10 C 316/2020-49 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou ze dne 25. 9. 2020 domáhal určení, že není vlastníkem ani provozovatelem automobilu – osobního vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka] [číslo] (dále jen vozidlo). V žalobě uvedl, že žalobce se žalovaným uzavřeli dne 27. 1. 2016 kupní smlouvu, na základě které žalobce prodal žalovanému výše uvedené vozidlo. Předmětné vozidlo bylo žalovanému předáno v den podpisu kupní smlouvy spolu s velkým a malým technickým průkazem. Žalobce uvedl, že žalovaný byl na základě dohody povinen nahlásit změnu v evidenci držitelů motorových vozidel, na svoje náklady. Žalovaný svou povinnost nesplnil, kdy předmětné vozidlo do dnešního dne nepřehlásil. Z těchto důvodů je žalobce stále formálním vlastníkem vozidla. Z titulu zákonem zakotvené objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla byl žalobce vystaven výzvám správních orgánů (např. [obec] kancelář pojistitelů, Městský úřad v Lysé nad Labem, Statutární město Hradec Králové), kdy až z výzvy Statutárního města Hradec Králové, se dozvěděl, že vozidlo bylo odtaženo a uskladněno Magistrátem města Hradec Králové. Z facebookového profilu žalovaného se žalobce dále dozvěděl, že vozidlo začátkem září 2017 havarovalo. Na základě výše uvedeného, kdy žalobce není schopen jakkoliv nakládat s vozidlem, neboť je jeho vlastníkem a provozovatelem pouze formálně, nikoli fakticky a navíc nedisponuje technickým průkazem vozidla ani klíčky, žalobce uvedl, že mu svědčí naléhavý právní zájem na tom, aby soud určil, že žalobce není vlastníkem ani provozovatelem vozidla. Žalobce vyzval žalovaného k převodu vozidla a úhradě částky za vzniklou škodu předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval tvrzení žalobce uvedené v žalobě. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce se žalovaným uzavřeli dne 27. 1. 2016 kupní smlouvu, na základě které žalobce prodal žalovanému osobní vozidlo [příjmení] [jméno], [registrační značka] [číslo]. Předmětné vozidlo bylo žalovanému předáno v den podpisu kupní smlouvy spolu s velkým a malým technickým průkazem (viz kupní smlouva). Z příkazu Městského úřadu Lysá nad Labem ze dne 28. 3. 2017 a z výzvy Statutárního města Hradec Králové ze dne 21. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobce je stále veden, jako formální vlastník a provozovatel předmětného vozidla. Žalobce vyzval žalovaného k převodu vozidla a úhradě částky za vzniklou škodu (viz příkaz Městského úřadu Lysá nad Labem a výzva Statutárního města Hradec Králové) předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně. Žaloba je důvodná. Po právní stránce posoudil věc dle § 80 o.s.ř., kdy žalobce prokázal naléhavý právní zájem, kdy je třeba určit, že žalobce není vlastníkem ani provozovatelem předmětného vozidla, které prodal na základě kupní smlouvy dne 27. 1. 2017. Vzhledem k tomu, že nelze tohoto určení dosáhnout jiným způsobem, soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku žalobě zcela vyhověl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterého soud přiznal úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 ve spojení s § 9 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 2 500 Kč. Advokát poskytl tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – předžalobní výzva 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.