6 C 84/2025-36 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 880 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl jejím zaměstnancem od 2. 1. 2024 do 15. 3. 2024, onoho dne pracovní poměr skončil zrušením ze strany zaměstnavatele ve zkušební době. Dne 13. 2. 2025, tj. dlouho po skončení pracovního vztahu žalovaného u žalobkyně, žalobkyně na účet žalovaného nedopatřením zaslala částku 15 880 Kč. Jednalo se o chybu účetního systému, kdy z účtu žalobkyně odešlo více plateb bez právního důvodu, a to na účty více bývalých zaměstnanců. Žalovaný dlužnou částku nevydal ani přes výzvu.2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítal, že mu žalobkyně dluží doplatek mzdy za březen 2024 (za tzv. leady) a dále doplatek dalších složek mzdy ve smyslu vnitřního mzdového předpisu ze dne 1. 1. 2024. Žalovaný žalobkyni na tuto skutečnost opakovaně upozorňoval, jedinou reakcí ze strany žalobkyně však bylo zrušení pracovního poměru žalovaného ve zkušební době. Žalobkyně nároky žalovaného nikdy nepopřela. Žalovaný žalobkyni opakovaně žádal o vyhotovení řádného vyúčtování mzdy za březen 2024 i dalších mezd za leden až březen 2024, avšak bez odezvy. Dne 14. 2. 2025 byla na účet žalovaného shodou náhod a chybou v systému žalobkyně připsána částka 15 880 Kč, tj. přesně stejná suma jako čistá mzda za leden 2024, kterou obdržel dne 13. 2. 2024. V případě, že žalobkyně vyhotoví a žalovaný od ní obdrží po více než roce chybějící řádné vyúčtování mezd za leden až březen 2024 a pokud vznikne na základě tohoto vyúčtování přeplatek oproti omylem zaslané částce 15 880 Kč, žalovaný je připraven tento rozdíl okamžitě žalobkyni vrátit. Dále žalovaný obsáhle popisoval svoji pracovní historii a komunikaci s nadřízenými ve společnosti , právnická osoba, a následně u žalobkyně.3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného sdělila, že žalovaný těžko může nárokovat odměny, jež měl u předchozího zaměstnavatele. Žalovaný měl stanovenu pevnou měsíční mzdu (nároková část) a dále osobní ohodnocení až do částky 5 500 Kč, to bylo závislé na úspěšnosti projektu a představovalo nenárokovou složku mzdy, která závisela na vyhodnocení ze strany žalobkyně jakožto zaměstnavatele. Žalovaný pracoval u žalobkyně krátce, pouze dva a půl měsíce, a vždy obdržel svoji stanovenou měsíční mzdu a osobní ohodnocení, byť nikoli v maximální možné výši. Vše, co žalovaný uvádí ve svém vyjádření, jsou pouhé spekulace a domněnky. Žalovaný nikdy vůči žalobkyni žádný nárok na náhradu chybějící mzdy či její složky neuplatnil a z jeho podání ani není zřejmé, co přesně a v jaké výši požaduje. Žalovaný také nevysvětlil, proč zadržuje celou omylem zaslanou částku a proč ji alespoň částečně nevrátil. Obrana žalovaného je tak účelová.4. Žalovaný v reakci na repliku žalobkyně namítal, že nikdy od žalobkyně neobdržel ani korunu osobního ohodnocení, z vnitřního mzdového předpisu přitom nevyplývalo žádné omezení ze strany zaměstnavatele. Dále se žalovaný vyjadřoval k chování žalobkyně a jejích zaměstnanců.5. Soud učinil následující skutková zjištění:6. Ze shodných tvrzení účastníků i z dopisu žalobkyně ze dne 15. 3. 2024 (téhož dne podepsaného žalovaným) plyne, že žalovaný byl od ledna do března 2024 zaměstnán u žalované, pracovní poměr skončil 15. 3. 2024 zrušením ve zkušební době ze strany žalobkyně.7. Dle potvrzení o provedené platbě žalobkyně dne 13. 2. 2025 zaslala na účet žalovaného č. 2205392019/3030 částku 15 880 Kč.8. E-mailem ze dne 14. 2. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení částky 15 880 Kč zaslané nedopatřením na účet žalovaného. Žalovaný e-mailem ze dne 19. 2. 2025 odpověděl, že žalobkyně mu dosud nedoplatila leady za část března 2024. Stejně tak žalovaný věří, že žalobkyně přehodnotí své původní rozhodnutí nevyplatit mu žádnou částku za osobní ohodnocení či prémie v období ledna až března 2024.9. Dopis ze dne 3. 