11 C 273/2013-837 — Okresní soud v Hradci Králové

1 Žalobce tvrdil, že dne 22. 7. 2011 došlo na jezu [část obce] v [obec] na 18,168 km řeky Metuje k vzestupu hladiny řeky přes jez tak, že se voda přelila přes pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] na pravém běhu řeky ve vlastnictví žalobce a strhla opěrnou zeď tohoto pozemku do odtokového koryta řeky, čímž došlo k sesutí zeminy z pozemku žalobce a k poškození porostu a zábradlí na něm. Za tuto škodu odpovídají žalovaní, neboť jejímu vzniku jako provozovatelé jezu měli zabránit, avšak neučinili tak. 2 Žalobou ze dne 19. 7. 2013 žalobce požadoval tuto škodu nahradit uvedením v předešlý stav s ponecháním možnosti žalovaným se této povinnosti zprostit společným a nerozdílným zaplacením částky 3 298 208,10 Kč, představující náklady na uvedení opěrné zdi a pozemku žalobce v předešlý stav, vyčíslené v projektu rekonstrukce z června 2013 vypracovaném společností [právnická osoba], jíž byl žalobce jednatelem a ředitelem. Podáním ze dne 9. 7. 2014 žalobce navrhl změnu žaloby tak, že se domáhal po žalovaných, aby společně a nerozdílně uhradili částku ve výši stanovené podle znaleckého posudku. Podáním ze dne 13. 8. 2014 žalobce navrhl změnu žaloby tak, že se domáhal zaplacení částky 50 000 Kč, a usnesením ze dne 11. 11. 2014, v právní moci dne 18. 11. 2014, soud tuto změnu žaloby připustil. Podáním ze dne 30. 4. 2019 žalobce navrhl změnu žaloby tak, že se domáhal zaplacení částky 399 225,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení usnesení o změně žaloby do zaplacení, přičemž tato částka představuje náklady na uvedení pozemku v předešlý stav vyčíslené v projektu rekonstrukce z června 2013, avšak bez nákladů na uvedení opěrné zdi v předešlý stav. Usnesením ze dne 11. 6. 2019, v které nabylo právní moci dne 20. 6. 2019, soud tuto změnu žaloby připustil. 3 Žalovaní shodně navrhli žalobu zamítnout, neboť neporušili žádnou povinnost stanovenou vodním zákonem ani schváleným manipulačním řádem pro jez [část obce]. K ucpání jezu došlo neodvratitelnou událostí, které nemohli zabránit. 4 Mezitímním rozsudkem ze dne 12. 4. 2017 soud žalobě co do základu vyhověl. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2017 byl tento rozsudek zrušen a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení, v němž bylo okresnímu soudu uloženo, aby jednoznačně uvedl, podle jakých ustanovení postupoval a rozhodl, zda podle ustanovení o obecné odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), anebo podle ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností podle § 420a obč. zák. 5 Podle § 420a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Podle odst. 2 škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti. Podle odst. 3 odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného. 6 Okresní soud v řízení vycházel z dostupné judikatury týkající se náhrady škody způsobené provozováním vodních děl. 7 V prvé řadě jde o usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1661/2012, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že„ …právní úprava v § 420a obč. zák. jako podmínku odpovědnosti nezakotvuje dosahování zisku při provozní činnosti, byť obvykle se jedná o činnost prováděnou za účelem zisku; jde tedy v tomto smyslu o okolnost zcela nerozhodnou. Rozhodující je charakter činnosti a to, zda vykazuje prvky provozní povahy, především jistou technologickou náročnost, která je nejčastěji potenciálním zdrojem rizik. Za provozní činnost je třeba považovat provozování vodního díla spojené s udržováním určité výšky hladiny vodního toku.“. K tomu je nezbytné uvést, že toto usnesení bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 3000/13, ale nikoliv z důvodu nesprávnosti citovaného závěru Nejvyššího soudu. Konkrétně Ústavní soud uzavřel, že„ pokud dovolací soud v projednávané věci dospěl z výše uvedených důvodů k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce v části věnující se povaze provozní činnosti zásadní právní význam, nelze podle Ústavního soudu v tomto názoru spatřovat nic protiústavního.“. 