13 C 100/2022-71 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 1. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 112 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jako vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód] a č. technického průkazu [anonymizováno], který je evidován jako provozovaný, nesjednal v období od 23. 7. 2019 do 14. 10. 2019 k tomuto vozidlu povinné pojištění (pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Za dobu, po kterou nebylo vozidlo pojištěno, požaduje žalobkyně po žalovaném k úhradě příspěvek do garančního fondu ve výši 8 112 Kč (84 dní x 93 Kč denní sazba) a dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný byl k plnění vyzýván, na výzvy však nereagoval. Žalovaný ve věci podal odpor, kde uvedl, že vozidlo nebylo v daném období v jeho vlastnictví, a to v období od 23. 7. 2019 do 15. 8. 2022, kdy zaplatil kupní cenu a platbu za vozidlo může doložit kupní smlouvou a dokladem o zaplacení. Vozidlo bylo tedy nepojištěné od 16. 8. 2019 do 14. 10. 2019, což rovněž není pravdou, když vozidlo prodal svému zákazníku panu [příjmení], což dokládal čestným prohlášením. Dále uvedl, že se žalobkyní komunikoval, k čemuž dokládá i emailovou korespondenci. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět za období od 23. 7. 2019 do 15. 8. 2019 (celkově o 24 dnů) ve výši 2 232 Kč s odůvodněním, že v této době nebyl vlastníkem předmětného vozidla. Soud řízení v této části zastavil dle § 96 o. s. ř. O skutkovém stavu věci soud z předložených důkazů uzavřel, že žalovaný nabyl vlastnictví k předmětnému vozidlu na základě kupní smlouvy uzavřené s předchozím majitelem - společností [právnická osoba] Kupní smlouvu včetně faktury odeslal předchozí vlastník vozidla žalovanému e-mailem dne 23. 7. 2019. K zaplacení kupní ceny došlo dne 16. 8. 2019, což žalovaný prokázal potvrzením [právnická osoba] o zaplacení kupní ceny 158 600 Kč dne 16. 8. 2019. Dle této kupní smlouvy dle článku VI. přešlo vlastnické právo na kupujícího, tedy na žalovaného, a to zaplacením kupní ceny, což bylo dne 16. 8. 2019. Žalovaný dále předložil kupní smlouvu uzavřenou mezi ním jako prodávajícím a [jméno] [příjmení] jako kupujícím. Předmětem této kupní smlouvy byl prodej vozidla [registrační značka] Kupní smlouva je ze dne 13. 10. 2019. Žalovaný doložil i čestné prohlášení s ověřenými podpisy jeho a svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ve kterém žalovaný čestně prohlásil, že předmětné vozidlo prodal [jméno] [příjmení] dne 23. 7. 2019. Soud má tedy za prokázané, že žalovaný byl vlastníkem předmětného vozidla v období od 16. 8. 2019 do 13. 10. 2019, kdy uzavřel kupní smlouvu s [anonymizována dvě slova]. Pokud v čestném prohlášení žalovaný uvedl, že prodal předmětné vozidlo [anonymizována dvě slova] již dne 23. 7. 2019, tak v této době nebyl vlastníkem předmětného vozidla, takže jej nemohl prodat. Jeho tvrzení v odporu jsou rozporuplná, když uvádí, že majitelem vozidla byl v době od 16. 8. 2019 do 14. 10. 2019 a zároveň tvrdí, že jím nebyl. Žaloba je tedy částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem předmětného vozidla v době od 16. 8. 2019 do 13. 10. 2019, kdy vozidlo dne 14. 10. 2019 na základě kupní smlouvy prodal [jméno] [příjmení]. Soud nepřihlédl k obsahu čestného prohlášení předloženého žalovaným, kde žalovaný uvádí, že předmětné vozidlo prodal [anonymizována dvě slova] již dne 23. 7. 2019, když v té době nebyl vlastníkem předmětného vozidla, neboť na něj nepřešlo vlastnické právo od předchozího vlastníka vozidla. Žalovaný nezaplatil žalobkyni příspěvek za dobu od 16. 8. 2019 do 13. 10. 2019, kdy vozidlo prodal. Po tuto dobu bylo vozidlo provozováno bez povinného ručení, což představuje 59 dní x 93 Kč denní sazby, celkem 5 487 Kč Náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva činily 300 Kč. V době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni celkem částku 5 787 Kč a od 2. 3. 2021 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. platí, že vlastník/provozovatel tuzemského vozidla je povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona). Výši denní sazby příspěvku podle druhu vozidla a výši nákladů žalobkyně spojených s uplatněním práva na příspěvek stanovilo Ministerstvo financí vyhláškou č. 205/1999 Sb. (§ 2 odst. 1 písm. i/ - osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 ve výši 93 Kč). Ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. předpokládá, že povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona musí být splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel (s výjimkou např. doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené). O nákladech spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek bylo rozhodnuto dle § 4 odst. 4 zákona EV. Podle shora již citovaného ustanovení § 4 odst. 2 zákona se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem. Výše uvedené ustanovení představuje vyvratitelnou zákonnou domněnku. Registr silničních vozidel není veřejným seznamem, ale informačním systémem veřejné správy. Pokud v tomto případě osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel na základě výzvy žalobkyni sdělí a doloží, že v předmětném období vlastníkem vozidla nebyla, uplatní žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 poslední věta citovaného zákona svůj nárok na příspěvek vůči skutečnému vlastníku vozidla, o němž se tímto způsobem dozvěděla, jako tomu bylo v tomto konkrétním případě. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku za dané období zaplatil. Soud proto žalovanému výrokem I. uložil povinnost dlužnou částku zaplatit, a to včetně úroků z prodlení, o kterých soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Žaloba byla částečně zamítnuta (výrok II), kdy žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení pojistného i za den 14. 10. 2019, kdy tento den již prokazatelně žalovaný nebyl vlastníkem předmětného vozidla, a z toho důvodu není žaloba v této části důvodná. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b) odst. 1 bod 1 citované vyhlášky činí v dané věci, kterou soud posoudil jako formulářovou, mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby částku 600 Kč. Advokát žalobkyně učinil v řízení tyto úkony právní služby - převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění, odměna advokáta proto dosahuje částky 600 Kč (tj. 200 Kč/úkon). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b) odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Protože zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř.. Dále soud přiznal náklady za zastoupení advokátem dle § 7 advokátního tarifu za písemné vyjádření ve věci z tarifní hodnoty 5 787 Kč ve výši 1 500 Kč + 1 paušální poplatek ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky + 21% DPH ve výši 378 Kč Náklady řízení v celkové výši 3 667 Kč jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 o. s. ř. Lhůtu k plnění dle výroků I. a III. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.