12 C 116/2020-122 — Okresní soud v Hradci Králové

1 Žalobce se domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené žalovaným dopisem ze dne 27. 3. 2020 je neplatné. 2 Žalobce tvrdil, že pracoval u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 2016 ve znění dodatku ze dne 1. 12. 2016 na dobu neurčitou na pozici koordinátor logistiky. Žalovaný s ním dne 27. 3. 2020 skončil pracovní poměr okamžitým zrušením z důvodu uvedeného v ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, ačkoli pro to nebyly splněny důvody. Pracovní poměr měl skončit dne 27. 3. 2020. Žalobce se dne 30. 3. 2020 dostavil do sídla žalovaného, aby pokračoval ve výkonu práce. Vstup na pracoviště mu však ze strany žalovaného nebyl umožněn. Dne 2. 4. 2020 předal žalobce žalovanému dopis ze dne 1. 4. 2020, v němž uvedl, že nesouhlasí s důvodem okamžitého zrušení, a že se i nadále cítí být zaměstnancem žalovaného. Dne 15. 5. 2020 žalobce žalovanému předal písemné oznámení, že trvá na dalším zaměstnávání. 3 Žalovaný spatřoval důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru v tom, že žalobce při vyřizování zakázky [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], vyskladnil tomuto zákazníkovi veškeré objednané zboží, ačkoli toto bylo podmíněno úhradou zálohy ve výši 1 020 060 Kč Touto chybou vznikl na skladě schodek, což se měl žalobce dne 23. 12. 2019„ pokusit zakrýt uvedením nesprávných údajů do inventury prováděné na skladě“. Údajné fingování stavu skladu měl žalovaný zjistit při kontrole stavu zakázky zákazníka a skladu dne 10. 3. 2020. 4 Žalobce popsal, že v prosinci 2019 vyřizoval zakázku pro odběratele [právnická osoba], kdy tomuto objednateli postupně vydal veškeré jím objednané zboží, aniž by zaplatil zálohu v plné výši. Skutečnost, že není doplacen zbytek zálohy (½) věděla – [jméno] [příjmení] (fakturantka), [jméno] [příjmení] (zadávala zakázky do systému) a [jméno] [příjmení] (manažerka prodeje). Dne 23. 12. 2019 bylo při inventuře stále v systému žalovaného v rozporu se skutečností uvedeno, že je zboží na skladu, na což žalobce upozornil jmenované kolegyně s tím, že je třeba„ dát to do pořádku“. Dne 12. 3. 2020 se konalo jednání zaměstnanců (žalobce, [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení]) s vedením společnosti. Projednávalo se chybné jednání u zakázky, kdy bylo zboží dodáno na základě dodacího listu z mateřské společnosti, nikoli ze strany české. Vedení se se zaměstnanci dohodlo na nastavení pravidel, která se zaměstnanci zavázali dodržovat. Nikdy předtím se žádné„ zaškolení“ ohledně postupu neuskutečnilo. Žalobce shrnul, že při vydání zboží [právnická osoba] postupoval v souladu s dosavadními postupy, neměl tedy ani důvod zakrývat chybu, které se nedopustil. V inventurních seznamech„ odfajfkoval“ vydané zboží, avšak jen proto, že nešlo o zboží chybějící, ale o zboží, o němž se vědělo, že již bylo odesláno zákazníkovi a pouze stále chybně„ visí“ v systému jako naskladněné. 5 Dne 19. 3. 2020 bylo zaměstnancům žalovaného zasláno oznámení nového vlastníka [právnická osoba] se žádostí o snížení mzdy všech zaměstnanců o 40 % při běžném chození do práce, a to minimálně po dobu dubna a května 2020, kvůli pandemii. Následně byl na zaměstnance vyvíjen nátlak prostřednictvím e-mailů s tím, že nebudou-li souhlasit se snížením mzdy, budou propouštěni. Podle e-mailů většina zaměstnanců žalovaného snížení mzdy podepsala. Žalobce to e-mailem ze dne 23. 3. 2020 odmítl. Dne 27. 3. 2020 pak žalobce obdržel okamžité zrušení pracovního poměru. 6 Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že okamžité zrušení pracovního poměru je platné. Žalobce porušil povinnost a vydal zákazníkovi [právnická osoba] zboží, o kterém věděl, že není zaplacena záloha 1 020 060 Kč. Tento zákazník je v insolvenčním řízení a doposud nic nezaplatil. Žalovaný považoval za rozhodující, že tuto svoji chybu se žalobce pokusil zakrýt při inventuře dne 23. 12. 2019, kdy uvedl nesprávné údaje do inventurního zápisu. To žalobce zjistil při kontrole stavu zakázky zákazníka a skladu dne 10. 3. 2020. 7 Z pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 2016 soud zjistil, že žalobce pracoval pro žalovaného na pozici koordinátor logistiky. 8 Z listiny ze dne 27. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobci, že s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b/ z. p. Důvod spatřoval v tom, že žalobce při vyřizování zakázky [právnická osoba] a. s. vyskladnil tomuto zákazníkovi veškeré objednané zboží, ačkoli toto bylo podmíněno úhradou zálohy ve výši 1 020 060 Kč Touto chybou vzniklo na skladě manko, což se měl žalobce dne 23. 