8 C 370/2020-20 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi jeho právním předchůdcem [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 4. 1. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky v hotovosti ve výši 6 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce navíc částku 4 612 Kč, a to v 45 pravidelných měsíčních splátkách po 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 11. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Právnímu předchůdci žalobce vzniklo nejpozději marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední měsíční splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 žalobci. Žalovaný tak dluží na jistině částku 6 000 Kč a na dlužném poplatku 3 379,34 Kč. Žalobce kapitalizoval zákonný úrok z prodlení a obchodní úrok ke dni postoupení pohledávky, tj. ke dni 14. 6. 2018. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o. s. ř.. Soud vzal žalobní tvrzení žalobce za prokázané, protože je žalobce doložil smlouvou o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo] ze dne 4. 1. 2017, včetně smluvních podmínek, smlouvou o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, podací arch a předžalobní výzvu. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce, což bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno. Z tohoto důvodu dlužnou částku vymáhá právě žalobce, který je ve věci aktivně legitimován. Ostatní navržené důkazy soud provedl, avšak nijak je nehodnotil, neboť nejsou pro popsaný skutkový závěr významné. V této věci soud vyšel ze smlouvy o zápůjčce, z níž plyne, že před uzavřením smlouvy posoudil věřitel schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací zaznamenaných do zákaznické karty. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce postupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud vztah mezi účastníky právně posoudil dle právní úpravy účinné po 31. 12. 2013, tedy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (NOZ) za použití speciální právní úpravy zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění. Po právní stránce posuzoval soud danou věc s odkazem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), a to podle § 2395 o. z., když k uzavření předmětné smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo již za účinnosti o. z.. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud má za to, že shora popsaným jednáním účastníci řádně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., podle které předchůdce žalobce coby úvěrující přenechal žalovanému coby úvěrovanému částku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku předchůdci žalobce ve stanovené lhůtě vrátit, a to včetně smluvního úroku – tj. poplatku ve výši 4 612 Kč. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (§ 1968 obč. zák.). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení (§ 1970 obč. zák.). Zákonný úrok z prodlení upravuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Soud učinil právní závěr, že žalovaný porušil svou povinnost ze smlouvy o zápůjčce vrátit řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu. O výši náhrady nákladů řízení žalobce v této věci soud rozhodl dle § 151 odst. 2 o. s. ř. a žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle §11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka), a to za podmínek § 14b odst. 1, písm. a), b), c), ve výši dle § 14b odst. 1, bod 1 za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, tj. odměnu ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu 600 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše zvýšené o 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem na částku 1 089 Kč. Zároveň soud žalobci přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Ve výroku II. tak soud celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému, aby tuto náhradu zaplatil žalobci k rukám jeho zástupce. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b označené vyhlášky.