10 C 206/2019-87 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal zaplacením částek uvedených ve výroku rozhodnutí z titulu plnění ze smlouvy mezi účastníky uzavřené o výhradním obchodním zastoupení ze dne 1. 4. 2013. Tvrdil, že za činnost obchodního zástupce by mu v souladu s článkem IV. měla náležet provize a úhrada nezbytných nákladů související s činnostmi obchodního zástupce. Provizi vyúčtoval třemi fakturami v žalobě uvedenými: faktury žalobce [číslo]. Na nezbytných nákladech spojených s činností obchodního zástupce požadoval částku 101 739 Kč s příslušenstvím, které rovněž vyúčtoval fakturami. Ohledně plnění, které požadoval, jako pohledávky představující neuhrazené licenční poplatky ve výši 58 000 Kč s příslušenstvím, bylo řízení vyčleněno k samostatnému projednávání. Vrchní soud v Praze rozhodl o tom, že věcně příslušnými jsou krajské soudy a Krajský soud v Hradci Králové následně v této části řízení zastavil usnesením 37 Cm 24/2020-34 z 30. 10. 2020, které je pravomocné. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že ohledně prvé části požadovaného nároku, tedy provize v příloze faktur není jediná faktura, která by se týkala výhradního zastoupení žalobce jako obchodního zástupce hydroizolačních a tepelně izolačních materiálů pod ochrannou značkou SUHO, které se smlouva týkala. Žalobce však uvádí jiné činnosti, např. skleníky, za které mu žádná provize nenáleží. Samotné faktury konkrétní činnost žalobce neprokazují a žalobce neprokázal, že by skutečně obchodní zastoupení předmětu smlouvy poskytl. Totéž se týká i nákladů, které požaduje. Faktury rovněž samy o sobě toto tvrzení neprokazují a neprokázal, že tyto náklady by vůbec souvisely s jeho obchodním zastoupením. Mezi účastníky není sporu, že mezi nimi dne 1. 4. 2013 byla uzavřena v žalobě uvedená smlouva o obchodním zastoupení a je to prokázáno i obsahem listiny (č. l. 9 spisu). [příjmení] zůstalo, zda žalobce skutečně poskytl činnost jako obchodní zástupce pro žalovaného k předmětu smlouvy týkající se pouze obchodní značky SUHO, pokud ano, jaká výše provize mu v těchto konkrétních případech náležela. Dále, zda ohledně těchto konkrétních činností mu náležela i úhrada nákladů, pokud ano, v jaké výši. Ke sporným skutečnostem bylo provedeno dokazování listinnými důkazy účastníky předloženými. K jednání nařízenému na den 25. 1. 2022 se žalobce bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti. Přitom soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud vzal za prokázané, že žalobce ohledně prvé části nároku vystavil žalobci faktury v žalobě uvedené, ve kterých uvedl, že se jednalo o provizi z uzavřené smlouvy. Přestože byl vyzván k doplnění žaloby a s odkazem na § 118a odst. 1 o.s.ř. poučen o své povinnosti uvést konkrétní činnosti, které prováděl ohledně výrobků pod ochrannou známkou SUHO, na výzvu nereagoval a tyto skutečnosti nedoplnil, k jednání se nedostavil. Soud vyšel z obsahu litin žalobcem předložených: Fakturou [číslo] ze dne 3. 5. 2018, splatnou 10. 5. 2018, znějící na 99 135 Kč, byla žalovanému žalobcem účtována provize, dle této faktury žalovaný hradil toliko částečně, a to 34 135 Kč dne 24. 5. 2018. Žalobce požaduje část této pohledávky ve výši 65 000 Kč. Žalobce vyúčtoval provizi fakturou [číslo] ze dne 22. 6. 2018, splatnou 29. 6. 2018, znějící na 41 813 Kč. Dle této faktury žalovaný nehradil. Fakturou [číslo] ze dne 13. 7. 2018, splatnou 20. 7. 2018, znějící na 14 392 Kč, byla žalovanému žalobcem účtována provize. Dle této faktury žalovaný nehradil. Soud tedy vzal za prokázané obsahem těchto faktur, že žalobce neuvedl žádné činnosti, které by vykonával jako obchodní zástupce pro žalovaného pod obchodní značkou SUHO. Z příloh, které žalobce k uvedeným fakturám připojil, žádná taková skutečnost nevyplývá. Soud tedy vzal za prokázané, že žalobce takovou činnost na základě jím předložených listinných důkazů jako obchodní zástupce pro žalovaného pod obchodní značkou SUHO nevykonal. Totéž se týká i nákladů dle tvrzení žalobce spojených s činností žalobce dle druhé části žaloby. Podle článku IV. smlouvy má obchodní zástupce právo na náhradu nezbytných nutných nákladů spojených s činností obchodního zástupce dle této smlouvy. Žalobce neprokázal, že by se jím tvrzené náklady ve výši 101 739 Kč, které vyfakturoval žalovanému v období od měsíce [číslo] až do 29. 