6 C 15/2026-78 – Okresní soud v Havlíčkově Brodě

Předmět řízení1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 17 065,71 Kč s příslušenstvím. V žalobě a jejím doplnění tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným:a) byla uzavřena smlouva o úvěru č. 0448835 ze dne 21. 12. 2023. Na jejím základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal ji splácet. Nesplácel však řádně a včas, zaplatil pouze 1x částku 1 992 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplacení neuhrazené jistiny 13 974,23 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 653,34 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 825 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 928,83 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 314,29 Kč, smluvní pokuty 6 236,97 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 028,53 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025. Žalovaný dále nezaplatil ničeho ani přes předžalobní výzvu;b) byla uzavřena smlouva o úvěru č. 0456452 ze dne 23. 8. 2023. Na jejím základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal ji splácet. Nesplácel však řádně a včas, zaplatil pouze částku v celkové výši 8 992 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplacení neuhrazené jistiny 10 697,93 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 402,01 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 725 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 335,35 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 735,71 Kč, smluvní pokuty 7 500 Kč, úroku vyčísleného od 24. 10. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 594,37 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 104,08 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025. Žalovaný dále nezaplatil ničeho ani přes předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Skutková zjištění3. Dle smlouvy o úvěru č. 0448835 ze dne 21. 12. 2023 právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v hotovosti ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet 14 pravidelnými měsíčními splátkami po 1 992 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal k nejrůznějším dalším plněním (viz též bod 1. rozsudku), zápůjční úroková sazba tak činila 8 % ročně, RPSN ovšem dosahovala 272,44 %.4. Dle smlouvy o úvěru č. 0456452 ze dne 23. 8. 2023 právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v hotovosti ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet 14 pravidelnými měsíčními splátkami po 1 992 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal k nejrůznějším dalším plněním (viz též bod 1. rozsudku), zápůjční úroková sazba tak činila 8 % ročně, RPSN ovšem dosahovala 272,44 %.5. V žádosti o úvěr ze dne 21. 12. 2023 žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjmy ze zaměstnání činí 19 448 Kč a výdaje 12 445 Kč (bydlení, energie 2 000 Kč; doprava, jídlo, osobní náklady 7 745 Kč; srážky ze mzdy, výživné 700 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 2 000 Kč). Příjem žalovaného měl být doložen výplatními páskami a pracovní smlouvou.6. V žádosti o úvěr ze dne 23. 8. 2023 žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjmy ze zaměstnání činí 24 235 Kč a výdaje 11 073 Kč (bydlení, energie 2 000 Kč; doprava, jídlo, osobní náklady 7 745 Kč; srážky ze mzdy, výživné 828 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 500 Kč). Příjem žalovaného měl být doložen výplatními páskami a pracovní smlouvou.7. Z pracovní smlouvy plyne, že žalovaný je od roku 2005 zaměstnán , adresa, od roku 2006 jde o pracovní poměr na dobu neurčitou.8. Výplatní pásky svědčí o čisté mzdě žalovaného za květen 2023 ve výši 21 609 Kč, za červen 2023 ve výši 23 426 Kč, za červenec 2023 ve výši 25 610 Kč a za září 2023 ve výši 26 359 Kč.9. Z potvrzení o platbách plyne vyplacení nemocenského za období 9. 10. 2023 – 31. 10. 2023 ve výši 12 423 Kč a za období listopadu 2023 ve výši 17 674 Kč.10. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 předmětné pohledávky přešly z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Dle potvrzení zaplatila žalobkyně právnímu předchůdci žalobkyně dne 25. 3. 2025 sjednanou cenu za postoupení pohledávek. Právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení obou pohledávek na žalobkyni dopisy ze dne 2. 4. 2025.11. V předžalobní výzvě ze dne 17. 7. 2025, dle podacího lístku odeslané žalovanému téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení plnění dle obou předmětných smluv ve lhůtě do 1. 8. 2025.Závěr o skutkovém stavu12. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 12. 2023 smlouvu o úvěru č. 0448835 a dne 23. 8. 2023 smlouvu o úvěru č. 0456452. Dle obou smluv právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku vždy po 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal předmětné úvěry splácet, nesplácel však řádně a včas. Na smlouvu č. 0448835 žalovaný vrátil 1 992 Kč, na smlouvu č. 0456452 vrátil 8 992 Kč. Před uzavřením obou smluv měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici ověřené údaje o příjmu žalovaného a tvrzení žalovaného o jeho výdajích. Tato tvrzení však nikterak neověřoval. V obou smlouvách činila RPSN 272,44 %. Předmětné pohledávky byly postoupeny z právního předchůdce na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný již dále nezaplatil ničeho ani přes předžalobní výzvu (a současně první prokazatelně odeslanou výzvu k plnění), v níž byl ohledně pohledávek z obou předmětných smluv vyzván k zaplacení do 1. 8. 2025.Právní posouzeníOtázka posuzování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.14. Předmětná pohledávka byla z právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.17. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni, resp. původně právním předchůdci žalobkyně), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovaného) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.18. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se přestupku, za což mu může Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje in