- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní a seznamu postoupených pohledávek plyne, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni,- z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 vyplývá, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni,- z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná zaplatila celkem částku 98 112 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, proto soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru a dále se zabýval tím, zda byla smlouva o úvěru uzavřena platně.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposuzoval schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr řádně. Právní předchůdce žalobkyně sice zjišťoval příjmy žalované, avšak nezabýval se řádně výdajovou stránkou. Omezil se na pouhou informaci od žalované, že její náklady jsou asi 6 000 Kč měsíčně, aniž je jakkoliv ověřoval, náklady nejsou nijak konkretizovány.10. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, je z tohoto důvodu neplatná. Žalobkyně ani na výzvu soudu neuvedla, jak konkrétně její právní předchůdce posuzoval schopnost žalované splácet úvěr. Svou nepřítomností při jednání, kdy se žalobkyně omluvila, ale nepožádala o odročení a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti, se žalobkyně dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.11. Soud má za to, že smlouva je neplatná rovněž z důvodu nepřiměřeně vysokého úroku.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Z konstantní judikatury soudů vyplývá, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši podstatně přesahující obvyklou úrokovou sazbu v době jeho sjednání stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. S ohledem na okolnosti konkrétní věci nemusí být shledán nepřiměřený úrok ve výši dvojnásobku či trojnásobku úrokové sazby peněžních ústavů.14. Dle databáze ARAD dostupné na stránkách České národní banky vyplývá, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu byla v říjnu 2020 ve výši 7,87 % ročně.15. Úrok sjednaný účastníky ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve výši 86 % (byť jako pevný za dobu 21 měsíců úvěru) překračuje trojnásobek úrokové sazby obvykle sjednávané bankami v době uzavření smlouvy o úvěru. Výše úroku sjednaného mezi účastníky se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je z tohoto důvodu neplatná. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, tedy částky, která byla žalovanému skutečně vyplacena, po odečtení toho, co žalovaný na úhradu plnil. Ostatně toho si byla žalobkyně zjevně vědoma již při podání žaloby, kdy sama navrhla, aby soud její nárok případně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.16. Žalobkyně by tak měla nárok toliko na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., tedy na částku odpovídající rozdílu mezi poskytnutým finančním plněním a zaplacenou částkou. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni celkem částku 98 112 Kč, tedy částku přesahující poskytnuté plnění, nezbylo soudu než žalobu v celém rozsahu zamítnout.17. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán, proto byl v souladu se zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2, bod 2 sazebníku poplatků žalobkyni doměřen poplatek do výše podle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků. Doměřený poplatek je třeba zaplatit na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 o. s. ř. Ve věci byla úspěšná žalovaná, měla by proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala v řízení pasivní, náklady řízení jí nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.