21 C 111/2021-25 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2021 po žalované domáhal zaplacení částky 37 794 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smluv o půjčce uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovanou dne 24. 6. 2016 [číslo] a dne 9. 4. 2016 [číslo]. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce – [právnická osoba] – poskytl žalované dne 9. 4. 2016 zápůjčku ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti, žalovaná se zavázala částku 14 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 10 360 Kč a pojištěním ve výši 348 Kč vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 426 Kč týdně. Dle tvrzení žalobce žalovaná žalobci na základě této smlouvy zaplatila částku 9 560 Kč. Ze zákaznické karty vyplněné dne 9. 4. 2016 soud zjistil, že žalovaná při žádosti o půjčku v této kartě uvedla, že je na mateřské dovolené, má vyživovací povinnost k šesti nezaopatřeným dětem, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč, má další příjem ve výši 14 900 Kč, státní sociální dávky ve výši 5 900 Kč a přídavky na děti ve výši 3 800 Kč, dále uvedla měsíční výdaje v celkové výši 28 000 Kč. Z této zákaznické karty dále vyplývá, že právní předchůdce žalobce ověřil sdělené informace žalované z nájemní smlouvy, dokladů SIPO a z výměru podpory. Z přehledu dokumentů k ověření tak vyplývá, že příjem žalované ve výši 14 900 Kč měsíčně nebyl nijak doložen, přičemž žalovaná byla v té době na mateřské dovolené. Byly tak doloženy pouze měsíční příjmy žalované ve výši 17 300 Kč, přičemž měsíční výdaje žalované činily 28 000 Kč. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce – [právnická osoba] – poskytl žalované dne 24. 6. 2016 zápůjčku ve výši 16 000 Kč, a to v hotovosti, žalovaná se zavázala částku 16 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 11 840 Kč a pojištěním ve výši 406 Kč vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 487 Kč týdně. Dle tvrzení žalobce žalovaná žalobci na základě této smlouvy zaplatila částku 5 600 Kč. Ze zákaznické karty vyplněné dne 24. 6. 2016 soud zjistil, že žalovaná při žádosti o půjčku v této kartě uvedla, že je na mateřské dovolené, má vyživovací povinnost k šesti nezaopatřeným dětem, má další příjmy ve výši 4 200 Kč, 3 600 Kč, státní sociální dávky 6 000 Kč a přídavky na děti 3 800 Kč měsíčně a dále další příjem 14 800 Kč, dále žalovaná uvedla měsíční výdaje v celkové výši 27 300 Kč. Z této zákaznické karty dále vyplývá, že právní předchůdce žalobce ověřil sdělené informace žalované z nájemní smlouvy, dokladů SIPO a výměru podpory. Z přehledu dokumentů k ověření tak vyplývá, že další příjem žalované ve výši 14 800 Kč nebyl nijak doložen, přičemž žalovaná byla v té době na mateřské dovolené. Navíc z doložených dokladů není zřejmé, jak mohly poklesnout měsíční výdaje domácnosti žalované o 700 Kč, když ještě ke dni 9. 4. 2016 činily dle vyplněné karty zákazníka 28 000 Kč, ke dni 24. 6. 2016 měly činit již pouze 27 300 Kč, přičemž jen splátky z půjčky [číslo] (poskytnuté dne 9. 4. 2016) musely navýšit výdaje žalované o 1 704 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení se seznamy pohledávek a s oznámením o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dne 6. 12. 2019 pohledávku za žalovanou postoupil žalobci a postoupení pohledávky žalované oznámil. V oznámení o postoupení pohledávky žalovanou vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů, oznámení bylo podáno na poštu dne 7. 1. 2020. To vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ve spojení s podacím lístkem. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobce vyzval dne 22. 2. 2021 opětovně žalovanou k vrácení dluhu. O skutkovém stavu věci soud učinil závěr, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou jako spotřebitelkou celkem 2 smlouvy o zápůjčce. Dne 9. 4. 2016 uzavřel smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované dne 9. 4. 2016 finanční prostředky ve výši 14 000 Kč za poplatek ve výši 10 360 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr žalované jako spotřebitelce postupoval s obornou péčí, neboť řádně neposuzoval schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce si neopatřil doklady o dalším příjmu žalované ve výši 14 900 Kč měsíčně, ač žalovaná byla v době uzavření smlouvy na mateřské dovolené, vycházel pouze z nájemní smlouvy, dokladu SIPO a výměru podpory, tedy měl doložen pouze pravidelný měsíční příjem žalované ve výši 17 300 Kč, nikoli její další příjem ve výši 14 900 Kč. Žalované tak poskytl úvěr, ač její tvrzené měsíční výdaje činily 28 000 Kč a prokázané příjmy pouze 17 300 Kč (státní podpora a přídavky), přičemž měsíční splátka zápůjčky měla činit 1 704 Kč, tedy doložené příjmy nedosahovaly předpokládaných výdajů žalované. Dne 24. 6. 2016 uzavřel se žalovanou další smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované dne 24. 6. 2016 finanční prostředky ve výši 16 000 Kč za poplatek ve výši 11 840 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr žalované jako spotřebitelce postupoval s obornou péčí, neboť řádně neposuzoval schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce si neopatřil doklady o dalších příjmech žalované ve výši 14 800 Kč měsíčně, ač žalovaná byla v době uzavření smlouvy na mateřské dovolené, vycházel pouze z nájemní smlouvy, dokladů SIPO a výměru podpory, tedy měl doložen pouze pravidelný měsíční příjem žalované ve výši 17 600 Kč, nikoli její další příjem ve výši 14 800 Kč. Žalované tak poskytl úvěr, ač její tvrzené měsíční výdaje činily 27 300 Kč a prokázané příjmy pouze 17 600 Kč (státní podpora a přídavky), přičemž měsíční splátka zápůjčky měla činit 1 948 Kč, tedy doložené příjmy žalované nedosahovaly předpokládaných výdajů žalované. Právní předchůdce žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupil pohledávku žalobci, žalované postoupení pohledávky oznámil a vyzval ji k zaplacení dluhu. Žalobce žalovanou opětovně vyzval k zaplacení dluhu upomínkou ze dne 22. 2. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), a to ve znění platném do 30. 11. 2016, neboť žalobce poskytl finanční prostředky žalované dne 9. 4. 2016 a dne 24. 6. 2016. Dále soud věc posoudil dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o.z.). Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako věřitel při poskytování zápůjček žalované jako spotřebitelce nepostupoval s odbornou péčí, neposoudil náležitě schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, proto jsou smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 9. 4. 2016 a dne 24. 6. 2016 dle § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatné. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobce převzala částky 14 000 Kč a 16 000 Kč, a to v hotovosti. Právní předchůdce žalobce v souladu s § 1879 o.z. postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Žalovaná neprokázala, že by žalobci nebo jeho právnímu předchůdci převzaté finanční částky vrátila, žalovaná vrátila na zápůjčku [číslo] pouze částku 9 560 Kč, na zápůjčku [číslo] pouze částku 5 600 Kč. Soud proto v souladu s § 2993 o.z. žalované výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost vrátit žalobci zbývající částku, tedy částku 4 440 Kč a částku 10 400 Kč O povinnosti žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobce žalovanou vyzval k zaplacení dluhu dopisem ze dne 6. 12. 2019 podaným k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Žalované se tak výzva do její dispozice mohla dostat nejdříve dne 8. 1. 2020, lhůta 10 dní k zaplacení uplynula dne 18. 1. 2020, splatnost dluhu tak nastala dne 18. 1. 2020 a od 19. 1. 2020 je žalovaná v prodlení. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku, tedy v čá