10 C 352/2020-16 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal žalobou, podanou soudu proti žalovanému dne [datum] zaplacení částky 3 036,22 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených služeb elektronických komunikací. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval tvrzení uvedené v žalobě. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu. Ze smlouvy ze dne [datum] a dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, a to na mobilní hlasové služby. Nedílnou součástí této smlouvy byly i Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, přičemž bod 15 těchto podmínek upravoval platební transakce prováděné prostřednictvím mobilního operátora. Žalovaný byl v době poskytnutí platebních transakcí tj. době od [datum] do [datum] účastníkem telefonní stanice [číslo] a [číslo] (dále jen "telefonní číslo"). K zaplacení jednotlivých služeb elektronických komunikací, byly žalovanému vystaveny následující faktury: - Faktura [číslo] se splatností [datum] - 83,29 Kč - Faktura [číslo] se splatností [datum] - 83,29 Kč - Faktura [číslo] se splatností [datum] - 83,29 Kč - Faktura [číslo] se splatností [datum] - 83,29 Kč - Faktura [číslo] se splatností [datum] - 83,29 Kč - Faktura [číslo] se splatností [datum] - 83,29 Kč Z důvodů dlouhodobého nehrazení jednotlivých vyúčtování byly žalovanému dne [datum] ukončeny a zrušeny služby vedené pod referenčním [číslo]. Žalobce žalovanému vystavil fakturu [číslo] se splatností [datum], která obsahovala souhrn zbývajících dlužných splátek, které by v případě nevypojení žalovaný hradil postupně v měsíčních splátkách, kdy celková dlužná částka za fakturu [číslo] činila 1 415,93 Kč. Za poskytované a využívané služby žalobce, byly žalovanému vyúčtovány ostatní služby následujícími fakturami (pod referenčním [číslo]): - Faktura [číslo] za období od [datum] do [datum] se splatností [datum]: O2 Active- předplatné 230,46 Kč, dlužná částka za fakturu [číslo] činila 230,46 Kč - Faktura [číslo] za období od [datum] do [datum] se splatností [datum]: Volání na informační službu [číslo] 1 minuta, v ceně 34,90 Kč, O2 Active- předplatné 258,94 Kč, dlužná částka za fakturu [číslo] činila celkem 293,84 Kč - Faktura [číslo] za období od [datum] do [datum] se splatností [datum]: O2 Active- předplatné 91,92 Kč, dlužná částka za fakturu [číslo] činila 91,92 Kč Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil za faktury vedené pod referenčním [číslo] dluží žalobci žalovanou částku 3 036,22 Kč a dále zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) ve výši 200 Kč. To vyplývá ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, smlouvy o hlasové službě, souhrnného účtu, všeobecných podmínek, ceníku, upomínky, pokusu o smír a předžalobní výzvy. Žalovaný uvedené faktury neuhradil, přičemž žalobou uplatněná částka odpovídá specifikaci dluhu za platební transakce. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný ke dni rozhodování soudu dlužil žalobci částku 3 036,22 Kč s příslušenstvím. Hmotněprávní posouzení věci vychází ze zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, zejména z ustanovení § 2 písm. n) tohoto zákona, a dále z ustanovení § 3 odst. 1 písm. g), 5 písm. i), § 53, § 143 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku a z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení [obec] národní banky [číslo] o úpravě základních úrokových sazeb. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokázal, že by vystavené faktury na uvedenou částku žalobci zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalovanému povinnost dlužnou jistinu a úroky zaplatit. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení spočívaly v soudním poplatku ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), v souladu s požadavkem žalobce. Důvody, které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.