17 C 6/2022-19 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 10. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 062 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že dne 25. 2. 2016 využil žalovaný přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] a cestoval ve vlaku č. 653 (na trase Olbramovice – Tábor) bez platné jízdenky. [právnická osoba] tak vznikla vůči žalovanému pohledávka ve výši 1 062 Kč [právnická osoba] jakožto původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným včetně příslušenství dne 15. 12. 2015 [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [číslo], se sídlem [adresa], [příjmení] [anonymizována dvě slova], [země] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země]. Ta pak následně pohledávku včetně příslušenství postoupila dne 7. 9. 2016 žalobci. Žalovanému byla před podáním žaloby odeslána předžalobní výzva k zaplacení dluhu spojená s oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný však na dluh ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvu soudu nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a o.s.ř. O skutkovém stavu věci lze učinit závěr, že žalovaný cestoval dne 25. 2. 2016 vlakem společnosti [právnická osoba], vlakem č. 653 a mezi stanicemi Olbramovice – Tábor se přepravnímu kontrolorovi nemohl prokázat platným jízdním dokladem. K tomu doložil žalobce hlášenku (oznámení o závadách) a potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 25. 2. 2016. Soud uzavřel, že žalobce, na kterého byla pohledávka za žalovaným postoupena, se po žalovaném důvodně domáhá zaplacení jízdného v částce 62 Kč a přirážky k jízdnému v částce 1 000 Kč, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalovanou částku zaplatil. Právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2550 a násl. občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dále z ustanovení § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona o drahách č. 266/1994 Sb. v platném znění a ustanovení § 3 až § 8 a dále § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Smlouvami o postoupení pohledávky postoupil původní věřitel předmětnou pohledávku za žalovaným až na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno (k tomu srovnej ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku). S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalovanou částku, a to včetně zákonných úroků z prodlení požadovaných vždy ode dne následujícího po datu, kdy došlo ke zjištění přestupku (k tomu viz ust. § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014). O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalobci vůči žalovanému, který byl před podáním žaloby vyzván k plnění (§ 142a odst. 1 o.s.ř.), náhradu nákladů řízení v plné výši. Při určení výše odměny zástupce žalobce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014 Náklady žalobce jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva), dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., 21 % DPH z odměny a náhrad, tj. 1.089 Kč a dále soudním poplatkem ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení činí 1 489 Kč a jsou splatné k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b označené vyhlášky. Lhůtu k plnění dle výroků I., II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.