10 C 319/2020-46 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 27 000 Kč. V žalobě uvedla, že na základě ústní dohody uzavřeli se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému za období prosinec 2016 – duben 2017 částku ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal, poskytnutou částku bezúročně vrátit do 30. 9. 2017. Žalovaný se dostal s úhradou dlužné částky do prodlení, když v dohodnuté lhůtě splatnosti zápůjčku nevrátil a neuhradil ničeho. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, co do částky 4 500 Kč, s odůvodněním, že žalovaný dne 18. 9. 2020 uhradil žalobkyni částku 1 000 Kč, dne 14. 10. 2020 částku 2 000 Kč a dne 4. 11. 2020 částku 1 500 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku ve výši 22 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou, avšak bezúspěšně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. O skutkovém stavu věci soud z předložených důkazů zjistil, že na základě ústní dohody žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal, poskytnutou částku bezúročně vrátit do 30. 9. 2017. Žalovaný se dostal s úhradou dlužné částky do prodlení, když v dohodnuté lhůtě splatnosti zápůjčku nevrátil a neuhradil ničeho. Z konverzace prostřednictvím SMS zpráv mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalovaný nikterak nerozporoval, že žalobkyni dluží finanční hotovost, kterou ovšem ani po opakovaných urgencích žalobkyně neuhradil. Z úřední činnosti je soudu známu, že žalovaný měl již opakovaně problém v majetkoprávních sporech. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, co do částky 4 500 Kč, s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uhradil žalobkyni částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč a dne [datum] částku 1 500 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku ve výši 22 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou, avšak bezúspěšně. Výrokem rozsudku pod bodem I. soud uložil žalovanému povinnost dlužnou částku a úroky z prodlení zaplatit. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení, soud řízení zastavil (výrok III.), když podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu ve shora uvedeném rozsahu zpět. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterého soud přiznal úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 125 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 2 020 Kč. Advokát poskytl tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – sepis žaloby, 3 – částečné zpětvzetí), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.