12 C 215/2018-98 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené žalovaným dopisem ze dne 3. 9. 2018 je neplatné. 2. Tvrdil, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2017, č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ dlužník“) a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Tímtéž usnesením byl žalobce ustanoven insolvenčním správcem dlužníka. Žalovaný byl zaměstnán u dlužníka na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 1994, ve znění dodatků ze dne 2. 3. 1997, 29. 4. 2000, 1. 2. 2003, 20. 11. 2006 a 1. 10. 2007 na pracovní pozici vedoucí řízení výroby. 3. Dne 4. 9. 2018 bylo žalobci doručeno okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 3. 9. 2018 ze strany žalovaného dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném k tomuto datu (dále jen„ ZP“). Žalovaný je doposud společníkem dlužníka s obchodním podílem ve výši 1/6, dále byl od 30. 6. 1992 do 8. 12 2017 jednatelem dlužníka, přičemž od roku 2011 byl jediným jednatelem dlužníka. Dále žalovaný sepsal insolvenční návrh, který podal jménem dlužníka dne 7. 11. 2018 a o měsíc později na valné hromadě odstoupil z funkce jednatele. Během insolvenčního řízení dlužník částečně vykonával výdělečnou činnost a zaměstnával 9 zaměstnanců včetně žalovaného. V insolvenčním řízení je žalobce jako insolvenční správce povinen uspokojovat pohledávky za majetkovou podstatou či postavené na roveň poměrně a z tohoto důvodu nebyla hrazena mzda všem zaměstnancům řádně a včas, a to cca od května 2018, avšak doposud žalobce hradil alespoň částečně mzdy většině zaměstnanců. 4. Žalobce se dohodl se všemi zaměstnanci na ukončení pracovního poměru dohodou nebo výpovědí z důvodu nadbytečnosti, ačkoliv i tito zaměstnanci měli možnost postupovat dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZP, tedy okamžitě zrušit pracovní poměr pro nezaplacení mzdy. Žalobce navštívil dne 31. 8. 2018 žalovaného v sídle společnosti a navrhl mu ukončení pracovního poměru dohodou. Žalovaný si vzal čas na rozmyšlenou s tím, že se žalobci ohledně uzavření dohody ozve. Nicméně obratem dne 4. 9. 2018 bylo žalobci doručeno okamžité zrušení pracovního poměru. 5. Žalobce namítal absolutní neplatnost okamžitého zrušení pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný jako společník, jednatel i zaměstnanec dlužníka vzhledem ke skutečnosti, že jako jednatel podal insolvenční návrh jménem dlužníka, musel vědět o hospodářské situaci dlužníka na rozdíl od běžného zaměstnance, a tedy věděl, v jaké se dlužník nalézá situaci, že již nemá finanční prostředky na úhradu svých pohledávek. Na ukončení pracovního poměru se mohl dohodnout s insolvenčním správcem mnohem dříve, avšak toto neučinil a v době, kdy za ním přišel insolvenční správce s tím, že se domluví na ukončení pracovního poměru, tak obratem insolvenčnímu správci zaslal okamžité zrušení pracovního poměru. Žalobce tyto okolnosti hodnotil tak, že postup žalovaného je zjevně nepřiměřený a zjevně nespravedlivý, vzhledem ke skutečnosti, že jako bývalý jednatel společnosti nese odpovědnost za úpadek dlužníka. 6. Okamžité zrušení je také v rozporu s ust. § 6 o. z., s principem poctivosti, kdy každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Výše uvedeným jednáním chtěl žalovaný neoprávněně získat finanční prospěch, jelikož standardnímu zaměstnanci by měla příslušet od zaměstnavatele náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu 2 měsíců dle ust. § 56 odst. 2 ZP. Jednání žalovaného je nepoctivé, jelikož žalovaný nebyl klasickým řadovým zaměstnancem, jelikož byl do prosince 2017 jednatelem dlužníka a doposud je společníkem dlužníka. Žalovaný velice dobře znal dlužníkovu hospodářskou situaci, na které jako jednatel společnosti nese svůj podíl, a věděl, že dlužník vzhledem ke svým finančním těžkostem nebude moci hradit mzdy zaměstnancům, jelikož na něj byl prohlášen konkurs. 7. Žalobce poukázal na ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZP a dovozoval, že zaměstnanec má možnost pracovní poměr okamžitě ukončit, aniž by musel setrvávat v nejistotě, zda zaměstnavatel bude do budoucna své finanční povinnosti vůči němu plnit. Smyslem citovaného ustanovení je ochrana zaměstnance. Avšak v tomto případě nelze argumentovat nejistotou, žalovaný se v žádné nejistotě nenalézal, jelikož podával insolvenční návrh za dlužníka jako jeho jednatel, kterým byl po dobu 25 let. Je zřejmé, že měl o hospodářské situaci dlužníka velice detailní přehled a již v listopadu 2017 věděl, že dlužník je v platební neschopnosti. 