14 C 345/2021-14 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 52 435,62 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], postupně ve dvou případech zapůjčil žalovanému peněžité prostředky, a to podle smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 3. 2018 ve výši 20 000 Kč a podle smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 18. 12. 2017 ve výši 30 000 Kč. Žalovaný porušil smluvní povinnosti, když svůj závazek ze smluv o zápůjčce nehradil řádně a včas. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného zápůjčky splácet. Pohledávka ze smlouvy byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni podle smlouvy o postoupení pohledávek jako novému věřiteli. Před podáním žaloby žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesporoval tedy tvrzení uvedená v žalobě. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 3. 2018 bylo zjištěno, že spol. [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel při podpisu smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal v plné výši věřiteli vrátit, a to v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 015 Kč a zaplatit k tomu úroky ve výši 29 % ročně a poplatky v souhrnné výši 16 259 Kč, dohromady 36 259 Kč. Termín splatnosti poslední splátky zápůjčky byl stanoven ke dni 26. 9. 2019. Z předložené historie plateb žalovaného vzal soud za prokázané, že poslední platbu na dluh provedl žalovaný dne 22. 7. 2020, a že žalovaný svými platbami uhradil na dluh z této smlouvy toliko 11 431,11 Kč. Původní věřitel tak evidoval za žalovaným pohledávku ve výši 21 084,01 Kč sestávající z neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 13 395,43 Kč a neuhrazeného poplatku ve výši 7 688,58 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 18. 12. 2017 bylo zjištěno, že spol. [právnická osoba], [IČO], jako původní věřitel při podpisu smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal v plné výši věřiteli vrátit, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 450 Kč a zaplatit k tomu úroky 29 % ročně a poplatky v souhrnné výši 28 799 Kč, dohromady 58 799 Kč. Termín splatnosti poslední splátky zápůjčky byl stanoven ke dni 18. 12. 2019. Z předložené historie plateb žalovaného vzal soud za prokázané, že poslední platbu na dluh provedl žalovaný dne 22. 7. 2020, a že žalovaný svými platbami uhradila na dluh z této smlouvy toliko 17 568,89 Kč. Původní věřitel tak evidoval za žalovaným pohledávku ve výši 31 351,61 Kč sestávající z neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 19 822,58 Kč a neuhrazeného poplatku ve výši 11 529,03 Kč. Ze zákaznických karet bylo zjištěno, že původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků zkoumal schopnost žalovaného splácet. Věřitel od žalovaného zjišťoval jeho majetkové a výdělkové poměry a ověřoval údaje o zaměstnání žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a její vzal soud za prokázané, že pohledávky z posuzovaných smluv o zápůjčce byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek řádně vyrozuměn. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že v době rozhodování soudu dlužil žalovaný žalobkyni nesplacené zápůjčky v celkové výši 52 435,62 Kč s příslušenstvím a byl se zaplacením v prodlení. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvy o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky v souladu s uzavřenými smlouvami, avšak žalovaný porušil svou povinnost vrátit věřiteli řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatků, když na zápůjčky plnil jen v částečném rozsahu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 21 084,01 Kč – ze zápůjčky uzavřené dne 26. 3. 2018 a dlužnou částku ve výši 31 351,61 Kč – ze zápůjčky uzavřené dne 18. 12. 2017. Soud dále žalovanému uložil povinnost k zaplacení příslušenství přiznané pohledávky žalobkyně, a to v podobě úroku z nesplacené jistiny zápůjček. O úrocích z prodlení rozhodl soud dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a úředním sdělením [obec] národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Pohledávky byly žalobkyni postoupeny dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 875,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 098 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 435,62 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 560 Kč ve výši 2 217,60 Kč Lhůtu k plnění dle výroků I., II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.