8 Dále jde o rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 1995, sp. zn. 6 Cdo 52/94, ve kterém Vrchní soud v Praze uzavřel, že„ za provoz zvlášť nebezpečný se považuje takový provoz, s jehož realizací je spojena možnost zvýšeného nebezpečí vzniku závažných škod. Jde zejména o provozy, kde dochází k využívání těch přírodních sil, pro něž je typické, že i při zachování veškeré potřebné péče a s využitím všech poznatků vědy a techniky nejsou plně ovladatelné a kontrolovatelné, takže z procesu jejich využití hrozí pro okolí zvýšené a zpravidla přímé nebezpečí vzniku škod. Provozem je i sama faktická existence zařízení, které vyvíjí vliv na okolí. Zdrojem zvýšeného nebezpečí mohou tedy být ta zařízení využívající přírodní síly, jejichž provozování má za určitých konkrétních okolností vedlejší škodlivé účinky, pokud tyto účinky nejsou plně ovladatelné člověkem a je s nimi spojen vysoký stupeň pravděpodobnosti vyvolání újmy. Vedle provozů, které jsou zvlášť nebezpečné absolutně, tj. vždy a za všech okolností, může být zvlášť nebezpečným i takový konkrétní provoz, který sice obecně vzato (obvykle) zvlášť nebezpečný není, avšak v daných podmínkách není plně ovladatelný z hlediska následků, které může vyvolat, a je tak zdrojem zvýšeného nebezpečí vzniku vážných škod ve svém okolí. Zvýšené riziko vzniku škod může spočívat i v konkrétních podmínkách, za nichž je takový provoz realizován. Tatáž přírodní síla v určitých podmínkách může totiž být ovladatelná při relativně nízkém riziku, zatímco v jiných podmínkách může být ovladatelná při vysokém stupni nebezpečí vyvolání újmy. Přitom provoz může mít charakter provozu zvlášť nebezpečného i jen z hlediska relativního vztahu, např. ve vztahu k porostům a zemědělské výrobě na pozemcích ve svém okolí, pokud ovšem nejde jen o ojedinělé způsobení určité újmy v daném místě. Provozem ve smyslu § 432 obč. zák. může být i faktická existence zařízení - pevného jezu, sloužícího ke vzdouvání vody v toku v nadjezí za účelem jejího odběru. Názor dovolatele, že provoz pevného jezu spočívá pouze v údržbě jeho stavební části, popř. v manipulaci se štěrkovou propustí, proto neobstojí. Povahu provozu zvlášť nebezpečného má tedy zařízení, které vyvolává škodlivé vedlejší účinky přírodní síly tímto zařízením využívané, jestliže tyto účinky v daných podmínkách vzhledem k jeho umístění nejsou plně ovladatelné a je s nimi spojen vysoký stupeň pravděpodobnosti vyvolání vážné újmy v jeho okolí. Provoz předmětného jezu, který využívá přírodní sílu (tok řeky Olše) k odběru vody pro potřeby Třineckých železáren, má - jak vyplývá ze skutkových zjištění - také účinky spočívající v tom, že se zanáší dno koryta řeky v nadjezí, čímž se zvyšuje niveleta dna řeky a to má za následek zvyšování vzdutí vodní hladiny. Při vyšších průtocích vody v řece v důsledku toho dochází k vybřežení vody z toku v nadjezí, k němuž by jinak - nebýt provozu jezu - nedocházelo; ve vztahu k pozemkům žalobkyně to znamená, že jsou zaplavovány již při "vodě asi sedmileté", zatímco jinak by byly zaplaveny až při "vodě asi dvacetileté". Vzhledem k tomu, že jez není opatřen žádným zařízením, kterým by bylo možno ovlivnit průtok při vyšších stavech vody, nejsou tyto vedlejší účinky v posuzovaném případě plně ovladatelné; v důsledku provozu předmětného jezu tak dochází po dlouhou dobu opakovaně ke škodám na pozemcích nacházejících se nad jezem, které by jinak nenastávaly.“ 9 Z výše uvedeného je zřejmé, že udržování vodní hladiny prostřednictvím jezu je provozní činností, nebude-li z konkrétních okolností zjištěno, že jde o provoz zvlášť nebezpečný. Podle tohoto závěru okresní soud vedl své dokazování a právní hodnocení. 10 Žalovaní jsou provozovateli jezu, protože: a) z manipulačního řádu pro jez [část obce] soud zjistil, že jako vlastník pevného jezu se stavidly a štěrkové propusti je uvedena Česká republika a jako vlastník malé vodní elektrárny (dále jen„ MVE“) a jalové propusti žalovaný 2. Právo hospodařit s tímto majetkem státu je uvedeno pro žalovaného 1, jako manipulant na vodním díle je uveden žalovaný 2; b) z rozhodnutí Okresního úřadu [obec] ze dne 8. 1. 2002 soud zjistil, že žalovanému 1 bylo uděleno povolení k nakládání s vodami prostřednictvím jezu [část obce]. Rozhodnutím Městského úřadu Nové město nad Metují ze dne 27. 6. 2007 bylo toto povolení prodlouženo do 31. 12. 2027. Z rozhodnutí Okresního úřadu [obec] ze dne 7. 10. 2002 soud zjistil, že žalovanému 2 b