8. V průběhu času došlo mezi stranami ke konsensu, že je možno den 4. 9. 2018 skutečně označit za den ukončení pracovního poměru a není sporu ani v tom, že by žalobce doplatil žalovanému mzdové nároky do konce srpna 2018, stejně jako všem ostatním bývalým zaměstnancům dlužníka [právnická osoba] Toto umožňuje stav majetkové podstaty dlužníka a zejména i pravidla poměrného uspokojování zapodstatových a pracovněprávních pohledávek dlužníka. Žalobce je dále připraven deklarovat ukončení pracovního poměru dohodou z organizačních důvodů, takže včetně řádného odstupného (stejně jako v případě okamžitého zrušení pracovního poměru). Jediným sporným bodem dohody o narovnání je důvod ukončení pracovního poměru, kdy žalovaný iracionálně setrvává na důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, ačkoliv mu to ničeho dalšího fakticky nepřináší. Ve výše uvedeném duchu žalobce několikrát vyzval žalovaného k uzavření dohody o narovnání (mimosoudní dohody či soudního smíru), kde by vše výše uvedené bylo deklarováno a důvodem ukončení pracovního poměru by byla dohoda z organizačních důvodů (rušení zaměstnavatele – konkurs). Nicméně žalovaný prostřednictvím svého zástupce již odmítl ve věci konstruktivně jednat. Je to jistě škoda, když insolvenční řízení se chýlí ke konci a majetková podstata již neočekává žádné příjmy, ba naopak. 9. Žalobce doplnil, že s ohledem na ust. § 59 až 62 zákona č. 90/2012 o obchodních korporacích (dále jen ZOK) lze pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců (§ 169 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona („ InsZ“)), kteří jsou zároveň členy statutárního orgánu, uspokojit z majetkové podstaty insolvenčního dlužníka pouze za předpokladu, že pracovní smlouva (jiná pracovněprávní dohoda), resp. mzda (jiné plnění) poskytovaná na základě této smlouvy, byla odsouhlasena tím, kdo schvaluje smlouvu o výkonu funkce (tedy valnou hromadou). V daném případě tato smlouva schválena valnou hromadou nebyla, takže žalovaný neměl na jakékoliv plnění vyplývající z pracovněprávního vztahu nárok a nemohl tedy platně ukončit pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru. Žalovaný porušil své povinnosti dané mu ust. § 98 InsZ a v návaznosti na ust. § 99 InsZ a 62 ZOK by měl naopak prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce, jakož i případný jiný prospěch, vydat do majetkové podstaty. 10. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Potvrdil, že skutečně zaslal žalobci dne 3. 9. 2018 okamžité zrušení pracovního poměru, a to z důvodu nevyplacené mzdy. Žalobce mu nevyplatil mzdu za měsíc červen 2018, a to nejpozději ke dni splatnosti, tj. ke dni 31. 7. 2018. Dlužná mzda nebyla vyplacena ani do 15 dnů po uplynutí doby splatnosti, tj. do 15. 8. 2018 Vedle mzdy za červen 2018 dluží žalobce žalovanému mzdu za měsíce červenec, srpen a část září 2018. Bránil se tím, že argumenty žalobce nejsou způsobilé odůvodnit neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalovaný považoval zahájení tohoto soudního sporu za plýtvání prostředky majetkové podstaty a nikoli péči řádného hospodáře, ke které je insolvenční správce povinen. K tomu dochází zejména proto, že žalobce napadá ukončení pracovního poměru žalovaného ke dni 4. 9. 2018 okamžitým zrušením a zároveň v žalobě uvádí, že má za to, že pracovní poměr skončil ke dni 4. 9. 2018 dohodou. Soudní spor byl tedy žalobcem zahájen kvůli způsobu ukončení pracovního poměru a kvůli cca 4 dnům existence zaměstnaneckého poměru. 11. Žalovaný učinil nesporným, že je společníkem dlužníka, a to v rozsahu 1/6 a 9/162. Uvedl, že společník není statutární orgán, jednání dlužníka nijak neovlivňuje a ani k tomu nemá zákonné prostředky. Žalobce z této majetkové účasti žalovaného rovněž dovozuje, že žalovanému byla známa majetková situace dlužníka, což však není správný závěr. 12. Žalovaný byl jednatelem dlužníka. Z funkce jednatele odstoupil dne 8. 11. 2017 (kdy bylo jeho odstoupení doručeno dlužníkovi), jeho funkce jednatele tedy zanikla v souladu s ust. § 59 odst. 5 ZOK uplynutím jednoho měsíce od doručení oznámení dlužníkovi tj. zanikla 8. 12. 2017. Po dobu od 30. 6. 1992 do 30. 4. 2011 jménem společnosti jednali dva jednatelé dlužníka, a to žalovaný a [příjmení] [příjmení]. Po dobu od 9. 12. 1994 do 30. 4. 2011 dokonce tři jednatelé, a to žalovaný, [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalovaný byl jediným jednatelem v období od 1. 5. 2011 do 8. 12. 2017. 13. Žalovaný řádně sepsal a včasně podal dlužnický insolvenční návrh na dlužníka, a to včas a v soulad