10 C 71/2025-22 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 140 184,39 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o hotovostním úvěru číslo , hodnota, , na jejím ž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 205 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Sjednané splátky úvěru byly ze strany žalovaného splaceny od 17. 8. 2021 do 17. 12. 2024, od 17. 1. 2025 žalobkyně neeviduje žádné úhrady žalovaného do zesplatnění. Zesplatněním se stal závazek splatným ke dni 23. 4. 2025. Žalobkyně požaduje nesplacenou jistinu, nesplacený smluvní úrok z úvěru, smluvní pokutu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, odmluvila se. Žalovaný, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), jednal v jejich nepřítomnosti.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru č. ze dne 11. 7. 2021, z potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy, z informace o spotřebitelském úvěru a z úvěrových podmínek soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (společnost byla ke dni 1. 12. 2021 vymazána z obchodního rejstříku, došlo k fúzi sloučením, jmění zanikající společnosti , právnická osoba, . přešlo na nástupnickou společnost , Jméno žalobkyně, ., tj. žalobkyni) a žalovaným, předmětem smlouvy bylo poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 205 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku a sjednané úroky splácet v měsíčních splátkách.6. Z potvrzení o vyplacení úvěru soud zjistil, že částka 205 000 Kč byla žalobkyní vyplacena.7. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že byly ze strany žalovaného řádně hrazeny do 17. 7. 2024, následně byly do 17. 12. 2024 splátky hrazeny po termínu splatnosti, od 17. 1. 2025 hrazeny nebyly.8. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že si žalobkyně uzavřením smlouvy ověřovala další závazky žalovaného. Ze zprávy plyne, že žalovaný měl několik existujících závazků s nesplacenou jistinou ve výši 194 093 Kč (splátka ve výši 3 132 Kč měsíčně), ve výši 92 305 Kč (splátky ve výši 1 588 Kč měsíčně), ve výši 404 484 Kč (splátka ve výši 6 078 Kč), ve výši 10 000 Kč (splátka ve výši 191 Kč měsíčně) a ve výši 69 921 Kč (splátka ve výši 1 734 Kč měsíčně).9. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru ze dne 27. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů o příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 21 300 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 12 700 Kč, celkové výdaje včetně splátek úvěrů ve výši 8 000 Kč. Uvedl dále svůj rodinný stav (ženatý), jedno dítě a bydlení u rodičů nebo rodinných příslušníků. Úvěr byl poskytován jako účelový k refinancování úvěrů se zbývající jistinou ve výši 10 000 Kč a ve výši 194 093 Kč.10. Z výzvy k zaplacení půjčky ze dne 23. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky a upozornila ho na možnost soudního sporu.11. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“).12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.).17. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele. Soud se proto zabýval tím, zda byla smlouva o úvěru uzavřena platně. Dospěl k závěru, že žalobkyně neposuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr řádně, resp. žalobkyně neprokázala, že by řádně posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice prokázala, že zjišťovala příjem žalovaného. Uvedla však i příjem dalších členů domácnosti, aniž by specifikovala, o jaký příjem se jedná, tento ani neprokázala. Dále žalobkyně vycházela z výdajů uvedených žalovaným, přičemž jím uvedené měsíční výdaje překračují výši měsíčních splátek z dříve poskytnutých úvěrů (po odečtení splátek úvěrů, které byly předmětem refinancování). Žalobkyně se pak svou neúčastí u jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení podle § 118a o. s. ř.18. Dle názoru soudu je tak smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ze shora uvedených důvodů neplatná. Nárok žalobkyně pak soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, tedy částky, která byla žalovanému skutečně vyplacena, po odečtení toho, co žalovaný na úhradu plnil. Soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 74 539 Kč, tedy částku 205 000 Kč, která mu byla poskytnuta, po odečtení zaplacené částky 130 461 Kč. Dále soud uložil žalovanému zaplatit zákonné úroky z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po domněnce dojití výzvy k plnění (§ 573 o. z.). Soud přihlédl i k tomu, že žalovaný zůstal v řízení pasivní a žalobním tvrzením se nebránil.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle úspěchu ve věci, rozhodl tedy, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.