21 C 90/2021-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2021 po žalované domáhal zaplacení částky 20 155 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smluv o půjčce uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovanou dne 23. 12. 2015 [číslo] a dne 15. 9. 2015 [číslo]. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce – [právnická osoba] – poskytl žalované dne 15. 9. 2015 zápůjčku ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti, žalovaná se zavázala částku 5 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 2 955 Kč vrátit v 43 pravidelných týdenních splátkách po 185 Kč týdně. Dle tvrzení žalobce žalovaná žalobci na základě této smlouvy zaplatila částku 3 800 Kč. Ze zákaznické karty vyplněné dne 15. 9. 2015 soud zjistil, že žalovaná při žádosti o půjčku v této kartě uvedla, že je v invalidním důchodu, pobírá měsíční mzdu ve výši 9 000 Kč a další příjem ve výši 12 000 Kč, dále uvedla výdaje v celkové výši 14 000 Kč. Z této zákaznické karty dále vyplývá, že právní předchůdce žalobce ověřil sdělené informace žalované z jejího občanského průkazu, nájemní smlouvy a výměru státní sociální podpory. Z přehledu dokumentů k ověření tak vyplývá, že příjem žalované ve formě mzdy nebyl nijak doložen, přičemž žalovaná byla v té době v invalidním důchodu. Příjem žalované ve výši 9 000 Kč tedy nebyl žalovanou nijak doložen, z ověřených dokumentů nevyplývá, doložený příjem žalované tak činil pouze 12 000 Kč měsíčně a výdaje tvrzené žalovanou 14 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce – [právnická osoba] – poskytl žalované dne 23. 12. 2015 další zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti, žalovaná se zavázala částku 10 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč týdně. Dle tvrzení žalobce žalovaná žalobci na základě této smlouvy zaplatila částku 1 400 Kč. Ze zákaznické karty vyplněné dne 23. 12. 2015 soud zjistil, že žalovaná při žádosti o půjčku v této kartě uvedla, že je v invalidním důchodu, pobírá invalidní důchod ve výši 7 600 Kč a má další příjmy z brigády ve výši 12 000 Kč, dále uvedla výdaje v celkové výši 10 000 Kč, tedy za 3 měsíce poklesly její výdaje o 4 000 Kč. Z této zákaznické karty dále vyplývá, že právní předchůdce žalobce ověřil sdělené informace žalované z jejího občanského průkazu, pracovní smlouvy a výplatní pásky, nájemní smlouvy a z výměru státní sociální podpory. Z doložených dokladů tak nijak nevyplývá, jak mohly poklesnout měsíční výdaje domácnosti žalované o 4 000 Kč, když ještě ke dni 15. 9. 2015 činily dle vyplněné karty zákazníka 14 000 Kč měsíčně a ke dni 23. 12. 2015 měly činit již pouze 10 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení se seznamy pohledávek a s oznámením o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dne 6. 12. 2019 pohledávku za žalovanou postoupil žalobci a postoupení pohledávky žalované oznámil. V oznámení o postoupení pohledávky žalovanou vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů, oznámení bylo podáno na poštu dne 7. 1. 2020. To vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ve spojení s podacím lístkem. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobce vyzval dne 22. 2. 2021 opětovně žalovanou k vrácení dluhu. O skutkovém stavu věci soud učinil závěr, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou jako spotřebitelkou celkem 2 smlouvy o zápůjčce. Dne 15. 9. 2015 uzavřel smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované dne 15. 9. 2015 finanční prostředky ve výši 5 000 Kč za poplatek ve výši 2 955 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr žalované jako spotřebitelce postupoval s obornou péčí, neboť řádně neposuzoval schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce si neopatřil doklady o mzdě žalované ve výši 9 000 Kč měsíčně, ač žalovaná byla v době uzavření smlouvy v invalidním důchodu, vycházel pouze z občanského průkazu, nájemní smlouvy a výměru státní sociální podpory, tedy měl doložen pouze pravidelný měsíční příjem žalované ve výši 12 000 Kč, nikoli její další příjem ve výši 9 000 Kč. Žalované tak poskytl úvěr, ač její tvrzené měsíční výdaje činily 14 000 Kč a prokázané příjmy pouze 12 000 Kč (invalidní důchod), přičemž měsíční splátka zápůjčky měla činit 740 Kč, tedy doložené příjmy nedosahovaly předpokládaných výdajů žalované. Dne 23. 12. 2015 uzavřel se žalovanou další smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalované dne 23. 12. 2015 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč za poplatek ve výši 7 400 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr žalované jako spotřebitelce postupoval s obornou péčí, neboť řádně neposuzoval schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce vycházel z tvrzených měsíčních výdajů žalované ve výši 10 000 Kč, ač ještě ke dni 15. 9. 2015 tvrzené měsíční výdaje žalované činily o 4 000 Kč více, přičemž žalované přibyl dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalované tak poskytl úvěr, aniž by ověřil skutečné měsíční výdaje žalované, když měsíční splátka poskytnuté zápůjčky měla činit dalších 1 200 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupil pohledávku žalobci, žalované postoupení pohledávky oznámil a vyzval ji k zaplacení dluhu. Žalobce žalovanou opětovně vyzval k zaplacení dluhu upomínkou ze dne 3. 9. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), a to ve znění platném do 30. 11. 2016, neboť žalobce poskytl finanční prostředky žalované dne 15. 9. 2015 a dne 23. 12. 2015. Dále soud věc posoudil dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o.z.). Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako věřitel při poskytování zápůjček žalované jako spotřebitelce nepostupoval s odbornou péčí, neposoudil náležitě schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, proto jsou smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 15. 9. 2015 a dne 23. 12. 2015 dle § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatné. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobce převzala částky 5 000 Kč a 10 000 Kč, a to v hotovosti. Právní předchůdce žalobce v souladu s § 1879 o.z. postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Žalovaná neprokázala, že by žalobci nebo jeho právnímu předchůdci převzaté finanční částky vrátila, žalovaná vrátila na zápůjčku [číslo] pouze částku 3 800 Kč a na zápůjčku [číslo] pouze částku 1 400 Kč. Soud proto v souladu s § 2993 o.z. žalované výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost vrátit žalobci zbývající částku, tedy částku 1 200 Kč a částku 8 600 Kč O povinnosti žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobce žalovanou vyzval k zaplacení dluhu dopisem ze dne 6. 12. 2019 podaným k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Žalované se tak výzva do její dispozice mohla dostat nejdříve dne 8. 1. 2020, lhůta 10 dní k zaplacení uplynula dne 18. 1. 2020, splatnost dluhu tak nastala dne 18. 1. 2020 a od 19. 1. 2020 je žalovaná v prodlení. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku, tedy v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení poplatků ve výši 7 400 Kč a ve výši 2 955 Kč a smluvních úroků, zamítl. Jestliže jsou totiž smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 15. 9. 2015 a dne 23. 12. 2015 neplatné, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba poplatků a ani smluvních úroků. Žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení. Soud dále žalobu zamítl v části úroků z prodlení za dobu, za kterou nebyla žalovaná v prodlení. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci větší úspěch, ž