18 C 58/2026-17 – Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 26.895 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila především tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 od společnosti , právnická osoba, ., která ji předtím nabyla od společnosti , právnická osoba, . Původní věřitel , právnická osoba, ., uzavřel se žalovaným dne 24. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny a splácet úvěr za podmínek sjednaných ve smlouvě. V důsledku prodlení žalovaného s plněním smluvních povinností byl úvěr dne 23. 2. 2024 zesplatněn, přičemž žalovaný dluh ani poté neuhradil. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky 21.000 Kč představující nesplacenou jistinu ve výši 15.000 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 6.000 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 5.895 Kč a zákonného úroku z prodlení od 24. 2. 2024 do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně dále uvedla, že původní věřitel před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů, doložených příjmů a lustrací ve veřejně dostupných databázích, přičemž neshledal důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Současně uvedla, že žalovaný na dluh uhradil celkem částku 1.800 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“). Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Žalovanému soud zaslal výzvu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a poučil ho, že v případě, že soudu své stanovisko v určené lhůtě nesdělí, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nijak nereagoval.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 30.000 Kč, přičemž úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a smlouva měla trvat do úplného splacení jistiny. Mezi stranami byla sjednána úroková sazba ve výši 40 % měsíčně a žalovaný byl povinen splácet každý měsíc vždy ke 23. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období;- z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný je rozvedený, žije ve dvoučlenné domácnosti s jedním vyživovaným dítětem, bydlí u partnerky, podniká jako osoba samostatně výdělečně činná, dosahuje měsíčního příjmu 20.132 Kč a jeho měsíční výdaje činí 5.000 Kč. Dále uvedl, že proti němu není vedeno exekuční ani insolvenční řízení a že není dána skutečnost odůvodňující podání insolvenčního návrhu;- z dopisu ze dne 20. 7. 2025, že žalovaný byl právní předchůdkyní informován o tom, že pohledávka za jeho osobou byla postoupena na žalobkyni;- z dopisu ze dne 20. 7. 2025, že žalovaný byl vyzván ze strany právní zástupkyně žalobkyně k dobrovolné úhradě dluhu ještě před zahájením soudního řízení;- ze smluv o postoupení pohledávek, že s konečnou platností byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni;- z dopisu ze dne 23. 2. 2024, že žalovaný byl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně informován o tom, že z důvodu opakovaného porušování smluvních ujednání ze strany žalovaného došlo k okamžitému zesplatnění celého úvěru.5. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.14. Po skutkové stránce soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně poskytl požalovanému částku 15.000 Kč a současně žalovaný provedl zpátky v celkové výši 1.800 Kč.15. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, proto soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru a dále se zabýval tím, zda byly smlouvy o úvěru uzavřeny platně. Dle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně řádně neposuzoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdce učinil.16. Navíc z konstantní judikatury soudů ohledně výše sjednaného úroku vyplývá, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši podstatně přesahující obvyklou úrokovou sazbu v době jeho sjednání stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. S ohledem na okolnosti konkrétní věci nemusí být shledán nepřiměřený úrok ve výši dvojnásobku či trojnásobku úrokové sazby peněžních ústavů.17. Dle databáze ARAD dostupné na stránkách České národní banky vyplývá, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu byla v říjnu 2023 ve výši cca 8 % ročně.18. Úrok sjednaný účastníky ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, výrazně překračuje trojnásobek úrokové sazby obvykle sjednávané bankami v době uzavření smlouvy o úvěru. Výše úroku sjednaného mezi účastníky se tak dle názoru soudu příčí dobrým mravům.19. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je z těchto důvodů neplatná. Žalobkyně si této skutečnosti byla zjevně vědoma, když sama navrhla, aby soud věc případně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud tak nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a uložil žalovanému povinnost zaplatit částku, která mu byla skutečně poskytnuta, a zatím nebyla uhrazena, spolu s úrokem z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po domněnce dojití výzvy k plnění (§ 573 o. z.). Žalovaný je povinen plnit k rukám žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Po zohlednění procesního úspěchu žalobkyně jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím částce 607 Kč.21. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce, když náklady řízení žalobkyně náleží k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).