105 C 25/2019-196 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou v jejím konečném znění se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by byla 1. a 2. žalovanému uložena povinnost zaplatit 1. žalobci částku 146 663 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky a pro případ, že bude žaloba vůči 1. žalobci zamítnuta tak aby 1. žalovanému byla uložena povinnost zaplatit 1. a 2. žalobci společně a nerozdílně částku 146 663 Kč se zákonným úrokem z prodlení a nahradit náklady řízení. Žalobci tvrdili, že 2. žalobkyně je vlastníkem osobního automobilu tovární značky , jméno FO, -, jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, (dále jen „vozidlo“), který byl dne 19. 9. 2017 předán 1. žalobci do autoservisu k provedení opravy. Dne 20. 9. 2017 se do autoservisu dostavil 1. žalovaný, aby zde vyzvedl automobil. První žalovaný se dostal do konfliktu s 1. žalobcem, po slovní hádce jej fyzicky napadl a následně vnikl do vozidla, kopal a opakovaně udeřil teleskopickým obuškem do vozidla, údery do displeje vozidla comand došlo k jeho zničení. Poškozené vozidlo bylo opraveno a cena opravy činila 166 292 Kč, kterou uhradil 1. žalobce, neboť k poškození vozidla v důsledku jednání 1. žalovaného došlo v době, kdy toto vozidlo bylo přijato do autoservisu k běžné opravě. První žalobce byl v době vzniku škodné události pojištěn u 2. žalované, a to pojistnou smlouvou č. 8603117763. První žalobce učinil dne 18. 5. 2018 oznámení o škodné události, která je evidována pod č. 4183034765, kterou však pojišťovna uzavřela bez výplaty. S tím však 1. žalobce nesouhlasil, neboť má nárok na pojistné plnění, protože pojištění se vztahuje i na vandalismus. V tomto případě činí spoluúčast 1. žalobce 10 % na vzniklé škodě (z částky 166 292 Kč tj. 16 629,20 Kč). Následně 1. žalobce doplnil skutková tvrzení tak, že tvrdil, že u vozidla převzatého k opravě dne 19. 9. 2017 bylo potřeba provést pravidelný servis, tj. výměnu motorového oleje, filtrů a diagnostiku. Po provedené opravě dne 20. 9. 2017 1. žalobce vykonal s vozidlem servisní jízdu, po cestě se zastavil u sebe doma a ten den plánoval vozidlo zase přistavit do servisu k dokončení servisních prací. Servisní práce na vozidla vykonával , jméno FO, .2. První žalovaný se žalobou nesouhlasil. Především kategoricky popřel, že by jeho jednáním došlo k poškození vozidla. Tvrzení 1. žalobce, že 1. žalovaný měl kopat a udeřit teleskopickým obuškem do tohoto automobilu, se nezakládá na pravdě a 1. žalobce tuto rozhodnou skutečnost neprokázal. Navíc jeho jednání je třeba posuzovat jako nutnou obranu proti osobě se střelnou zbraní, kdy na toto nestandardní chování 1. žalobce reagoval též svým nestandardním chováním. Přitom odkázal na ustanovení občanského zákoníku, podle něhož ten, kdo odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně hrozící nebo trvající protiprávní útok a způsobí přitom útočníkovi újmu, není povinen k její náhradě. Dále namítl nedostatek věcné aktivní legitimace na straně 1. žalobce, protože není vlastníkem vozidla, netvrdil žádné jednoznačné skutečnosti, že jemu vznikla škoda, ani takové skutečnosti neprokázal. Vznesl pochybnosti o tom, že vozidlo bylo předáno do autoservisu. Pokud se týká 2. žalobkyně vznesl námitku promlčení jejího práva.3. Ani 2. žalovaná se žalobu nesouhlasila. První žalobce opírá svůj nárok na pojistné plnění vůči 2. žalované o pojistnou smlouvu č. 8603117763, která se vztahovala na objekt čp. 501 a čp. 504. Ke škodě však mělo dojít na účelové komunikaci, která je ve vlastnictví obce , adresa, , na kteréžto místo se pojištění nevztahuje. Dále namítala, že pro toto pojištění platí mimo jiné Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za újmu P-600/14. Podle Článku 2. odst. 4, písm. c) těchto zvláštních podmínek pojistitel nehradí újmu, jejíž náhradu je pojištěný povinen poskytnout právnické osobě, se kterou je majetkově propojen. Vlastníkem poškozeného vozidla je 2. žalobkyně, vlastníkem autoservisu, ve kterém bylo vozidlo opravováno, je 1. žalobce, který je jediným společníkem a současně i jednatelem 2. žalobkyně, a zároveň jde o tutéž osobu, která je pojištěna dle výše uvedené pojistné smlouvy. Tedy v tomto případě pojištěný 1. žalobce má poskytnout plnění vzniklé dle tvrzené pojistné události 2. žalobkyni, se kterou je majetkově propojen. Na tuto tvrzenou pojistnou událost proto dopadá shora uvedená výluka. Dále je zřejmé, že se o žádnou pojistnou událost nejedná. Pojistné plnění za poškozené vozidlo 1. žalobce uplatnil z pojištění cizích věcí převzatých. Muselo by proto být prokázáno, že vozidlo bylo převzato k opravě do servisu. První žalobce však do servisu přijel na základě výzvy zaměstnance servisu a ze žádného z doložených dokumentů nevyplývá, že by vozidlo bylo předáno do servisu za účelem provedení nějaké práce na vozidle. Předložená faktura č. 20180517 údajně vystavená dne 29. 