13 C 339/2021-15 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobou doručenou soudu dne 1. 4. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne 11. 5. 2018 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 2 200 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný svou vůli uzavřít smlouvu projevil tím, že převzal peníze, které mu byly převedeny bankovním převodem na účet číslo [bankovní účet]. Žalovaný nevrátil poskytnuté peněžní prostředky v termínu splatnosti dne 11. 7. 2018. Dlužná částka činí 2 200 Kč. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 postoupena na žalobce, což bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky. V řízení bylo prokázáno listinnými důkazy, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne 11. 5. 2018 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 2 200 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný svou vůli uzavřít smlouvu projevil tím, že převzal peníze, které mu byly převedeny bankovním převodem na účet číslo [bankovní účet]. Žalovaný nevrátil poskytnuté peněžní prostředky v termínu splatnosti dne 11. 7. 2018. Dlužná částka činí 2 200 Kč. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 postoupena na žalobce, což bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2021 k zaplacení dlužné částky. Soud žalobu shledal důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Povinnost žalovaného zaplatit, resp. vrátit žalobci úvěr, vyplývá z § 2395 o. z. ve spojení se smlouvou o úvěru. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úroky z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Druhý výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když tento řádně a včas vyzval žalovaného k plnění předmětného dluhu. Náklady vznikly žalobci v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále v souvislosti se zastoupením advokátem. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. pak soud přiznal žalobci odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1, písm. a), d) citované vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), a to za podmínek ustanovení § 14b odst. 1, písm. a), b), c), ve výši dle § 14b odst. 1, bod 1 za použití § 8 odst. 1 této vyhlášky, neboť jde o formulářovou žalobu, tj. odměnu ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za tři úkony tedy odměnu ve výši 600 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, tedy celkem na částku 900 Kč + 21 % DPH. Celkem tak činí náklady úspěšného žalobce 1 489 Kč a soud uznal žalovaného povinným zaplatit je žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.). Plnění dle výroku I. a II. soud stanovil v zákonné lhůtě tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. l o. s. ř.