20 C 196/2021-14 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR 59456/2021) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvod-nil tím, že žalovaný u [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO] uzavřel dne 23. 9. 2013 Smlouvu o úvěru„ od [anonymizováno]“ a o [anonymizována dvě slova] s účtem [číslo] vyčerpal prostřednictvím smlouvy o úvěru (překlenovacím) částku ve výši 150 000 Kč a zavázal se úvěr uhradit ve sjednaných splátkách, což neučinil. Žalobce dne 18. 11. 2020 uzavřel s původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které je oprávněn dlužnou částku vymáhat. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný dne 23. 9. 2013 skutečně uzavřel smlouvu, na základě které vznikl uvedený dluh na jistině ve výši 121 234,69 Kč. Právní vztahy mezi účastníky se řídí prvořadě smlouvou samotnou, - smluvními podmínkami, akceptovanými oběma stranami (resp. žalovaným a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]), a při aplikaci právní úpravy též zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, a to zejména § 497 a násl. (smlouva o úvěru). Dále se ve smyslu § 273 obch. zák. řídí všeobecnými obchodními podmínkami, akceptovanými oběma stranami, a podpůrně též občanským zákoníkem. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tuto svou povinnost žalovaný nesplnil. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl. Soud vycházel především ze smlouvy a dalších listin – ISAS (zejm. smlouva s žádostí o úvěr ze dne 17. 9. 2013 a výpis s vyčíslením dluhu k 23. 11. 2020) a dospěl k závěru, že v daném případě má tedy žalobce právo na uvedenou částku s přísl., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle ustanovení § 1968 o.z. č. 89/2012 Sb. dlužník, který řádně a včas svůj dluh nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o.z. je pak věřitel oprávněn požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, ohledně určení výše úroků z prodlení se pak odkazuje na nařízení vlády. Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je tato výše stanovena odkazem na repo sazbu ČNB zvyšované v každém kalendářním pololetí o 8 procentních bodů (§ 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). V daném případě má tedy žalobce právo též na úrok z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. (Totéž viz. ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák., § 517 odst. 1 věta první občanského zákoníku; prováděcí předpis k výši úroků z prodlení: ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Na základě všech výše uvedených skutkových zjištění a právních úvah soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl v plném rozsahu. Postoupení pohledávky upravuje občanský zákoník č. 89/2012 Sb. ve svých ustanoveních § 1879 a násl.. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce v řízení uspěl a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce představuje odměna advokáta po 5 980 Kč za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a žalobu, s tím související 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 13/4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), 21 % DPH (z odměny a náhrad) a soudní poplatek 4850 Kč. Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..