12. 2016, jež popsal na straně 2 – 3 žaloby, se týkaly v souladu s článkem IV. smlouvy nezbytných nákladů spojených s činností obchodního zástupce ve vztahu k činnosti pod obchodní značkou SUHO. Neprokázal, že by takovou činnost dle smlouvy pro žalobce vykonal, a nemůže mít proto nárok na náhradu případných nezbytných nákladů. Žalobce byl dle smlouvy samostatným podnikatelem a za případné nezbytné náklady, proto nelze z logiky věci považovat pořízení tabletu, paměťové karty nebo internetu. Z jím předložených faktur také neprokazuje, že by tyto náklady byly v souvislosti s činností za období uvedené v jeho fakturách. Taková souvislost nevyplývá ani z obsahu listin, jichž se dovolává. Tuto činnost neprokazuje. Soud vzal dále za prokázané, že žalobce byl až do 16. 8. 2018 zaměstnancem žalobce. Je to prokázáno obsahem usnesení zdejšího soudu ze dne 13. 2. 2019, kterým byl schválen smír účastníků o ukončení sporu o okamžité rozvázání pracovního poměru. Za uvedených okolností právem žalovaný namítá, že se jedná o účelovou žalobu. Tomu také nasvědčuje časová souvislost s jeho pracovně právním sporem se žalovaným. Další důkazy nebyly navrhovány a ani z řízení potřeba provedení dalších důkazů nevyplynula. Lze tedy učinit tento skutkový závěr: Mezi účastníky byla dne 1. 4. 2013 uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, za což dle článku IV. měla žalobci náležet provize ve vztahu ke zboží, pod obchodní značkou SUHO, která byla předmětem smlouvy. Na provizi měl vzniknout nárok uzavřením poskytnutého plnění z kupní smlouvy s třetí osobou – uzavření objednávky s následným uhrazením poskytnutého plnění a měla mu náležet i úhrada případných nezbytných nákladů spojených s činností a obchodní zástupce. Byl povinen vypočítat předpokládanou výši provize, vyhotovit písemný doklad a tento předat zastoupenému. Pouze v takovém případě mu náležela provize. Žalobce vyúčtoval žalovanému třemi fakturami požadavek na provizi. Z listin, které k tomu připojil, však nevyplývá, že by se týkaly obchodní značky SUHO, která byla předmětem smlouvy. Žalobce také fakturoval jím tvrzené nezbytné náklady ve výši 101 739 Kč, zde rovněž přes uvedené poučení řádně nespecifikoval, zda se skutečně týkaly případných nezbytných nákladů spojených s jeho činností ve vztahu k obchodní značce SUHO. Jiných výrobků se smlouva netýkala. Nelze přehlédnout, že žalobce byl také v předmětné době zaměstnancem žalovaného. Jeho pracovní poměr skončil na základě soudního sporu vedeného u zdejšího soudu, smírem dne 13. 2. 2019 - usnesení 9 C 310/2018 – 54. Pracovní poměr žalobce u žalovaného zanikl ke dni 16. 8. 2018. <b>Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil takto:</b> Mezi účastníky uzavřená smlouva je označena jako smlouva o výhradním obchodním zastoupení ve smyslu § 652 a násl. obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. je uzavřena dne 1. 4. 2013. Podle § 3028 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § [číslo] odst. 3 tohoto ustanovení, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle přechodných ustanovení občanského zákoníku se tedy jedná o smlouvu dle tehdy platného obchodního zákoníku [číslo] Sb (dále jen obchodní zákoník), § 652 obchodního zákoníku o výhradním obchodním zastoupení. Podle § 652 odst. 1 tehdy platného obchodního zákoníku smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen "obchody") nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet. Podle § 652 odst. 1 tehdy platného obchodního zákoníku smlouva o obchodním zastoupení musí mít písemnou formu. V posuzované věci byla předmětem smluvního ujednání činnost, která povede k prodeji a uzavírání kupních smluv ke zboží, které zastoupený vyrábí a dováží pod obchodní značkou SUHO. Žalobce však neprokázal ani netvrdil, že se obchodní zastoupení, za které požaduje provizi, se týkalo