12. 2019„ pokusit zakrýt uvedením nesprávných údajů do inventury prováděné na skladě“. Údajné fingování stavu skladu měl žalovaný zjistit při kontrole stavu zakázky zákazníka a skladu dne 10. 3. 2020. Uvedené jednání pokládal žalovaný za úmyslný nepřímý útok na jeho majetek. Žalobce dne 23. 12. 2019 odmítl převzetí listiny. 9 Z výpovědi žalobce soud zjistil, že žalovaný se zabývá výrobou a prodejem sendvičových panelů a 3 výrobní závody má v Polsku. V době, kdy pro žalovaného pracoval, v [obec] pracovalo přes 10 zaměstnanců. Jednatelem žalovaného byl [jméno] [příjmení], který na pracovišti v [obec] pobýval maximálně 2-3 dny v měsíci. Praxe byla zavedena tak, že zákazník nejčastěji telefonem žalovaného kontaktoval, nejčastěji obchodního zástupce, a vznesl požadavek na dodání konkrétních výrobků. Společně se specialistou žalovaného došlo k specifikaci těchto věcí a žalovaný zpracoval nabídkový list. Poté, co zákazník nabídkový list odsouhlasil, tak další zaměstnanec žalovaného objednávku zadal do systému, který byl společný pro Českou i Polskou republiku a ve výrobních závodech mohla začít výroba zakázky. V případě zakázky firmy [právnická osoba] se jednalo o sendvičové panely pro [anonymizováno] [obec]. Dodávány byly v tzv. 2 kampaních. Tento zákazník někdy v listopadu 2019 požadoval první část dopravit na místo výstavby a zbytek z 1. kampaně uskladnit ve skladu v [obec]. V [obec] zbyly panely, které bylo možné převézt na jednom návěsu a na jednom menším nákladním vozidle; zbytek byl v Polsku. Stalo se to, že do [obec] se dostavili dva objednaní dopravci pro panely do [obec], avšak systém žalovaného nedovoloval vystavit dodací listy. Použil proto dodací listy z Polska a přeložil je do českého jazyka tak, aby měl alespoň nějaký doklad o vydání panelů ze skladu v [obec]. 10 Žalobce dále vypověděl, že praxe byla taková, že když se zakázka dostala až k němu, musela být zaplacená a jeho povinností jí bylo vydat. Nikdo ho neinformoval, že zakázka pro [právnická osoba] není zaplacená,„ naopak se tlačilo na to“, aby byla dodána a mohla být dokončena výstavba. 11 Z výpovědi žalobce bylo dále zjištěno, že se účastnil inventury 23. 12. 2019. Spolu s dalšími kolegy porovnávali evidenční stav s faktickým stavem ve skladu. V tabulce, kterou žalovaný předložil, jsou odškrtnuty jako umístněné ve skladu věci, které tam ve skutečnosti nebyly, protože byly vyexpedovány [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . Žalobce to vysvětlil tak, že systém nedovolil vytisknout tabulku bez těchto věcí, které tam nebyly přítomny, protože zákazník tyto věci nezaplatil. Tzv.„ fajfky“ vyznačil z důvodu, že sám pro sebe chtěl poznamenat a upozornit na problém, že tam toto zboží není. Z toho důvodu si i tuto část inventurních seznamů vybral. [příjmení] [jméno] [příjmení] emailem komunikoval, např. s ním řešil cenu opravy vysokozdvižného vozíku. O vydání zboží bez zaplacení ho neinformoval. 12 Žalobce uvedl, že osobně informoval kolegyně, že zmíněné věci ve skladu chybí. Jednatel žalovaného se na pracovišti vyskytoval tak maximálně 2-3 dny v měsíci a je možné, že se o chybějícím zboží ve skladu dozvěděl až na jaře 2020. 13 Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že od května 2017 pracuje v administrativě žalovaného v [obec] jako fakturantka. Na konci roku 2019 u žalovaného pracovalo 12 nebo 13 osob, vedoucím byl [jméno] [příjmení], který do sídla dojížděl jednou za 14 dnů nebo jedenkrát za měsíc. Žádný zástup pro řízení žalovaného dán nebyl. Vše probíhalo tak, že zákazník objednal zakázku a buď zaplatil zálohu, nebo mu bylo poskytnuto tzv. pojištění mateřskou firmou z Polska. To spočívalo v tom, že mateřská firma některému zákazníkovi poskytla do určité částky pojištění a v tomto rozsahu mohlo být zboží zákazníkovi vydáno, aniž by ho zaplatil. Praxe u žalovaného byla zavedena tak, že bez zaplacení zálohy, popř. poskytnutí zmíněného zajištění, nesmělo být zboží nebo část zákazníkovi vydáno. O tom věděl i žalobce a v systému v počítači se i žalobci ukazovala kolonka, podle které mohl poznat, zda je zboží zaplaceno či pojištěno nebo ne. Cena zakázky firmy [právnická osoba] činila přibližně 2 000 000 Kč. Tento zákazník zaplatil zálohu 500 000 Kč a asi za 1 000 000 Kč mu bylo poskytnuto pojištění. Část zboží mu proto vydáno být nemělo, avšak vydáno bylo. V systému„ visela“ jako neuhrazená zakázka [právnická osoba] Řešilo si to někdy v únoru nebo březnu 2020, kdy na to přišel hlavní účetní. Dne 12. 3. 2020 vydal žalovaný písemný pokyn, podle kteréh