14 C 386/2020-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 6 753 Kč s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O skutkovém stavu věci soud zjistil, že v listopadu 2017 žalobkyně dodala žalovanému na základě objednávek žalovaného kávu a další zboží, jehož kupní ceny byly žalovanému vyúčtovány následujícími daňovými doklady – fakturami: - [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum], částku 1 748 Kč, - [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum], částku 5 005 Kč. Převzetí zboží žalovaný potvrdil na dodacích listech přepravce. Kupní ceny dodaného zboží žalovaný žalobkyni neuhradil, přestože byl k úhradě dluhu vyzván. Advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu. V době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni částku 6 753 Kč a byl se zaplacením v prodlení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky uvedené v § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení vychází ze zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným kupní smlouvu podle ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně dodala žalovanému zboží, žalovaný však nezaplatil kupní cenu dodaného a převzatého zboží, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dlužnou kupní cenu za zboží zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a podle úředního sdělení [obec] národní banky [číslo] o úpravě základních úrokových sazeb. Žalovaný je povinen platit úroky z prodlení vždy ode dne následujícího po datu splatnosti příslušné faktury. V souladu s § 3 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky z Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, přiznal soud žalobci částku 1 200 Kč jako náklady za uplatnění pohledávky. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 1 500 Kč. Advokát poskytl tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby - v poloviční sazbě 750 Kč, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.