9. 2017, která má prokazovat provedené práce, byla s největší pravděpodobností vystavena až poté, co 2. žalovaná požadovala po 1. žalobci předložení dokladu prokazujícího provedení opravy a poukázala na datum uvedený na faktuře vlevo dole s textem: „Fakturu převzal a s předmětem fakturace co do výše a obsahu souhlasí dne 12.06.2018.“ Také nebylo prokázáno, že na vozidle byla jednáním 1. žalovaného způsobena škoda, ani její výše. Z policejní fotodokumentace není patrné mechanické poškození ovladačů a u předložených ovladačů nebylo možné ověřit, že pocházely z údajně poškozeného vozidla. Druhá žalobkyně pak není vůči 2. žalované v žádném právním vztahu. Konečně se připojila k námitce promlčení práva 2. žalobkyně vznesené 1. žalovaným.4. Při jednání soudu konaném dne 27. 1. 2025 (čl. 174 spisu) samosoudce vyzval 1. žalobce, aby doplnil skutková tvrzení. Nato 1. žalobce uvedl, že majitelkou vozidla v době převzetí do servisu a jeho poškození byla 2. žalobkyně. Vozidlo servisovali jak 1. žalobce, tak 2. žalobkyně. K otázce, jaká škoda vznikla 1. žalobci jako podnikající fyzické osobě, odpověděl, že teď neví, na koho byla uzavřena pojistná smlouva, škodu žaluje jako fyzická osoba podnikající, protože by tam byl nesoulad mezi vlastnictvím vozidla a uzavřenou pojistnou smlouvou. Neví, proč škodu žaluje a jak moc velká škoda mu vznikla jako fyzické osobě podnikající. Také neví, proč na policii neřekl, že byl na zkušební jízdě, skutečně řekl, že byl doma. Na zkušební jízdě byl a stavil se doma. Dne 20. 7. 2017 bylo vozidlo v servisu, kam bylo dáno den předtím. Ten den (tj. 20. 7. 2017) byl v servisu přítomen, přijel jiným vozidlem „třeba Mercedesem S, černé barvy, které už stejně nemáme, protože bylo prodáno“. Viděli ho všichni zaměstnanci, třeba p. , jméno FO, , vedoucí servisu. Vozidlo si vzal na zkušební jízdu a jako majitel autoservisu to nemusí nikomu říkat. Vozidlo mu předal ke zkušební jízdě buď technik p. , jméno FO, , nebo některý z mechaniků. Sepisují se protokoly o tom, že bylo vozidlo předáno k opravě. Zda byl sepsán protokol i o předání ohledně tohoto vozidla teď neví. Servis byl proveden. Neví, proč je v předávacím protokolu uveden datum předání a opravení vozidla 22. 7. 2017. Vysvětluje si to tak, že vozidlo bylo servisováno, byly provedeny servisní úkony, vozidlo se vrátilo zpátky, ale nebyl uzavřen servisní protokol, protože došlo k jeho poškození následným incidentem. Vozidlo pak bylo kompletováno, „doklápěno“ a předáno ke kontrole. K poškození vozidla došlo tak, že 1. žalovaný vlezl do auta, sedl si u řidiče čelem k volantu a nějakým způsobem poškodil interiér auta. Sám přiběhl s 10 vteřinovým zpožděním, sedl si za něj na zadní sedadlo a snažil se ho dostat ven. Omotal mu pás kolem krku. První žalovaný se tam různě točil a svým tělem poškozoval interiér auta. Pak se otočil, klečel na sedačce, čelem k němu a nohama kopal do přístrojové desky. Šlapal tam a mlátil kolem sebe, byly ulámané všechny páčky, jsou tam asi tři. Byly poškozené plasty u dveří, ulomeny ovladače elektroniky, poškozený comand, nešlo autorádio a byly poškozené ozdobné lišty. Měl v ruce teleskopický obušek, začal s ním šermovat, ale neví, jestli s ním mlátil v autě. K incidentu došlo přímo v areálu servisu, vozidlo stálo na rozhraní na pozemku autoservisu, kde stojí ostatní vozy. Neví, jestli to nebylo na obecním pozemku, mají dohodu o užívání.5. V této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, neboť 1. žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky s trvalým pobytem tamtéž. Příslušnost soudů České republiky k projednání a rozhodování této věci vyplývá z článku 7 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. V souladu s článkem 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), je rozhodným právem právo České republiky.