3. 2025, téhož dne odeslaný do datové schránky žalovaného, představoval předžalobní výzvu.10. Na základě žalobcem předložených listin a shodných tvrzení účastníků učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl od ledna do března 2024 zaměstnán u žalované, pracovní poměr skončil 15. 3. 2024 zrušením ve zkušební době ze strany žalobkyně. Dne 13. 2. 2025 žalobkyně z důvodu chyby účetního systému zaslala na účet žalovaného částku 15 880 Kč. Tuto částku žalovaný odmítl vrátit i přes e-mailovou výzvu a následnou předžalobní výzvu. Dle žalovaného mu žalobkyně dluží doplatek mzdy za březen 2024 (za tzv. leady) a dále doplatek dalších složek mzdy ve smyslu vnitřního mzdového předpisu ze dne 1. 1. 2024.11. Soud přijal následující právní závěry:12. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil [§ 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též „o. z.“)]. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 o. z.).13. Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (§ 1982 odst. 1 o. z.). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (§ 1982 odst. 2 o. z.).14. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (§ 1987 odst. 2 o. z.).15. Mezi účastníky není sporu, že žalobkyně vlastní chybou v únoru 2025, tj. téměř rok po skončení pracovního poměru mezi účastníky, zaslala žalovanému částku 15 880 Kč. Žalovaný svoji obranu stavěl na tom, že mu žalobkyně dluží část mzdy za březen 2024 a doplatek dalších složek mzdy.16. Nejvyšší soud již ve svých rozhodnutích uvedl, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Míru nejistoty ohledně pohledávky užité k započtení je třeba posuzovat relativně ve vztahu k pohledávce, proti které je započítáváno. Za nejistou či neurčitou lze pohledávku užitou k započtení považovat zpravidla tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pohledávky, proti níž je započítáváno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2068/2022).17. Obrana žalovaného nemůže obstát. V nyní souzené věci je pohledávka žalobkyně mezi účastníky nesporná a je o ní možné rozhodnout ihned. Naopak ke zjištění výše tvrzené pohledávky žalovaného by bylo třeba provádět další dokazování (míra nejistoty ohledně ní je relativně vysoká), nadto ani sám žalovaný tuto pohledávku nevyčíslil. Každá z uvedených pohledávek pak pochází ze zcela jiného právního vztahu (jedna představuje bezdůvodné obohacení, druhá má pocházet z pracovního vztahu). Nejde tedy o případ, kdy se obě pohledávky odvozují od téhož právního vztahu, což je podle judikatury situace, která má vést soud v jistém smyslu ke vstřícnějšímu posouzení započitatelnosti pohledávek (srov. shora odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020).18. Ze shora vyložených důvodů soud uzavřel, že pohledávka, jejíž existenci žalovaný namítal, je nejistá a neurčitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a proto není způsobilá k započtení. Z těchto důvodů se soud blíže nezabýval tvrzenými mzdovými nároky žalovaného ani jeho odměňováním ze strany žalobkyně.19. Proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.) vzniklé plněním bez právního důvodu (výrok I. rozsudku). Kromě toho soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný totiž neplnil ani přes výzvu k plnění odeslanou dne 3. 3. 2025 s termínem plnění do 14. 3. 2025. Bezdůvodné obohacení je přitom splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Nejpozději od 15. 3. 2025 je tak žalovaný v prodlení.20. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto by jí za standardních okolností náležela plná náhrada nákladů řízení (§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též „o. s. ř.“). V této souvislosti však soud uzavřel, že k soudnímu sporu došlo především vinou žalobkyně, která z důvodu vlastního pochybení žalovanému částku 15 880 Kč bez právního