3 C 17/2026-26 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 14 878 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že dne 26. 1. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalovanému dne 26. 1. 2024 zaslány na účet č. 5002559003/5500. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách, avšak žalovaný svůj závazek neuhradil řádně a včas, když ke dni podání návrhu uhradil toliko 16 527 Kč. Žalobkyně dále podrobně popsala proces uzavření smlouvy o zápůjčce prostřednictvím její webové stránky www.coolcredit.cz a dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě vyžádaných dokumentů od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází, tedy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. V důsledku prodlení se splněním závazku tak vznikla žalovanému po započtení úhrady 16 527 Kč na smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávky a poplatek povinnost vrátit žalobkyni zbývající část jistiny ve výši 14 878 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:- ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 1. 2024, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku ve výši 15 000 Kč na jeho bankovní účet č. 5002559003/5500 a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši 9 000 Kč ve 3 měsíčních splátkách,- z výpisu z běžného účtu žalobkyně, že z jejího účtu byly ve prospěch účtu č. 5002559003/5500 majitele , jméno FO, odeslána dne 26. 1. 2024 částka 15 000 Kč,- z předžalobní výzvy ze dne 22. 5. 2025 a podacího lístku, že žalovanému byla dne 23. 5. 2025 odeslána výzva k zaplacení dlužné částky.4. Soud usnesením ze dne 24. 3. 2026 č. j. 3 C 17/2026-19 vyzval žalobkyni, aby předložila soudu listiny prokazující její tvrzení, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně na výzvu reagovala tak, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného, což zřejmě povede k tomu, že smlouva bude posouzena jako neplatná, a požádala, aby byla žalovanému uložena povinnost vrátit žalobkyni vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tj. vrátit bezdůvodné obohacení.5. Smlouva o zápůjčce je upravena v § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění k datu uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 věta první a druhá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.8. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. V projednávané věci žalobkyně nepředložila ani neoznačila žádný důkaz prokázání svého tvrzení, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, ačkoli byla k tomu soudem vyzvána. Soud proto uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat tvrzení, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce a z absolutně neplatné smlouvy nevznikla smluvním stranám žádná jiná práva a povinnosti, než povinnost vrátit si z titulu bezdůvodného obohacení to, co si na základě absolutně neplatné smlouvy vzájemně plnili, s čímž je žalobkyně podle svého vyjádření plně srozuměna. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 15 000 Kč představující poskytnutou jistinu úvěru. Jelikož však žalovaný žalobkyni již uhradil částku 16 527 Kč, tj. dokonce více než měl, soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, by měl právo na náhradu nákladů řízení. Tomu však dosud podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.12. Tato věc byla podle § 115a o. s. ř. projednána a rozhodnuta bez nařízení jednání.