6 C 51/2024-74 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 124 796,59 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že s žalovaným dne 18. 3. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru č. 246300468, na jejímž základě žalovanému poskytla částku 135 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 96 měsíčních splátkách po 2 027,14 Kč počínaje dnem 18. 4. 2022. Úroková sazba činila 9,7 % p.a. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Za celou dobu žalovaný vrátil na úvěr částku celkem pouze 25 664,83 Kč. Žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný dne 21. 8. 2023. Žalovaná částka se sestává z jistiny 123 296,59 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 5 082,90 Kč (výsledný nezaplacený úrok, který měl žalovaný zaplatit v pravidelných anuitních splátkách), smluvních poplatků 1 500 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 31. 1. 2024 ve výši 8 022,15 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 128 379,49 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:4. Ve smlouvě o úvěru „Expres půjčka“ ze dne 18. 3. 2022 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 135 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet 96 měsíčními splátkami ve výši po 2 027,14 Kč (s výjimkou poslední splátky, jejíž výše by při řádném splácení činila 2 027,82 Kč), a to počínaje dnem 18. 4. 2022. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 9,7 % p. a., RPSN činila 10,13 %. Smluvní strany si dále sjednaly i poplatky a možnost žalobkyně prohlásit kterékoliv dluhy žalovaného za ihned splatné v případě porušení smlouvy žalovaným. Z výpisu z úvěrového účtu plyne, že žalovaný částku 135 000 Kč čerpal dne 18. 3. 2022.5. V potvrzení o výši příjmu ze dne 17. 3. 2022 je uvedeno, že žalovaný má průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce 19 500 Kč. Čistý příjem za posledních 12 měsíců činí 219 400 Kč.6. V údajích o žalovaném je uvedeno, že jeho zjištěný čistý měsíční příjem činí 19 500 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti dosahuje 52 000 Kč. Žalovaný bydlí ve vlastním domě/bytě, jeho podíl na nákladech na bydlení činí 37,5 %. Dosavadní interní splátky činí 8 722,63 Kč, dosavadní externí splátky činí 0 Kč, ostatní výdaje činí 0 Kč.7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za březen 2022 bylo zjištěno, že dne 15. 3. 2022 byly žalovanému strhnuty platby úvěrů u žalobkyně v celkové výši 8 809,97 Kč. Dne 17. 3. 2022 je uvedena příchozí platba 1 105,14 Kč s poznámkou „Čerpání úvěru – Upsell 246272372“. Z výpisu je patrných mnoho pohybů na účtu, není z něj však jasné, jaké měl žalovaný výdaje, a to ani výdaje na bydlení.8. Z platební historie žalovaného plyne, že žalovaný dne 18. 3. 2022 čerpal úvěr 135 000 Kč. Za období 19. 4. 2022 – 20. 3. 2023 žalobkyni vrátil celkem 25 664,83 Kč.9. Dopisem ze dne 23. 8. 2023, jenž byl dle poštovního podacího archu odeslaný dne 24. 8. 2023, žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky do 6. 9. 2023.10. Z dopisu ze dne 31. 1. 2024 a poštovního podacího archu z následujícího dne se podává, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.11. Z ostatních předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení věci.12. Na základě žalobkyní předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný dne 18. 3. 2022 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, kde se dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému částku 135 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet 96 měsíčními splátkami ve výši po 2 027,14 Kč (s výjimkou poslední splátky, jejíž výše by při řádném splácení činila 2 027,82 Kč), a to počínaje dnem 18. 4. 2022. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 9,7 % p. a., RPSN činila 10,13 %. Smluvní strany si dále sjednaly i poplatky a možnost žalobkyně prohlásit kterékoliv dluhy žalovaného za ihned splatné v případě porušení smlouvy žalovaným. Žalovaný čerpal částku 135 000 Kč dne 18. 3. 2022, v období 19. 4. 2022 – 20. 3. 2023 žalobkyni vrátil celkem 25 664,83 Kč. Žalovaný měl u žalobkyně další úvěry se splátkami cca 8 800 Kč měsíčně. Z výpisu z běžného účtu je však zřejmé, že žalovaný měl v době čerpání předmětného úvěru u žalobkyně (ze dne 18. 3. 2022) minimálně jeden další úvěr (dne 17. 3. 2022 žalovaný čerpal částku 1 105,14 Kč). V údajích o žalovaném, jež měla žalobkyně k dispozici, je uvedeno, že jeho zjištěný čistý měsíční příjem činí 19 500 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti dosahuje 52 000 Kč (tento údaj však nebyl nijak ověřen, nelze proto vycházet z jeho pravdivosti). Žalovaný má dle tohoto výpisu bydlet ve vlastním domě/bytě (tento údaj však žalobkyně neověřovala), jeho podíl na nákladech na bydlení má činit 37,5 % (tento údaj včetně výše nákladů na bydlení žalobkyně rovněž neověřovala). Dosavadní interní splátky mají činit 8 722,63 Kč, dosavadní externí splátky 0 Kč, ostatní výdaje 0 Kč. Žalobkyně žalovaného poprvé prokazatelně vyzvala k plnění dopisem odeslaným dne 24. 8. 2023, v němž ho vyzvala k zaplacení dlužné částky do 6. 9. 2023. Dne 1. 2. 2024 pak žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalovaný však přes výzvy již dále neplnil ničeho.13. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“17. Nicméně s ohledem na závěry vyplývající z evropského práva je zřejmé, že i smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená v březnu 2022 trpěla sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka.18. Tato interpretace je zřejmá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotře