14 C 117/2023-49 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

Předmětem tohoto řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistiny uvedené shora s příslušenstvím z titulu smlouvy o povoleném debetu uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, podle níž úvěrující poskytla žalovanému úvěr do výše povoleného debetu. Dopisem byl žalovaný informován, že i po předchozích písemných upozorněních je na běžném účtu záporný zůstatek – nepovolený debet, který je nutno uhradit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nepovolený debet neuhradil, žalobce využil své oprávnění a ukončil Smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Dopisem ze dne 12. 12. 2022 byl žalovaný informován o skutečnosti, že byl účet ke dni 12. 12. 2022 zrušen v důsledku zániku smlouvy. Účet k tomuto dni vykazoval debetní zůstatek (dluh) ve výši 11.158,91 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na základě provedených důkazů soud zjistil: - ze smlouvy o povoleném debetu - úvěru [číslo] že dne 11. 6. 2018 byla mezi žalobkyní na straně jedné a žalovaným na straně druhé uzavřena smlouva o povoleném debetu - úvěru, podle níž věřitel poskytl žalovanému úvěrový rámec ve výši 10.000 Kč s úrokem ve výši 19,99% ročně, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, při překročení úvěrového rámce jde o nepovolený debet a v takovém případě může úvěrující smlouvu zrušit a zesplatnit okamžitě celý úvěr; - z oznámení o zrušení účtu, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, vytvořil na účtu nepovolený debet a včas a proto byl celý úvěr zesplatněn, - z výpisu úvěru ze dne 25. 5. 2023, že žalovaný dlužil žalobkyni na základě shora uvedené smlouvy ke dni 9. 12. 2022 žalovanou částku, - z předžalobní výzvy ze dne 5. 6. 2023, že žalovanému byla ještě před podáním žaloby odeslána výzva k zaplacení dlužné částky. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o povoleném debetu (úvěru), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec – tzv. povolený debet. Žalovaný však nesplnil to, k čemu se smluvně zavázal, úvěrový rámec přesáhl a svůj dluh vůči žalobkyni ani na výzvu neuhradil. S ohledem na zjištěné skutečnosti a podle citovaných ustanovení o. z., proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně kapitalizovaného obchodního úroku a obchodního úroku, když přihlédl i k tomu, že žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a žalobě se nijak nebránil. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 a § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty představovaly náklady vynaložené žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále pak náklady jejího právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), t.j. odměna za tři úkony právní služby po 1.580 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu za převzetí zastoupení a dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění) a 3x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4) advokátního tarifu). Advokátu byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty. Náklady řízení je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 15 dnů. Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).