3 C 93/2025-21 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení celkové částky 67 633,33 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, , (dále jen „úvěrující) uzavřela se žalovanou dne 18. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. 767324001, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 52 000 Kč, které měly být úvěrující společně se smluvním úrokem ve výši 15 633,33 Kč vráceny nejpozději dne 18. 1. 2025. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši vyčerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté finanční prostředky nevrátila, čímž se dostala do prodlení s vrácením úvěru. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalobou nárokovaná pohledávka se skládá z dlužné jistiny ve výši 52 000 Kč a smluvního úroku ve výši 15 633 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud usnesením ze dne 5. 8. 2025 č. j. 3 C 93/2025-12 vyzval žalobkyni, aby doplnila žalobní tvrzení tak, aby z nich bylo zřejmé, zda a jakým konkrétním způsobem její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalované, z jakých podkladů přitom vycházela a aby k tomuto tvrzení předložila listinné důkazy. Žalobkyně na výzvu odpověděla tak, že žalovaná byla informována a podle obchodních podmínek souhlasila, že za účelem ochrany svých majetkových práv a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, úvěrující může využívat informace z dlužnických registrů. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích žalované a nenavrhuje k tomuto žádných důkazů.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 7. 2024, že touto smlouvou se úvěrující zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v částce 52 000 Kč převodem na účet č. 5167928073/0800 s dohodnutým úrokem ve výši 112 %, který se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7384,23 Kč nejpozději dne 18. 1. 2025,- z výpisu z běžného účtu úvěrující, že dne 18. 7. 2024 byla z tohoto účtu ve prospěch účtu žalované č. 5167928073/0800 poukázána částka 52 000 Kč,- z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi úvěrující jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení úvěrující o postoupení pohledávky, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni,- z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2025 a podacího lístku, že žalované byla téhož dne odeslána předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky.5. Smlouva o úvěru je upravena v § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k datu uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že úvěrující splnila svoji zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost žalované lustrací ve veřejných rejstřících a databázích a že měla k dispozici prohlášení žalované a jejích příjmech a výdajích. Netvrdila však žádné konkrétní údaje ani z jakých konkrétních podkladů vycházela, a k těmto, byť neúplným, tvrzením nepředložila ani neoznačila žádný důkaz, ačkoli byla k tomu soudem vyzvána. Při jednání soudu konaném dne 19. 11. 2025 pak soud nemohl žalobkyni dát poučení podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy, neboť se žalobkyně k tomuto jednání s předcházející omluvou nedostavila. Soud proto uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo dostatečně tvrdit a už vůbec ne prokázat, že úvěrující řádně prověřila úvěruschopnost žalované, když v tomto případě nemohla úvěrující důvodně předpokládat, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet a spoléhat se v tomto na její prohlášení.11. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o úvěru. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla smluvním stranám žádná jiná práva a povinnosti, než povinnost vrátit si z titulu bezdůvodného obohacení to, co si na základě absolutně neplatné smlouvy vzájemně plnili. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 52 000 Kč. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 52 000 Kč a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i ohledně zákonného úroku z prodlení, kdy vyšel ze závěru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021, z něhož vyplývá, že podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 69,88 % (52 000 Kč), žalovaná byla úspěšná v rozsahu 30,12 % (15 633,33 Kč + vyčíslený zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 67 633,33 Kč od 19. 1. 2025 do 19. 11. 2025 ve výši 6 781,80 Kč); čistý úspěch žalované tak činí rozdíl, tj. 39,76 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 2 706 Kč a náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) vypočítaná z tarifní hodnoty 52 000 Kč (částka 15 633,33 Kč je smluvním úrokem, tudíž příslušenstvím pohledávky) po 3 180 Kč (§ 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/) a 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4). Advokátu byla dále přiznána podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21 % DPH ve výši 2 286,90 Kč. Náklady řízení v celkové výši 6 315,04 Kč (15 882,90 Kč x 39,76 %) je třeba zaplatit advokátu (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).13. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.